Pokud se Evropa nechce stát kořistí geopolitických dravců, musí se stát federací

Evropská unie bývá označována za upadající organizaci, která není schopna čelit výzvám. Zejména populisté mluví o EU jako o neakceschopném bloku odsouzeném k zániku. V nedávné době však EU ukázala hned několikrát, že umí být silným hráčem. Významné hospodářské dohody a „obchodní bazuka“ namířená na USA načrtly cestu vpřed.  

Dohoda s jihoamerickým sdružením Mercosur ze začátku ledna a jen o něco později oznámená úmluva s Indií po dlouhé době připomněly, že EU je pořád významný obchodní aktér a musí se s ní počítat. Zprávy zarezonovaly zejména v souvislosti se zhoršením vztahů s USA. Prezident Trump se usilovně snaží vzbudit dojem, že o osudu světového obchodu se rozhoduje v Bílém domě. Když pak EU právě na Spojené státy namířila svůj nástroj proti ekonomickému nátlaku, mnozí s překvapením zjistili, že EU umí hrát tvrdě.    

Konkurent, kterého je třeba proplesknout

Na evropském kontinentu už čtyři roky zuří válka a náš dosud nejsilnější spojenec se rozhodl, že jsme pro něj vlastně spíš konkurent, kterého je třeba proplesknout. Na opačné straně zeměkoule mezitím roste totalitní mocnost, která si k sobě země Západu postupně přivazuje skrz obchodní vazby a dodávky surovin. To vše na pozadí radikální transformace ekonomik, jaká tu nebyla od průmyslové revoluce a kterou nevíme, jak zaplatíme. 

Výše zmíněné události ale ukázaly, že existuje možnost, jak výzvám čelit. Všichni jsme to tak nějak tušili, protože to je ostatně logika celé poválečné integrace. Tou cestou je hlubší integrace Evropské unie a její federalizace. EU již v současnosti nese některé znaky federace, ale pokud se starý kontinent nemá stát kořistí geopolitických dravců, musí být integrace mnohem hlubší. EU je téměř půlmiliardový, ekonomicky silný a bohatý blok, stále nicméně nemá to jedno „telefonní číslo“, na něž se lze dovolat a po němž se údajně kdysi ptal Henry Kissinger.  

Atomizované společenství bude požráno kousek po kousku silnými hráči zprava i zleva. Proto EU potřebuje jednotnou a silnou zahraniční politiku s dostatečným mandátem. Jménem členských zemí musí být schopna uzavírat, koordinovat a garantovat dohody a mezinárodní partnerství, a to i ty partikulární s omezeným dopadem. V průmyslové politice musí EU vystupovat jako suverén, aby byla schopna odolat tlaku dodavatelů surovin. Společnou měnu by mělo přijmout – a to i ve vlastním zájmu – co nejvíce členů. Ideálně všichni. Namístě je uvažovat i o silnější společné obraně. 

Nejsme slabí ani malí

Nenechme si namluvit, že je EU slabá. To je argument, který často zaznívá od těch, kteří EU za údajnou slabost na jednu stranu kritizují, ale řešení pak sami torpédují. Jako v případě některých europoslanců, kteří dohodu s Mercosurem poslali k přezkumu k Soudnímu dvoru EU a tím ji výrazně zbrzdili. 

Podobně ani Česká republika není malá. Jsme středně velký stát, ale i tak je naše nejlepší šance v jednání v bloku. Pro nás bude taková změna uvažování ještě o něco větší výzvou. Budeme se muset naučit, že pokud chceme být slyšet, musíme se umět zapojit a skončit s přehazováním zodpovědnosti na „ty nahoře“, případně na „zlý Brusel“.

FLOW:Čína hraje s jinými pravidly, Evropu může zaplavit až 25 miliony aut, varuje šéf Porsche ČR Hurt 

FLOW: Čína hraje s jinými pravidly, Evropu může zaplavit až 25 miliony aut, varuje šéf Porsche ČR Hurt • e15

O evropské volby nemáme zájem a v institucích máme v poměru i k menším členským zemím nižší zastoupení. Přitom se hrozně rádi vymlouváme, že někdo rozhodl „o nás bez nás“ a mytizovanou holubičí povahu považujeme za svoji ctnost. Nepřicházet s konstruktivními návrhy, problémy vymlčet a brblat je totiž pohodlné. Nemá cenu se snažit, my odjedeme na chatu a ono se to přežene. Nebo si zvolíme někoho, kdo slíbí návrat do starých dobrých časů. Které stejně nikdy nebyly. 

Jedinou možnou cestou pro EU je hlubší integrace. Pasivita a hrabání na svém písečku budou nejen nemožné, ale přímo nebezpečné. Buď budeme sedět s ostatními u stolu, nebo budeme na jídelním lístku. Česko musí integraci aktivně podporovat. Nejenže na tom vyděláme, ale ještě u toho zboříme jeden škodlivý mýtus.