Bylo to koncem října, tři dny po sněmovních volbách, kdy Andrej Babiš naznal, že největší programovou shodu má jeho hnutí s ODS. Vyzval ji proto, aby se s ním ujala vlády nad republikou. Strana, kterou Babiš v předvolební kampani častoval výkřiky o kmotrech a mafiánech a která sama nenechala v kampani nit suchou na šéfovi ANO, odmítla.
Uplynulo pět měsíců. Během nich Babiš postupně zjišťoval, že ANO se výtečně programově shoduje také s Piráty, Starosty a nezávislými, lidovci a naposledy také s ČSSD. Možná chtěl Babiš svým opakovaným programovým vzplanutím pro partaje odleva přes střed až k pravici podepřít svou marketingovou strategii, která hlásá, že ANO je „hnutím pro všechny“. Jenže ani přes tento podivuhodný řetězec náhle objevovaných programových souznění nejsme dnes k vládě s většinovou podporou ve sněmovně ani o krok blíže, než jsme byli těsně po volbách.
Důkazem může být Babišovo nedělní televizní vystoupení, v němž řekl, že se poradí s kolegy, zda neoslovit k vládní spolupráci ODS. Takže za pět měsíců se Babišovy rozvahy o sněmovní většině neposunuly ani o píď ve srovnání s obdobím těsně po volbách. Těžko říci, co Babiše k myšlenkám na návrat k ODS vede. Možná to byla ostrá reakce komunistů (o něž by se Babiš musel opřít v případě vlády s ČSSD) na osud třídenního šéfa sněmovní komise pro kontrolu GIBS Ondráčka. Ale možná to byl jen takový výstřel do tmy.
Paradoxně jediné spojenectví, které pomohlo ustavit orgány Poslanecké sněmovny a od začátku funguje jako na drátkách, je to, o které Babiš přinejmenším navenek stojí ze všech nejméně. Spolupráce s komunisty a okamurovci Babišovi umožňuje prosadit celkem cokoli v dolní parlamentní komoře stejně jako zamítnout program jakékoli mimořádné schůze, na níž by demokratické strany chtěly Babiše za něco kritizovat. Ale opřít o SPD a KSČM vládu Babiš zřejmě skutečně nechce. Na to si příliš užívá světla bruselských ramp na setkáních s evropskými státníky. Ti na něj pochopitelně hledí skrz prsty už kvůli jeho trestnímu stíhání. Pokud by ještě otevřeně postavil svou vládu na komunistech a pravicových populistech, jeho pracně budovaná image lva evropských salonů hovořícího plynně několika jazyky vezme definitivně zasvé.
Je příznačné, že na Babišova slova o jednáních s ODS zareagoval podrážděně a výsměšně zase Jiří Zimola, který s hnutím ANO vyjednává o vládě za ČSSD. „Trochu se v AB ztrácím. Nejdřív SPD, pak ČSSD, dnes ODS. Jen aby se v tom neztratil sám pan předseda hnutí i vlády!“ napsal na Twitter čerstvý první místopředseda ČSSD. Šéf ODS Petr Fiala zase prohlásil, že Babišovy „řečnické triky nestojí za komentář“. Premiérovi v demisi se podařilo vmanévrovat sebe samého do situace, kdy si z něj výrazně slabší potenciální partneři dělají nepokrytou legraci. To je na někoho, kdo se vrhal do politiky s pověstí nepřekonatelného vyjednávače, dost mizerný výkon.
