Když globální finanční krize otřásla důvěrou v tradiční bankovní domy, zavětřili velcí finanční hráči příležitost. V průběhu pár měsíců roku 2011 se na trhu objevily tři nové banky tvářící se mladě, neobtloustle a dynamicky, lákající klienty na moderní a prosté ovládání peněz a v neposlední řadě také na absenci tolik neoblíbených poplatků.
Velmi rychle se ale prvotní nadšení změnilo ve hru o to, kdo první mrkne a přizná, že dělat bankovní byznys bez poplatků v éře záporných úroků a nevalné nálady na trzích, navrch v ostrém konkurenčním prostředí, je v zásadě kvadratura kruhu.
První mrkla Raiffeisenbank. Stahuje banku Zuno zpět pod mateřská křídla, protože ani přímý prodej, o který se pokoušela, nakonec neklapl. Nemusí to být v celé této hře mrknutí poslední. Pokud trhy a centrální banky neprolomí spirálu záporných úroků nebo pokud se neobjeví nové zázračné byznys modely, budou víčka čím dál nesnesitelněji cukat i dalším hráčům.
