Možná chtěli ústavní soudci při rozhodování o protikuřáckém zákonu udělat dvaceti senátorům aspoň trochu radost. Každopádně platí, že velkou většinu jejich stížnosti odmítli a v českých hospodách se nadále kouřit nebude, přesněji řečeno zákon se bude muset obcházet stejnými kličkami jako dosud.
Těch pár drobných zásahů, jimiž Ústavní soud do zákona vstoupil, je vcelku správných. Spíše než jako ochranu ústavnosti je však lze číst jako výchovný políček zákonodárcům, kteří namísto jednoduchého zákona zakazujícího kouření v hospodách sepsali komplikovanou normu plnou různých příkazů a nařízení v touze napáchat na Češích co nejvíce dobra.
Klasickou ukázkou je zrušené ustanovení, které zakazovalo pít alkohol při činnostech, během nichž by člověk mohl ohrozit sám sebe. Představa, že si někdo dá dvě piva a pak si při řezání dřeva ublíží motorovou pilou, je nehezká sama o sobě. Pokud by ho poté ještě měly popotahovat státní orgány za porušení zákona, posouvali bychom se už do sféry absurdní černé komedie.
