Generál Petr Pavel se obšírněji rozmluvil o své možné prezidentské kandidatuře. A i když do termínu voleb ještě zbývají více než tři roky a peleton zájemců je zatím jen předmětem spekulací, cosi to o jeho ambicích a šancích vypovídá.
Předně – jistým zklamáním pro jeho příznivce musí být, že generál si hned zpočátku dává několik vlastních gólů. Na jednu stranu projevuje sympatickou zdrženlivost, zda se do klání vůbec pustí. Na druhou stranu jeho slova z rozhovoru pro Deník N mohou vyznít i tak, že by se obětoval či dokonce nechal přemlouvat. Pokud má mít někdo šanci na vítězství, musí prostě rozhodně prohlásit: „Chci být prezidentem!“ Třebas i s dovětkem o službě lidu a vlasti…
Horší pro jeho šance ale, že už sám dopředu limituje okruh svých voličů. Opět sympaticky může znít, že se nechce podbízet, například rozdáváním koblih po vzoru premiéra Babiše. Jenže stejně tak se to dá vykládat jako jisté pohrdání částí voličstva, které na takové metody slyší a bez jejichž hlasů se na Hrad bohužel dostat nedá. A přímá volba hlavy státu holt předpokládá i kontaktní kampaň.
I to je ale spíše jen drobnost. Generál Pavel se ale v kritice chování současného hradního ansámblu zbytečně pustil do detailů, co s Milošem Zemanem dělají a dělat by neměli („A ne mu utírat pusu a říkat Miloši“). Sice to není nic přímo proti současné hlavě státu, ale prezident z toho pochopitelně nijak pěkně nevychází. A opět – bez voličů „zemanovského“ typu prezidentské volby vyhrát nelze.
Pro Petra Pavla mnohé mluví. Ve srovnání s nynějším prezidentem působí seriózněji, má za sebou úctyhodné angažmá v NATO, v názorech na zahraniční politiku netrpí předpojatostí (viz jeho střídmá slova o Rusku a prezidentu Putinovi)…a je voják, což může být známkou autority. Pokud ale k již daným limitům – například jeho členství v KSČ – uměle přidává další, své šance jen zmenšuje. Což se bude týkat každého zájemce, který bude chtít uspět.
