Komentář Aleny Schillerové: Připravujeme se na měkké přistání
Naše ekonomika se po letech silného růstu dostala za vrchol svého cyklu a nyní postupně zpomaluje. Není ale třeba bít na poplach. Její tempo se vrací na svůj dlouhodobý průměr. Naše nejnovější prognóza počítá pro letošní rok se stále solidním růstem o 2,4 procenta. Přesto je dobré být připraven a nic nepodcenit.
Proto jsem byla v lednu mezi prvními, kteří upozorňovali na to, že ekonomika zvolňuje tempo. Navíc jsem takové signály vysílala už loni. V první řadě jsem vyzvala ostatní ministry, aby pravidelně informovali o výdajích, které jejich rezorty nespotřebují. Tyto nevyužité peníze proto už neleží ladem, ale můžeme je v případě potřeby přesunout na pokrytí jiných vládních priorit. Také jsme z mé iniciativy začali jako vůbec první vláda řešit ve velkém problém „mrtvých duší“ ve státní sféře. Už pro rok 2019 jsme přišli s razantním snížením počtu neobsazených tabulkových míst o 1300. Jen díky tomu státní kasa ušetřila 3,4 miliardy korun.
Letos v lednu jsme ve velkém předstihu odstartovali diskuzi o státním rozpočtu na příští rok, během níž jsem poukázala na několik oblastí, kde můžeme výrazně ušetřit na výdajích. Prostor k úsporám vidím především ve snižování nákladů na provoz rezortů, množství agend i počtu úředníků. Očekávám v tomto směru vstřícnou spolupráci od všech svých vládních kolegů, protože právě oni nejlépe vědí, kde je možné v jejich rezortu najít rezervy. V neposlední řadě se musíme zaměřit na modernizaci dnešního nepřehledného a nákladného systému sociálních dávek tak, aby sloužil skutečně potřebným.
Od našeho koaličního partnera často zaznívá, že bychom měli státní rozpočet podpořit také na příjmové straně. Jako ministryně financí se samozřejmě snažím zvažovat všechny možnosti a rozumným nápadům se určitě nebráním.
V minulých dnech jsme například vyšli vstříc požadavkům ministra zdravotnictví a předsedkyně vládního výboru pro prevenci závislostí, kteří upozorňovali na stoupající spotřebu cigaret a tvrdého alkoholu mezi mladistvými. Proto jsme předložili k připomínkám návrh na zvýšení sazeb spotřební daně u tabáku a u lihu. Také jsme oprášili původní návrh zdanění hazardu z roku 2015. Ten zavádí tři sazby zdanění podle škodlivosti her. Byť to pořád ani zdaleka nevykompenzuje zdravotní a sociální dopady, které jsou s těmito závislostmi spojené, obě změny přinesou příští rok státnímu rozpočtu celkem devět miliard korun.
Naopak jsem velmi skeptická k nápadu na zavedení sektorové bankovní daně. Zkušenosti ze zahraničí totiž dost jasně naznačují, že banky by v případě vyššího zdanění zisků mohly zvednout své poplatky či sazby u svých produktů a omezit investice. Tím by se dále znatelně ztížil například přístup k hypotékám, ale také k úvěrům pro firmy na založení nebo rozvoj jejich podnikání. V konečném důsledku by se zkrátka vyšší daň přenesla na klienta. Navíc by hrozilo, že by banky přesouvaly svoje aktivity do zahraničí. Tím by česká ekonomika mohla ztratit mnohem více, než by zavedením vyšších daní získala.
Realita je taková, že výběr daní i přes zpomalování růstu ekonomiky stále stoupá, i když ne tak rychle jako v minulých letech. Zavedli jsme totiž takový mix opatření, díky kterému se nám podařilo navýšit daňové příjmy i přesto, že jsme během posledních pěti let snížili občanům daňovou zátěž o sto miliard korun. Touto cestou přitom chceme pokračovat. Naší prioritou i nadále zůstává zjednodušování daní a snižování s nimi spojené administrativy.
Varianty možných úspor tedy skutečně hledáme především na výdajové straně rozpočtu. Díky tomu, že máme veřejné finance v přebytku, snižujeme jejich zadlužení a dosahujeme rekordně nízké nezaměstnanosti, nehrozí nám při ekonomickém zpomalení tvrdý pád. I bez drastických škrtů dokážeme zvládnout to, co ekonomové nazývají „soft landing“, tedy měkké přistání.