Měl to být geniální tah, ale Trumpovy šachy přestávají dávat smysl. Vítězí někdo jiný
- Trumpova politika zatím nepřinesla bezpečnější Blízký východ, slabší Čínu ani ústup íránského režimu.
- Írán s minimálními náklady drží svět v šachu přes Hormuzský průliv, zatímco Čína se dopadům konfliktu dokáže vyhýbat.
- Z drahé ropy a uvolnění části sankcí těží především Rusko. Trump tak místo vítězné partie ztrácí jednu figurku za druhou.
Občas slyšíme, že Donald Trump hraje čtyřdimenzionální šachy, někdy snad i pětidimenzionální, záleží, jak velký fanoušek amerického prezidenta daný respondent je. Že v pravý okamžik do sebe vše zapadne a my uvidíme, jak mazaný to byl plán. Teoretická šance, že tomu tak bude, ještě existuje, ale bylo by to vůbec vítězství, když cestou k němu vše skončí v plamenech?
Že přeháním? Možná. Pojďme si tedy udělat jednoduchý test, který napoví, jestli Trumpovy šachy vychází.
Je bezpečnostní situace na Blízkém východě nyní lepší? Ani náhodou. Stačí se zeptat amerických spojenců v Perském zálivu. Spojené arabské emiráty se potýkají s odlivem turistů, kteří nechtějí riskovat pobyt pod íránskými raketami. Hormuzským průlivem namísto obvyklých 140 lodí denně neproplouvá prakticky nic a námořníci se krčí na zaparkovaných lodích pod nalétávajícími drony a šetří poslední zbytky jídla. Izrael si mezitím v Libanonu ve stínu zpackané americké intervence vyřizuje účty s Hizbaláhem. A Írán se stále nevzdal obohaceného uranu.
Jak se daří ekonomice? Ceny ropy jsou zhruba o 20 dolarů výš než v únoru, centrální banky revidují růstové předpovědi, inflace roste a v USA stojí galon benzínu přes čtyři dolary, což je úroveň, při které se republikáni během Bidenovy administrativy hrůzou křižovali. Tohle těžko obhájí i ten nejzapálenější MAGA fanoušek.
Často se objevuje argument, že vše, co Trump dělá, má jeden hlavní cíl – oslabit Čínu. Ani to zatím nevychází. Konec dodávek z Venezuely Čínu nijak zvlášť nepálí a ani výpadek Íránu jí zatím, zdá se, vrásky nedělá. Jednak má dostatek zásob, aby si tuhle krizi ještě dlouho držela od těla a jednak se zdá, že tankery mířící do Číny mají přeci jen výjimky. I během letošní návštěvy Trumpa v Číně bylo znát, že americký prezident při setkání s tím čínským nesrší obvyklým sebevědomím. Byl to on, kdo si přijel alespoň pro nějaký „deal“, který by mohl doma prezentovat čím dál naštvanějším voličům.
Je íránský režim zničen? Vůbec. Vojensky možná utrpěl značné ztráty, ale mistrně manipuluje kontrolou Hormuzu. S minimálními náklady dokáže tlakem na světovou obchodní tepnu držet v šachu Ameriku, její spojence a fakticky celý svět.
Co vztahy s evropskými spojenci? Škoda mluvit. Dál se zhoršují poté, co se evropské země postavily odmítavě k pomoci v konfliktu, který Trump sám začal. Ten sice možná znovu prohlásí, že Amerika Evropu nepotřebuje, ale propad americké soft power a ztrátu opěrných bodů v Evropě popře jen těžko.
A zatímco americký prezident ztrácí jednu šachovou figurku za druhou, Rusku plynou tučné zisky z drahé ropy. A nejen to. Ve snaze zbrzdit trochu růst cen ropy, uvolnily Spojené státy sankce na obchod s ruskou ropou již naloženou na tankerech. Technikálie, zdálo by se. Jenže Rusko, které kvůli ukrajinským úderům nemá ropu kde skladovat a zpracovávat, má na tankerech uskladněno přes sto milionů barelů. Uvolnění těchto sankcí tak možná pomáhá zbrzdit dopad krize na ceny, ale je také posilující injekcí chřadnoucí ekonomice Ruska, které tak může dál vraždit na Ukrajině. Mír i v tomto konfliktu se zase vzdaluje a Trump ztrácí další figurku. Skoro to až vypadá, že nehraje šachy, ale spíš žravou dámu.
