Z Rejžkova deníčku: Moje malá premiéra

Hudební a filmový kritik a novinář Jan Rejžek

Hudební a filmový kritik a novinář Jan Rejžek Zdroj: Profimedia

Dobrý den, vážení čtenáři a čtenářky. Třebaže má fyziognomie i psaní jsou za dlouhá léta asi dost provařené, cítím potřebu se připomenout. 

Jsem ten, který jsem, postupně jsem psal hudební kritiky do Melodie a jinam, fejetony a glosy do Zpravodaje Jonáš klubu, Českého deníku, Metra a patnáct let do rubriky Poslední slovo v Lidových novinách. Ostatně, časem vyšly ve čtyřech sbornících. Kam se na mě hrabou Stalinovy spisy! Nic proti možnosti psát do blogů na internetu, ale velmi soucítím s konzervativními zájemci, kteří by si ráno u kafíčka rádi otevřeli papírové noviny a vychutnávali oblíbeného komentátora. Takže tady mě máte a jsem velmi vděčen tomuto listu, že mi každý čtvrtek hodlá poskytnout prostor, abych se vyjadřoval k různému dění.

Předem však varuji, jsem vrtošivý senior, jednou to bude o politice, jindy o knížkách, filmech a divadle, o vzpomínkách na mrtvé kamarády, mnohdy o mém milovaném fotbale. Nemíním však plout v pěně dní a omílat a papouškovat, co je ve všech médiích, zabývat se všemi těmi lháři a podvodníky a prorusko-čínskými agenty na místech ústavních činitelů nebo nácky v Poslanecké sněmovně, natož abych řešil s bulvárem, kolik měla promile opilá Dáda Patrasová nebo jestli Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou podepsali Antichartu, přičemž snímek, jak si uctivě tisknou ruku s Gustávem Husákem, jim moc na cti nepřidává. Tak slibuji!

Díky za případnou přízeň po té mé dnešní malé premiéře. A víte, jaké mám předehřáté téma na příště? Možná proč filmové a literární ceny u nás i ve světě dostávají vesměs blbosti nebo proč normalizační galerka cupitá 28. října na Hrad ochotně pro čokoládové medaile. Ale co já vím, co inspirativního se do příštího čtvrtka zase stane? Hlavně aby přestaly ty hnusné sněhové přeháňky, za které může samozřejmě Kalousek!