Sankce mají Rusko dusit. Evropa mu přesto dál posílá miliardy a živí jeho klíčový byznys
- EU se od Ruska ani po letech války nedokázala ekonomicky zcela odstřihnout.
- Evropa letos dovezla rekordní množství ruského LNG a závislá zůstává i na dalších strategických surovinách.
- Sankce navíc oslabují výjimky i jejich obcházení přes třetí země, píše businessový newsletter 11am.
Unijní politici se chválí za odstřižení od Ruska, realita je však o dost jiná. Ze země mimo jiné dovážíme rekordní množství zkapalněného plynu, tamní zbrojovky dál používají západní čipy a irská hliníkárna je spojená s oligarchou blízkým Kremlu.
Ačkoli se někteří unijní politici rádi chlubí tím, jak se Evropa dokázala odpoutat od Ruska, realita je složitější. Již 21. balíček sankcí Evropské unie proti Rusku dokazuje, že Moskva i nadále kontroluje dodavatelské řetězce některých strategicky nezbytných surovin a že pro mnohé evropské podniky a vlády zůstává lukrativním obchodním partnerem, kterého se nehodlají vzdát.
Příkladem této závislosti je na první pohled nenápadná hliníková rafinerie Aughinish Alumina uprostřed irského venkova. Závod, který vyrábí až 37 procent oxidu hlinitého, jejž spotřebovává evropský průmysl, dodnes patří ruskému koncernu Rusal. Ten je spojený se sankcionovaným oligarchou blízkým Kremlu Olegem Děripaskou a podle irské vlády do Ruska dodává přes polovinu své produkce.
Ačkoli mezinárodní investigativní novináři ve spolupráci s deníkem Irish Times na jaře zjistili, že irská továrna dodává materiál nejspíš i ruské armádě, na novém sankčním seznamu nefiguruje. Důvodem je podle deníku Financial Times obava Bruselu z ohrožení vlastních zásob v době, kdy chce blok do roku 2030 sám zpracovávat 40 procent strategických surovin včetně oxidu hlinitého. Řecko si zase kvůli zájmům svého rejdařského koncernu Dynagas vymohlo obnovitelnou výjimku ze zákazu obchodování s ruským zkapalněným plynem LNG. Díky tomu budou moci plavidla evropských firem tuto surovinu dál vyvážet z Ruska do nečlenských států unie.
Právě v těchto výjimkách a kompromisech spočívá zásadní slabina evropského přístupu. Sankce měly být hlavní ekonomickou zbraní Západu, která Rusko vyčerpá a přiměje k ukončení války na Ukrajině. Místo toho však kontinent v pátém roce konfliktu naráží na zdi vlastních strategických závislostí. A ukazuje, že když jde do tuhého, ekonomické výhody a zájmy členských států dostávají přednost před nekompromisním tlakem na Moskvu.
Záplata ruským LNG
Evropa se přitom už od začátku války na Ukrajině pokouší co nejvíc odstřihnout od ruských energií i kvůli vlastní energetické bezpečnosti poté, co Moskva přerušování obtížně nahraditelných dodávek ropy a plynu využívala jako nástroj nátlaku. Některé evropské státy ale nemají alternativu k ruským energiím dodnes. Například Maďarsko z Ruska odebírá přes 90 procent dovážené ropy a 85 procent plynu.
Zásadním bodem nového balíčku sankcí měl přitom být úplný zákaz obchodování s ruským LNG. Athénami vylobbovaná výjimka pro přepravu zkapalnělého plynu do třetích zemí ale znamená odklon unie od původního rozhodnutí tyto dodávky už ke konci letošního roku zakázat.
Toto rozvolnění se vztahuje pouze na smlouvy uzavřené před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 s tím, že objem dodávek zároveň nesmí přesáhnout úroveň roku 2025. Podle tří nejmenovaných zdrojů deníku Financial Times by z toho mohl profitovat i francouzský energetický koncern TotalEnergies, který díky tomu bude moci asijským klientům dál přeprodávat zkapalnělý plyn ze sibiřského těžebního zařízení Jamal. TotalEnergies v něm stále drží dvacetiprocentní podíl (v TotalEnergies drží čtyřprocentní podíl Daniel Křetínský, majitel newsletteru 11am – pozn. red.).
Pro přežití sibiřského projektu Jamal LNG je pak zásadní Dynagas. Řecká společnost provozuje specializovaná plavidla pro přepravu LNG známá jako Arc7, která jsou schopna brázdit arktické vody. Jejich výpadek by pro Moskvu znamenal velkou komplikaci pro zajištění plynulosti dodavatelských řetězců. Řecký rejdařský koncern ovšem není zdaleka jediným evropským hráčem, který své byznysové zájmy dodnes spojuje s Ruskem.
Šéf koalice neziskových organizací pomáhajících Ukrajině B4Ukraine Nezir Sinani pro web EUobserver varoval, že unijní ústupek Řecku a zejména byznysovým zájmům šéfa Dynagasu George Prokopioua může znamenat nebezpečný precedens pro možné obcházení sankcí. „Evropa si nevybírá mezi energetickou bezpečností a solidaritou s Ukrajinou, ale rozhoduje se, zda mají evropské společnosti nadále generovat zisk poskytováním základních služeb ruskému průmyslu s LNG,“ prohlásil.
Závislost na Moskvě však nekončí u ropy a plynu. Druhou, často opomíjenou nohou evropské energetické pasti je jaderná energie. Řada evropských zemí (včetně Francie, Slovenska, Maďarska a Česka) stále spoléhá také na ruské jaderné palivo a technologie od státního gigantu Rosatom. Tento sektor je ze sankcí prakticky zcela vyjmut, protože jej nelze ze dne na den nahradit.
Šance na rychlé odstřižení od ruských zdrojů teď navíc dál komplikuje dění na Blízkém východě. Válka USA a Izraele s Íránem vedla k omezení dodávek paliva z Perského zálivu skrze Hormuzský průliv a skokovému zdražení těchto komodit. Evropské plynové zásobníky jsou navíc naplněny jen mírně nad polovinou své kapacity, což je podle agentury Reuters blízko historického minima pro toto období. Jak uvádí think-tank Bruegel, zásobníky plynu se doplňují nejpomalejším tempem za posledních deset let.
Jak vyplývá z údajů analytické společnosti Kpler, citované deníkem Financial Times, země EU jen v letošním prvním pololetí dovezly z ruského zařízení Jamal LNG rekordních téměř deset milionů tun zkapalnělého plynu až za šest miliard eur (145,6 miliardy korun). Hlavními evropskými kupci byly Francie, Belgie a Španělsko. Evropské nákupy pohltily téměř celou produkci tohoto sibiřského komplexu, který dodnes patří mezi vlajkové lodě ruské energetiky.
„Udržení exportů Jamalu LNG závisí na malé specializované flotile, evropských přístavech a evropských službách. A Evropa všechny tyto tři věci nadále poskytuje,“ řekl Financial Times Sebastian Rötters z nevládní organizace Urgewald, která se věnuje energetice a protiruským sankcím.
Nový sankční balíček
Nejnovější sankční balíček, jehož schválení vyžaduje souhlas všech členských států, šéfové evropských vlád přijali 23. července. Poslední soubor sankcí je podle agentury Reuters největším balíčkem za uplynulé čtyři roky a přímo cílí na 170 firem a 48 soukromých osob. Patří mezi ně například výrazný politik a prokremelský historik Vladimir Medinskij, který byl po začátku invaze na Ukrajinu spoluzodpovědný za přepisování ruských školních osnov pro výuku dějepisu. Sankcionovaných osob se týkají opatření jako například zmrazování majetku v unii nebo zákazy vstupu na evropské území.
Z významných sektorů sankce cílí například na finančnictví, kde unie uvalila zákaz provádění transakcí na dalších 33 ruských bank, což zahrnuje i odpojení od kritického mezinárodního platebního systému SWIFT. Tento krok je pro Rusko velmi bolestivý: přes tento globální „finanční chat“ si banky po celém světě bleskově a bezpečně potvrzují mezinárodní platby. Bez této klíčové infrastruktury musejí banky začít platby složitě obcházet přes zprostředkovatele ve třetích zemích, což prodražuje zahraniční obchod, ochromuje dovoz zboží a zamezuje běžným obchodům v dolarech a eurech.
Nový sankční balíček také vytvořil právní základ pro zákaz transakcí se všemi provozovateli kryptoměn v mimounijních zemích, kteří Moskvě pomáhají obcházet sankce EU. Brusel rovněž rozhodl o 12měsíčním zmrazení cenového stropu na ruskou ropu na úrovni 44,10 dolaru (925,30 koruny) za barel, aby se kvůli cenovým šokům způsobeným zablokováním Hormuzského průlivu tento práh automaticky nezvýšil na více než 58 dolarů.
Jako by se nechumelilo
Jak na začátku června upozornila německá rádiová stanice NDR, téměř 90 procent německých firem z Ruska nikdy neodešlo. Podle deníku Die Welt v zemi dál působí zhruba 1600 německých podniků a profitují z toho, že některá odvětví jako obchodování s potravinami nebo farmaceutickými výrobky nepodléhají sankcím. Například hodnota německých vývozů medicínské techniky do Ruska se v roce 2024 podle Die Welt vyšplhala na 790 milionů eur, což se již blíží předválečné úrovni. Farmaceutický a technologický koncern Merck odůvodňuje své pokračující podnikatelské aktivity v Rusku humanitárními závazky vůči tamním pacientům.
Zásadním problémem zůstává masivní obcházení sankcí u zboží dvojího užití. Jde o zboží či technologii primárně sloužící k běžným civilním účelům, které ale mohou být zneužity k vojenským účelům nebo k výrobě zbraní. Do ruského zbrojního průmyslu dál proudí evropské mikročipy nebo obráběcí stroje za stovky milionů eur, a to oklikou přes takzvané prostředníky ve třetích zemích – nejčastěji v Kazachstánu, Arménii, Turecku nebo Spojených arabských emirátech. A mnohé evropské firmy před tím, kde jejich exporty reálně končí, vědomě zavírají oči.
Litevské úřady minulý rok odhalily zločinecké uskupení kolem nejmenované kaunaské firmy, která přes Turecko do Ruska dodávala zařízení na čištění vody pro tamní ropný průmysl. Formálním zákazníkem a příjemcem zboží ale byla firma z Portugalska. Sítě pro obcházení sankcí se však rychle přizpůsobují. Zboží dvojího užití se nově přesouvá přes Indii, Srbsko či Malajsii, kde se evropské součástky montují do větších celků, aby se vyhnuly celním kontrolám. Ruské zbrojovky se navíc přes asijské překupníky dál dostávají nejen k evropské obráběcí technice, ale i k její klíčové softwarové podpoře.
Unijní legislativní požadavek, aby evropští vývozci do smluv povinně vkládali doložku zakazující přeprodej zboží do Ruska, naráží v praxi na tvrdou realitu. Jakmile totiž zboží opustí hranice EU a projde přes dva či tři zprostředkovatele, evropské firmy ani národní úřady již nemají páky na to zjistit, kde nakonec skutečně skončí.
V evropské politice se navíc množí uskupení, která otevřeně prosazují oficiální restart hospodářských vazeb s Ruskem. Jedním z nich je – podle aktuálních průzkumů již nejsilnější – německá strana Alternativa pro Německo (AfD). Ta vedle volání po obnovení dovozu ruských energií vyslala na červnové Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum, občas označované jako „ruský Davos“, několik svých vysoce postavených politiků, včetně hlavní tváře AfD pro zahraniční politiku Markuse Frohnmaiera.
