Uhelný zákon
Český zákon však vypadá, jako by ho psali provozovatelé velkých uhelných elektráren. Především omezuje právo na přednostní připojení OZE k distribuční síti. Dosavadní režim povinného výkupu se má napříště vztahovat jen na výrobce elektřiny v zařízeních do sta kilowattů. Ostatní budou muset svou elektřinu udat sami. Systém podpory OZE je podle navrhovaného zákona navíc zcela netransparentní. Za určitých, špatně předvídatelných a nejasně definovaných okolností totiž nemají provozovatelé na podporu nárok. A nejen to.
Za určitých podmínek budou dokonce povinni za odběr své energie platit. Zákon navzdory svému názvu neříká, které zdroje jsou podporované. O tom totiž nerozhoduje zákon sám, nýbrž vláda. Ta má průběžně určovat limity výkonu jednotlivých druhů zelené energie. Po překročení limitu už nebudou mít další investoři nárok na dotace. V době zahájení výstavby tedy vůbec nevíte, zda stihnete zdroj připojit před vyčerpáním limitu a zda získáte dotace, či nikoliv. V důsledku navrženého zákona například nezbývá až do roku 2020 žádný prostor pro instalaci fotovoltaických zařízení, a to ani na střechy budov.
„Čisté“ uhlí
Naproti tomu se do roku 2020 počítá s více než trojnásobným nárůstem výroby elektřiny z biomasy. Spalování samotné biomasy je ekologické. Pokud se ale biomasa spaluje spolu s uhlím, nemůže být o čisté energii řeč. Zákon však přesto takovým zdrojům dotace přiznává. Stačí, když se do uhlí přimíchá dřevní štěpka, a rázem tu máme podporovaný zdroj. ČEZ za takové „ekologické“ spalování inkasuje na podpoře ročně zhruba 350 milionů korun.
Na podporu mají nárok i výrobci, kteří kombinují výrobu tepla a elektřiny. Kombinovaný výrobce spadne automaticky do kategorie podporovaných, ať si spaluje, co chce. Zákon je zkrátka šitý na míru velkoproducentům energie, jejichž špinavé zdroje se tak přiživují na dotacích určených pro čistou energii. Jak jinak než z našich kapes.
Vývoj posledních let přitom jasně ukazuje, že OZE se postupně stávají stále dostupnějšími a mohou pokrýt velkou část spotřeby. Německo jimi plánuje do roku 2020 pokrýt 47 procent své spotřeby elektřiny, ač se vůči EU zavázalo pouze k 38 procentům. V roce 2010 byly celé dvě třetiny všech nově instalovaných zdrojů energie v Německu obnovitelné. Zatímco jinde panuje víra v budoucnost OZE a vůle podpořit jejich rozvoj, u nás jsou stále vnímány jako kuriozita. Se svým zhruba osmiprocentním podílem OZE jsme nyní v Evropské unii na 21. místě. Do roku 2020 se propadneme na 24. příčku.
Obnovitelný nepřítel
Z OZE děláme nepřítele, kvůli němuž nám podraží elektřina. Stačí si vzpomenout na drsnou kampaň proti „solárníkům“. Ty vláda nejdříve navnadila na velkorysé dotace, a potom z nich pomocí médií obratem udělala lumpy, kteří si mastí kapsy na náš úkor. Návrh zákona pokračuje věrně v duchu tohoto postoje. Doufejme, že se v průběhu schvalovacího řízení setká také se zdravým rozumem a dozná výrazných změn.
Autorka je právnička
