Jeden z velkých přínosů nynější koronakrize je často spatřován ve větším využívání práce z domova.
Nejde samozřejmě o žádnou novinku: řada institucí, kde to dávalo smysl, tento způsob práce testovala a zkušenosti s ním sbírala už po řadu let před nástupem pandemie. Některé výhody jsou jasné: firmy ušetří na výdajích za kancelářské prostory a zaměstnanci ušetří čas strávený dojížděním, takže přetížení dopravy všeho druhu se sníží, stejně jako se zmenší spotřeba energií a fosilních paliv s příznivými dopady na životní prostředí.
Další výhody jsou spíše v rovině doufání: že zaměstnanec má při práci z domova větší tendenci dělat přestávky, což zvyšuje jeho produktivitu, a lépe si rozkládá čas mezi práci a soukromé povinnosti. Existují průzkumy, podle kterých lidé při práci z domova věnují zaměstnavateli měsíčně zhruba o jeden den více.
Nesmíme ale zapomínat ani na negativa, byť jsou špatně měřitelná. Jednu zajímavou nevýhodu popsal bývalý šéf Evropské komise Jean Claude Juncker: pokud se věci řeší telekonferencí, do značné míry přicházíte o možnost pozorovat záměrnou i nezáměrnou neverbální komunikaci. Pro předsedajícího je tak těžší odhadnout, kterým směrem debatu stáčet, aby se minimalizovalo riziko nespokojenosti účastníků s výsledkem a znovuotevírání sporných bodů na dalších jednáních.
Je tu i další riziko. Mnohé informace mezi zaměstnanci tečou jaksi pasivně a mimoděk skrze náhodné zmínky třeba v kuchyňce nebo na obědě. Pokud lidé sedí doma, tento nenápadný ale pro firmu mnohdy velmi užitečný komunikační tok do značné míry vysychá.
Autor je ekonom České spořitelny
