Komentář Petra Peška: Rozředěné volby
Do příštích sněmovních voleb zbývá už jen necelých sedm měsíců. A nevíme nejen to, jak dopadnou – což je pochopitelné – ale ani podle jakých pravidel se budou poslanci vybírat. Pár věcí ovšem už jasnějších je.
Jednak je známé, jak si kdo zhruba stojí, byť se průzkumy jako obvykle rozcházejí a je třeba to brát s rezervou. Vytušit se dá i o to, jakým směrem úpravy volebních pravidel směřují, profitovat z toho budou hlavně menší uskupení. Ať už strany nebo koalice.
A rýsuje se i podoba startovního politického pole. Před pár dny do něj přibyla iniciativa Chcípl PES. Což je zajímavé z několika důvodů, bez ohledu na reálné šance tohoto spolku, který stojí za nedávnými protestními akcemi proti covidovým restrikcím. A vlastně to i tak trochu souvisí se zmíněnými úpravami volebních pravidel.
Jednak roste nespokojenost s chováním vlády, což koronavirová krize pouze umocnila. Je tu také zřetelná snaha ventilovat tuhle naštvanost na ulici, podobně jako tomu bylo dříve v případě hnutí Milion chvilek pro demokracii. I když jsou obě iniciativy rozdílné, s určitou nadsázkou se dá říct, že zatímco „chvilkaře“ epidemie zdecimovala, v případě iniciativy Chcípl PES stála u jejího zrodu.
Tyto dvě i další iniciativy – z minulosti se dá připomenout například Děkujeme, odejděte! – přesto mají něco společného. Jednak odpor vůči krokům stávající garnitury. Dále politické ambice, byť nesourodé.
Zatímco například dnes už bývalý hlavní „chvilkař“ Mikuláš Minář se vydal cestou politické aktivity a založil hnutí Lidé PRO s cílem kandidovat ve volbách, nynější vedení iniciativy takové ambice nemá. Když už něco uspořádají, tak je to jen například masopustní akce jako v únoru.
Pak je tu to hlavní, tedy dopady na rozložení politických sil. U všech těchto iniciativ je patrný nejen odpor k vládním stranám, ale často i výhrady ke stávajícím opozičním silám. Místo aby se tedy připojili k nějakému již existujícímu subjektu, radši jdou vlastní cestou.
I když v případě těchto nových subjektů může být řeč o desetinách procent či nanejvýš procentech voličské podpory, v českém politickém rybníce může hrát roli i to. Navíc pokud se nyní volební pravidla upravují směrem, jaký jim vytyčil Ústavní soud neboli k osekání výhod pro velké hráče, které pramenily z velikosti obvodů či přepočítacích kvót.
V úterý prošla sněmovnou v úvodním schvalovacím kole dvojice vládních návrhů, na stole je ještě lidovecká úprava. Větší naději na úspěch má varianta, která ponechá 14 volebních krajů a upraví jen rozdělování křesel stranám, případně procenta pro vstup koalic do parlamentu.
Je víc než pravděpodobné, že silnější hlas získají menší uskupení včetně „pouličních“ iniciativ. Ať už samostatně kandidujícím, anebo v nějakých spojenectvích.
Je samozřejmě právem každého kandidovat ve volbách. A je logické, že současné dění se odráží i v pohybech na politické scéně. A že sebelepší volební úprava nezajistí dobrou ani stabilní vládu.
Spíš je na místě se ptát, co těmi úpravami chceme docílit. A také, proč se kritický proud vůči vládě rozlévá do tolika menších toků.
