Euro navzdory stokrát opakovaným heslům není v krizi. Euro je uznávaná konvertibilní tvrdá měna, všeobecně přijímaná na trzích. Funguje jako nástroj směny, úvěrů i investic přesně tak, jak má. Kurz eura poněkud kolísá, ale nikoli za rámec normality. Když bylo euro před lety nominálně slabší než dolar, o žádné „záchraně“ se nediskutovalo. Nehrozí ani zánik či rozpad eurozóny. Kdyby například Německu došla trpělivost se slabšími státy a zavedlo by novou marku, okamžitě by si způsobilo mohutnou bankovní krizi v důsledku vzniku kurzových oceňovacích rozdílů v portfoliích úvěrů a cenných papírů. Totéž by postihlo banky v Řecku nebo Portugalsku, pokud by se tyto země rozhodly k podobnému kroku.
Žádná země nevystoupí z eurozóny dobrovolně, protože dopad na bankovnictví by byl zničující. Stejně jako dopad na hospodářství a zaměstnanost. A protože z eurozóny nelze nikoho ani vyloučit proti jeho vůli, je rozpad měnové unie jen nereálnou fikcí, scénářem, který lze s jistotou vyloučit. Ani v případě série státních bankrotů v rámci eurozóny by se euro nerozpadlo; v krajním případě by zóna společné měny přišla o dvě nebo tři menší země.
V krizi není euro, ale jeho uživatelé: známá sestava slabších států a pak také řada evropských bank. Postiženy jsou zejména irské a španělské banky, ale také peněžní ústavy z Francie, Belgie a Německa. Bankovní krizí trpí kdekdo včetně Slovinska a také Dánska, jehož koruna je na euro navázána kurzem i úrokovou sazbou. Bankovní krize je mnohem závažnější břemeno než krize veřejných financí.
Bude tedy MMF zachraňovat evropské banky nebo veřejné finance slabších států? To by dávalo smysl – nikoli pitomé heslo „záchrana eura“. V tomto případě by ovšem bylo fér oznámit tento plán státům, od nichž se očekává účast. Zde se ovšem nabízí znepokojivá otázka: ví MMF, co vlastně dělá? Má skutečně nějaký rozumný plán, anebo hodlá nejprve shromáždit 200 miliard eur a pak teprve uvažovat, co s nimi?
Tyto otázky možná znějí drze či nepatřičně. Vždyť se jedná o renomovanou instituci, která zaměstnává stovky špičkových ekonomů. Snad. Ale stačí se podívat, jak tragicky dopadlo angažmá MMF v Argentině a v mnoha jiných zemích. Až příliš často se ukazuje, že kdo se stane klientem MMF, toho ať pak zachraňují všichni svatí.
Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners
