V červnu začnou jednat američtí poslanci ve Sněmovně reprezentantů o zákonu o podpoře obchodu. Ten umožní vládě prezidenta Baracka Obamy dokončit pacifická a transatlantická jednání o snižování cel a dalších obchodních bariér. Senátem už zákon po bouřlivé názorové přestřelce prošel. Bez zákona nemá smysl v jednáních pokračovat. Podporu mezi republikány a demokraty ale nemá zdaleka jistou.
V Bruselu budou 10. června europoslanci hlasovat o doporučeních pro Evropskou komisi, která o obchodu s americkou vládou jedná jménem členských států. Evropský parlament bude muset konečný text dohody s USA schválit. Už teď proto poslanci chtějí komisi jasně říct, pro jakou dohodu by ruku nezvedli. Unijní právo komisi nenutí, aby se názorem poslanců řídila. „Pokud poslanci řeknou, že ve smlouvě nějakou pasáž nechtějí, upravíme naši vyjednávací pozici,“ říká jeden z členů evropského vyjednávacího týmu.
Evropské obavy o standardy
Dnes bude schvalovat návrh parlamentní pozice výbor Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod. Bude to první náznak, jak by parlament, který je v názoru na TTIP rozpolcený, nakonec mohl hlasovat. „Od posledního návrhu je nynější vyznění textu pozitivnější. Rozumnější je postoj k ochraně investic prostřednictvím arbitráží. Přijatelná by pro poslance nyní mohla být i širší liberalizace obchodu se službami,“ tvrdí česká europoslankyně Dita Charanzová. K textu je nicméně podáno několik set pozměňovacích návrhů.
„Celé jednání je od začátku špatně. Měli jsme si vybrat oblasti, o nichž chceme jednat, a ne otevřít vše. Smlouva nemá jen chránit obchod, ale také podporovat rozvoj, růst životní úrovně a práva lidí,“ zarputile kritizuje jednání sociálnědemokratický europoslanec Dietmar Köster. Zdaleka není sám. Sekundují mu nejen kolegové z jeho politické frakce, ale i komunisté a Zelení.
Umírněnější kritici jednání s Amerikou chtějí zajistit, aby dohoda neohrozila evropská pravidla pro ochranu zdraví, životního prostředí či práv pracujících a spotřebitelů. Z pohledu USA často jde o bariéry, které brání většímu exportu amerického zboží do Evropy. Nejkonkrétnější zatím byli europoslanci výboru pro životní prostředí, kteří ve svém stanovisku například uvádějí, že USA mají zastaralou ochranu před chemickými látkami a výrazně odlišná je také americká regulace bezpečnosti potravin.
Po Evropské komisi chtějí, aby se s Američany nebavila o zmírňování evropských standardů pro používání látek, které narušují funkci hormonálního systému člověka, či o zvyšování tolerance k některým chemickým látkám. Tabu mají být také evropská pravidla pro energetické štítkování a ekodesign výrobků či pro využívání obnovitelných zdrojů energie.
„Evropská komise ujišťuje, že do evropských standardů se sahat nebude a evropská regulace se nezmění. Jenže my se bojíme, že komise nakonec ve jménu obchodní dohody tyto standardy bude měnit na úrovni prováděcích vyhlášek,“ říká český člen výboru Pavel Poc. Jako příklad uvádí povolení oplachování hovězího masa kyselinou mléčnou. Tato praxe sice není škodlivá, ale dosud se v Evropě nepoužívala.
Amerika se bojí o pracovní místa
V USA se jako největší hrozba na rozdíl od Evropy prezentuje ztráta pracovních míst kvůli volnějšímu obchodu. Nebojí se jí zdaleka jen členové Demokratické strany, kteří větší uvolnění obchodu nechtějí, a proto nehodlají dát Obamovi mandát k dokončení obou dohod.
„Zastánci dohody tvrdí, že díky obchodu vzrostou mzdy v exportních odvětvích. Víme, že export se podílí na americkém hrubém domácím produktu 13 procenty. Pokud díky dohodě budeme vyvážet více, možná část mezd opravdu vzroste, ale pokud budeme také více dovážet, utrpí firmy zodpovědné za zbývajících 87 procent hrubého domácího produktu. Může to znamenat pokles mezd a úbytek pracovních míst,“ prohlásil v Senátu republikánský senátor za stát Alabama Jeff Sessions.
| Jak dohody vznikají |
|---|
| EU |
| Členské státy dají komisi mandát k jednání, v němž jsou hlavní cíle budoucí dohody |
| Evropský parlament přijímá doporučení, čeho by komise měla při jednání dosáhnout |
| Evropský parlament hlasuje o konečném textu dohody, může ho jen schválit, nebo odmítnout |
| Rada EU schvaluje znění konečné dohody |
| Všechny národní parlamenty musí ratifikovat znění konečné dohody |
| USA |
| Vláda se rozhodne pro jednání o dohodě a stanoví si cíle |
| Kongres schválí zákon o podpoře obchodu, v němž dá vládě základní instrukce pro obsah dohody a stanoví způsob, jakým bude jednání kontrolovat a ovlivňovat |
| Kongres na základě zákona o podpoře obchodu hlasuje o konečném znění dohody, může ho jen schválit, nebo odmítnout |
| Pokud by Kongres předtím zákon o podpoře obchodu neschválil, mohl by do konečného znění dohody libovolně zasahovat |
Demokratům hrají do karet i ekonomické studie, které naznačují, že po schválení transpacifické dohody se zvětší obchodní deficit, který USA s partnerskými zeměmi mají. Požadují proto nástroje, jak dopad volnějšího obchodu na americký trh práce omezit. Například trestat státy za manipulace s měnovým kurzem nebo vyčlenit peníze na podporu Američanů, kteří kvůli obchodním dohodám přijdou o práci. Sami je ve Sněmovně reprezentantů neprosadí, protože v ní mají menšinu.
Bez dodatků je pro zákon o podpoře obchodu, a tedy pro další liberalizaci, ochotno podle amerických médií hlasovat jen 20 ze 188 demokratických poslanců. Vzhledem k tomu, že republikánská většina nebude při hlasování jednotná, bude pro schválení zákona potřeba minimálně 30 demokratických hlasů. Na nich bude záležet, jestli mělo smysl i bruselské cvičení v Evropském parlamentu.
Evropany i Američany nejvíc straší arbitráže
Mezinárodní arbitráže, v nichž firmy žalují státy kvůli ochraně svých investic, spolehlivě působí jako červený hadr na býka v Evropě i v USA. Transpacifická (TPP) i Transatlantická obchodní dohoda (TTIP) mají obsahovat novou generaci mechanismu, který by dal investorům šanci bránit své zájmy před nezávislými rozhodci. Brusel i Washington tvrdí, že v textech dohod zajistí, aby firmy nemohly toto právo zneužít k šikanování vlád. Jenže kritiky arbitráží zatím nepřesvědčili.
Zatímco zástupci nových členských států EU svorně tvrdí, že investiční kapitola v TTIP je zbaví dědictví nevýhodných dvoustranných smluv o ochraně investic s USA, ze staré evropské patnáctky je slyšet, že dosud se bez možnosti arbitráží ve vztazích s USA obešly. Velká část poslanců Evropského parlamentu, kteří nyní budou hlasovat o doporučeních pro další vyjednávání s USA, arbitráže v TTIP nechce.
Komisařka pro obchod Cecilia Malmströmová na základě veřejné konzultace přišla na jaře s návrhem, jak kritikům arbitráží vyjít vstříc. Do TTIP chce prosadit nový způsob jmenování rozhodců z předem odsouhlaseného seznamu. Rozhodci by se měli rekrutovat z řad právníků nebo bývalých soudců. Ráda by prosadila také zřízení odvolacího tribunálu, který by mohl výsledek arbitráže přezkoumat. „Je to krok správným směrem,“ komentoval návrhy německý europoslanec Bernd Lange, který je zodpovědný za přípravu pozice europarlamentu k jednání o TTIP.
Musím chodit do speciální zabezpečené místnosti. Nesmím si s sebou vzít ani počítač, ani mobil. Nesmím do ní vstoupit s papírem na poznámky
Na druhé straně Atlantiku patří mezi největší kritiky arbitráží demokratická senátorka Elizabeth Warrenová. „Víme, že podle dohody TPP budou korporace žalovat vlády kvůli zákonům a pravidlům, která se jim nelíbí. O žalobách přitom nebudou rozhodovat soudy, ale soukromí právníci,“ používá senátorka stejné argumenty jako někteří europoslanci. Při jednání v Senátu se jí nepovedlo do amerického zákona o podpoře obchodu prosadit zákaz arbitráží v obchodních dohodách.
Zatím neschválený americký zákon, který má dát prezidentovi Baracku Obamovi právo dojednat obě velké obchodní dohody, přitom o arbitrážích mluví podobně jako Brusel. Po Obamovi žádá, aby se ke konkrétním arbitrážím mohla vyjadřovat veřejnost, zlepšil se mechanismus výběru rozhodců či aby vznikla odvolací instance.
Jednání dobře skrytá v doupěti
Zní to jako dokonalé spiknutí: „Musím chodit do speciální zabezpečené místnosti. Nesmím si s sebou vzít ani počítač, ani mobil. Nesmím do ní vstoupit s papírem na poznámky. Mohu tam sedět a číst si všechny materiály, ale nemohu jít ven a veřejně mluvit o tom, co v nich je.“ Autory tohoto vyjádření jsou nezávisle na sobě dva lidé, kteří toho moc společného nemají – americká senátorka Elizabeth Warrenová a český komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. Oba takto líčí způsob, jak se mohou američtí a evropští zákonodárci seznámit s texty a dalšími materiály, které vznikají při jednání o obchodních dohodách mezi USA a tichomořskými státy a mezi USA a Evropskou unií.
Stejnou možnost teď v Evropě dostali zástupci členských států EU, pro které USA vytvořila podobná studijní doupata na svých velvyslanectvích. Evropská komise sice své návrhy a pozice zveřejňuje, ale na žádost Američanů jsou konkrétní výstupy z jednání před veřejností utajeny.
Absolutní transparentnost není pro taková jednání vhodná,“ hájí postup český europoslanec Luděk Niedermayer. Kritici obchodních dohod však díky těmto tajnostem snadno najdou publikum pro své konspirační teorie.
