V posledních dnech jsme byli svědky veřejné popravy šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Někdo ho cíleně snímal kamerou (a možná i vydíral) a později svá zjištění prodal (pustil?) do vybraných médií. Ta nevybraná se mezitím bijou v prsa, že by nikdy nic takového nezveřejnila, přestože řada z nich zveřejnila daleko horší věci. Jak by to asi probíhalo ve Francii nebo Německu?
Když někdo pracuje tak blízko prezidentu republiky, a navíc s ním má silné neformální vztahy, musí být pod neustálou kontrolou. Tu u nás zajišťuje Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), který uděluje různé stupně prověrek. Forejt vzhledem ke svému postavení musel mít minimálně na stupeň tajné. Logicky musel být pod poměrně velkou kontrolou bezpečnostních složek. Znamená dnešní odhalení, že NBÚ nevěděl o jeho uvolněném sexuálním chování, spojeném s menšinovou kulturou, v níž se nacházel? Když ano, považoval to NBÚ, nebo také bezpečnostní odbor Hradu, za rizikový faktor? A hlavně to nejdůležitější: řekl o tom někdo včas Miloši Zemanovi?
Pokud neznáme odpověď na tyto otázky, těžko se nám celá situace analyzuje. Ve zmíněných západních zemích by postup byl právě opačný než u nás: bezpečnostní složky (obdoba našeho NBÚ a BIS) by hlavě státu předložily svá svědectví a prezident by svého protokoláře buďto sám odvolal, nebo by se domluvili na tichém odchodu bez veřejné popravy v přímém přenosu.
Část českých médií spekuluje o tom, že v případě Forejta šlo o mstu podsvětí, které mu dodávalo drogy a prostituty. Jiná část, že jde o zpravodajskou hru proti Forejtovi, do níž jsou zapojeni jeho rivalové z Hradu v podobě kancléře Mynáře a Zemanova poradce Nejedlého. Nejspíš šlo o kombinaci více věcí.
I kdyby to tak bylo, nevyvrací to námitku, že tajné služby (NBÚ, BIS) mají dostatek prostředků, peněz a vlivu na to, aby celou věc udusily v zárodku, varovaly prezidenta před veřejným skandálem a celou věc vyřešily „mírovou“ cestou bez veřejných poprav. V opačném případě se musíme zeptat, k čemu si je vlastně platíme a jak přistupují k daleko složitějším věcem, týkajícím se například vlivu ruské rozvědky u nás.
Kus viny spadá i na prezidenta republiky, protože laxně přistupuje k bezpečnostním rizikům. Nejlépe je to vidět na způsobu, jímž už čtvrtý rok drží v křesle svého kancléře Mynáře, kterému NBÚ odmítl dát prověrku na stupeň přísně tajné. Mynář se po mnoha obstrukcích zdatně odvolává a protahuje svou neudržitelnou situaci až do příštích voleb. A opět: zatímco Forejt alespoň bezpečnostní prověrku dostal, tak jeho nadřízený ji vůbec nemá. To jsou paradoxy.
Zajímavé rovněž bude jméno Forejtova nástupce, které může leccos napovědět. Zda to bude havlovský „pán protokolu“ Miroslav Sklenář, anebo Mynářův a Nejedlého člověk Vladimír Kruliš, kterého tito dva dlouhodobě prosazují do nejvyšší protokolární funkce. Zase nakonec dojde na starou otázku: cui bono? Komu to slouží? Už dnes víme, že na straně poražených bude celý Pražský hrad.
Autor je komentátor týdeníku Reflex
