Jiří Hanzlíček: Pozor na další fotovoltaiku

ilustrační foto

ilustrační foto

Poslanci nedávno schválili vládní návrh zákona o podporovaných zdrojích energie, příští týden bude projednán v Senátu. Senátoři tak stojí před závažným problémem divokého růstu dotační podpory bioplynu, který se v zákoně skrývá. Ten by mohl způsobit stejnou katastrofu jako fotovoltaika.

Existují obavy, že hektický rozvoj bioplynových stanic přinese další zdražení elektřiny. Podle ministerstva průmyslu může dojít ke zvýšení nákladů na megawatthodinu elektřiny o 66 korun. Aby toho nebylo málo, v roce 2020 mohou náklady na podporu obnovitelných zdrojů dosáhnout výše 44 miliard korun oproti dnešním 32 miliardám.

Vedlejší příjem

Proti omezování dotací na výstavbu bioplynových stanic protestují zejména zemědělci. Podle nich jsou přínosem pro rozvoj venkova. Skutečností je, že v roce 2008 každý Čech v průměru vyprodukoval bezmála 300 kilogramů odpadků ročně, předloni to už bylo 500 kilo na hlavu. Přitom se čeká, že během nejbližších let se tato hromada až zdvojnásobí. Jedno z nařízení EU ukládá Česku omezit skládkování bioodpadu. Vláda se proto musí rozhodovat mezi několika možnostmi – výstavbou spaloven, které nikdo nechce, recyklací včetně kompostování, nebo právě výrobou bioplynu. Podle ministerstva zemědělství je nezbytné vytvořit v Česku stabilní investiční prostředí pro využití obnovitelných zdrojů energie, především biomasy a bioplynu. Pro zemědělce navíc může jít o vítaný zdroj příjmů v dobách výkyvů cen zemědělské produkce. S tímto názorem lze souhlasit jen v případě, že půjde o příjem pouze doplňkový, nikoli o jediný zdroj obživy, jak se to stalo ve smutné kauze solárních elektráren.

Nové využití půdy

O to závažněji působí cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, kterým se stanovuje podpora spalování bioplynu v bioplynových stanicích pro rok 2012 výkupní cenou 4120 korun za megawatthodinu. Podle řady odborníků jsou dotace nepřiměřeně vysoké a zaplatí je zpětně v cenách opět občané a průmysl.

Pro připomenutí: bioplyn se získává v průběhu kvašení organických materiálů bez přístupu vzduchu. Skládá se především z metanu a oxidu uhličitého. Produkt bioplynových stanic a čistíren odpadních vod se používá především ke kogenerované výrobě tepla a elektřiny.

Bioplynové stanice zpracovávají kromě vedlejších zemědělských produktů i průmyslové a komunální bioodpady. V současnosti u nás funguje přes 230 stanic a podle Agrární komory by jejich počet mohl ještě násobně růst.
Zemědělci možnost nového využití orné půdy vítají. V Česku klesají stavy hospodářských zvířat a je tu problém s využitím ploch, na nichž se pěstovaly krmné plodiny. Následné příjmy za energie navíc řadě zemědělců pomáhají přežít propad výkupních cen mléka, obilí a další produkce. Bioplynové stanice dávají na rozdíl od slunečních a větrných elektráren stabilní výkon po celý rok.

Rozum zákonodárce

Výstavba bioplynových stanic může být v řadě oblastí přínosem pro zemědělce. Výkupní cena by však po špatných zkušenostech se sluneční energií neměla být dotována, nebo by dotace měly být velmi skromné. Zabrání se tím rychlému bohatnutí různých podnikatelů na úkor peněženek občanů a podniků. Doufejme, že naše zákonodárné sbory alespoň trochu zapřemýšlí a nebudou pozdě honit bycha jako v případě nesmyslných dotací pro sluneční elektrárny.

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu