Ukrajina má šanci se ubránit. Ruský voják je kanonenfutr
Od počátku ruské vojenské invaze na Ukrajinu domácí mediální prostor dle předpokladů zaplnily komentáře českých expertů snažících se vysvětlit, co se vlastně děje a co se nejspíše bude dít dál. Poměrně rozšířeným jevem v tomto prostředí je určitý defétismus části odborné komunity, jenž dle mého názoru vyplývá z nedostatečné znalosti ukrajinských a ruských reálií.
Jejich argumentaci lze shrnout do frází o tom, že a) Ukrajina je vojensky mnohem slabší, a proto zaručeně prohraje (čísla přece hovoří jasně); b) sankce Rusku nijak neškodí, z čehož implicitně vyplývá, že je ani nemá smysl zavádět; c) Západ stejně nemá Ukrajině jak vojensky pomoci, protože Rusko má přece jaderné zbraně a kdo na vojenské pomoci i přesto trvá, je válečný štváč, který hodlá vyvolat třetí světovou válku. Shrnuto a podtrženo: nemá smysl Rusku odporovat.
Říkám si, zda tyto argumenty budou platit i v případě napadení dalších zemí, například pobaltských republik s velkou ruskou menšinou. Zda i v tomto případě „nebude mít smysl vzdorovat, protože Putin má přece jaderné zbraně“... Používaný argument, že Putinovi jde jen o Ukrajinu a nikam dál nepůjde, je momentálně stejně platný jako dřívější argumenty, že Putinovi přece stačí anektovat Krym a Donbas používat jako páku na prozápadní ambice Kyjeva.
Jak jsem již naznačoval, v těchto komentářích se projevuje nedostatek znalostí místního kontextu. I když čísla o ruské vojenské síle vypadají impozantně, ruská armáda není neporazitelná. Naopak už několikrát v minulosti byla poražena papírově mnohem slabším protivníkem, než je ukrajinská armáda. Proč bychom tedy neměli propadat panice a dopředu se vzdávat?
V prvé řadě proto, že ruská armáda je byrokratický kolos na hliněných nohou prostoupený šikanou a korupcí. Není to žádná šíleně efektivní a nezastavitelná mašinerie. Ačkoliv má Rusko vyspělé vojenské technologie, přístup k vlastním vojákům se za posledních 200 let příliš nezměnil. Jsou stále považováni za bezprávný kanonenfutr, oblečení v šupácké uniformě, často i bez vědomí toho, kam jedou a proč.
První záběry zajatých ruských vojáků potvrzují nevysokou bojovou morálku. Navíc jim kvůli logistickým problémům docházejí potraviny a palivo. A města bez lidské síly, tedy bez vojáků, neudržíte. Druhým důvodem je fungování ukrajinské společnosti s nebývale vysokou úrovní organizace (namísto spoléhání na stát) a odhodlání.
Bojový duch Ukrajinců, vojáků i civilistů, den ode dne roste, a pokud se jim podaří i nadále vzdorovat proti zjevné přesile, mají šanci ubránit se, a tedy vyhrát. Proto má smysl Ukrajině v maximální možné míře pomoci, zejména pokud tato pomoc může mít příznivý dopad na možnosti se ubránit. Putin udělal chybu, která rovněž plyne z nepochopení situace na Ukrajině. Možná se on a jeho okolí stali obětí vlastní propagandy, nicméně si zjevně neuvědomili, že nebojují se Zelenským či s fašisty a bojůvkami trápícími ruskojazyčné obyvatelstvo, ale s miliony a miliony ukrajinských občanů.
Neuvědomuje si, že i kdyby náhodou zajal Zelenského a dosadil do Kyjeva svou loutku, která řekne, že Ukrajinci mají složit zbraně, válka neskončí, nýbrž přejde z konvenční války do fáze gerilových bojů ve městech i mimo ně s mimořádnou podporou civilního obyvatelstva. Za této konstelace si v gerilové válce vylámali zuby i silnější hráči.
V tom případě je životně důležité, aby i v této fázi na Ukrajinu nadále proudily zásoby zbraní a munice. Nechci znít přehnaně optimisticky, ale vojenská pomoc Ukrajině stejně jako sankce proti Rusku mají velký smysl, na rozdíl od alibistických komentářů, že s tím stejně nic neuděláme. Není to pravda. Ukrajina má šanci se ubránit a každý z nás na tom může mít svůj malý podíl.
Autor je politolog na FSV UK
