Do toho končí smlouva generálnímu řediteli ČD Petru Žaludovi, takže se nyní hraje o jeho budoucnost. Příznačná pro všechny situace je dvojjedinost všech aktérů, která vše ještě více zamotává.
Tak například Jančura. Žaludu označuje za špatného manažera (používá expresivnějších výrazů), což by mu mělo jako konkurentovi vyhovovat. Špatný manažer u konkurence je pro firmu požehnáním.
Jančura ale zřejmě mluví z pozice daňového poplatníka, když poukazuje na plýtvání státními prostředky. A co Žaluda a „jeho“ České dráhy? Ty jsou ze zákona podřízené ministerstvu dopravy, které vykonává vlastnická práva. Žaluda by tak měl při každém rozhodnutí úřadu stáhnout uši, místo toho se ale se svým majitelem soudí.
Proč? Protože vystupuje z pozice komerční akciové společnosti a nikoli podřízené organizace. Ve schizofrenní situaci je i ministerstvo. Na jedné straně je to správní úřad, který dbá na zajištění konkurence na železnici a rovné podmínky pro všechny, na druhé straně je to majitel dopravce.
Žaluda se tak asi soudí se správním úřadem a nikoli majitelem. Řešení nejsou jednoduchá. Pro začátek by ale možná stačilo, kdyby vlastnická práva přešla na ministerstvo financí.
