Jana Havligerová: Nad další reformou se zavřela voda
Házet celé zdravotnické fiasko čistě na bedra ústavních soudců by proto nebylo úplně fér. I když se dá jen těžko přehlédnout, že senátní „grilovačka“ nových uchazečů o brněnský talár se zhusta točila právě kolem jejich názorů na regulační poplatky. Suma sumárum, nadstandardní péče a poplatek za pobyt v nemocnici jsou klasickou ukázkou samých dobrých úmyslů, jimiž je dlážděna cesta do pekel.
Ministerstvo zdravotnictví se teď opírá o fakt, že ústavní soudci nemají nic proti samotnému principu nadstandardní péče, ale zrušili reformu „jen“ kvůli tomu, že jednotlivé výkony a pomůcky, za které si mohou pacienti připlatit, stanovuje vyhláška a nikoli zákon. A slibují, že se vše v dobré obrátí, protože na věci začnou urychleně pracovat. Jsou to samozřejmě těšínská jablíčka, nic víc. Ti, kteří budou stát s prominutím o pitomou lehčí sádru, možná místo tří zaplatí sedm stovek. Zato ti, kteří budou chtít kvalitnější kyčelní kloub, šetrnější narkózu anebo zdatnějšího operatéra, už zase budou muset přemýšlet, kolik vložit do obálky. No alespoň po některých ještě pár dnů legálních nadstandardech zůstanou orientační ceny. Lze jen doporučit, aby si jejich seznam každý rychle obstaral.
Na listině nadstandardů bylo osmnáct položek, postupně měly přibývat další. Rovnou si řekněme, že žádné závratné tempo rozrůstání seznamu se čekat nedalo. Teď už ovšem žádný seznam nikdy nebude, ať ministerští úředníci říkají, co chtějí. Podle Ústavního soudu by měl nadstandardní výkony i materiál vyjmenovat zákon, shodnout by se na takové normě tedy vždy musela většina poslanců. To je prakticky nemožné. Nekonečná procesí zdravotnických lobbistů proudících do dolní komory parlamentu si představit lze, sněmovní shodu však jen velmi těžko.
Nad reformou zdravotnictví se zavřela voda. Po reformě penzí přišla vniveč druhá zásadní změna, kterou se jako štítem oháněl Nečasův kabinet. Škoda.
A že na účtech pojišťoven může kvůli stárnutí populace už za tři roky chybět patnáct miliard a v roce 2025 dokonce 56 miliard korun? Nevadí. Vždy lze přece zvednout pojistné anebo do kasičky přisypat peníze za státní pojištěnce. I kdyby snad socialisté, kteří nejspíš budou vládnout, chtěli přemýšlet jinak, nemohou. Hřiště si dobrovolně nechali vykolíkovat Ústavním soudem.