Jen málokterá státní zakázka nabídla v posledních letech takovou přehlídku zmaru a neschopnosti státního aparátu jako výběr provozovatele mýtného systému. Zatím poslední, snad o něco nadějnější kapitolu píše nyní ministr dopravy Dan Ťok, který minulý týden nechal otevřít obálky s nabídkami čtyř firem.
Úspěchem je už prostá skutečnost, že Ťok tendr vyhlásil a dotáhl k otevírání obálek. Přitom tlak na jejich ponechání v „zalepeném“ stavu byl nemalý. Řada Ťokových předchůdců se takhle daleko nikdy nedostala.
Současný ministr teď mohl s úsměvem konstatovat, že u tří ze čtyř firem se nabídnutá cena pohybuje mezi třetinou a polovinou ceny předpokládané. Ta činila 29 miliard, tudíž většina zájemců je ochotna dodat a provozovat systém za méně peněz, než kolik stála dodávka a provoz v první dekádě – v letech 2007 až 2016 přišel systém na 24 miliard.
Ministr má tedy v ruce silný argument. Může tvrdit, že udělal vše, aby stát vybíral více peněz za nižší náklady. Příběh má ale i méně veselou část. Ministerstvo deset let spalo a tendr vyhlásilo s tříletým zpožděním. O stejný čas muselo v rozporu se zákonem prodloužit smlouvu s firmou Kapsch, aby nedošlo k výpadku příjmů z mýtného. A termín je stále šibeniční.
Vítěz bude mít na spuštění systému dle dokumentace rok, což znamená uzavřít smlouvu nejpozději do konce letošního října. Na to by si rozumný člověk nevsadil. Ve třech řízeních se tendrem zaobírá antimonopolní úřad, který už předběžně zakázal podepsat smlouvu s vítězem. A dá se čekat, že další podání budou následovat.
Nadějí na miliardy z největší státní zakázky poslední doby se nikdo nevzdá jen tak. Zřejmě nejproblematičtějším bodem celé soutěže je rozšíření zpoplatněné sítě o dalších 900 kilometrů silnic první třídy. K ekonomickému nesmyslu se nikdo nehlásí, proti jsou podnikatelské svazy i samospráva.
Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že ministerstvo vůbec neprokázalo, jak k takovému číslu došlo. Kontroloři naznačují, že uvedené lhůty v kombinaci s rozšířením znevýhodňují zájemce, který by chtěl využít stávající mikrovlnný systém. To nabourává argumentaci ministerstva, že tendr je technologicky neutrální, a nahrává spekulacím, že rozšíření zpoplatněných úseků je vítězstvím lobbingu satelitních firem.
Úplně lichý není ani argument – hojně používaný Kapschem a zmíněný i NKÚ–, že stát v případě vítězství satelitu vyhodí svůj stávající systém s mýtnými branami do šrotu. Ale budiž. Za 13 let technologie pokročily a možná je záhodno znovu je cenově porovnat. Třeba ukážeme Rakušanům, kteří si ponechali původní systém, že jsme chytřejší, když už nás o míle předběhli se stavbou dálnic k hranicím.
S mýtným tendrem bude v příštích měsících ještě hodně legrace a jisté není nic. Ani pozice ministra. Ťok ale na rozdíl od svých předchůdců alespoň může optimisticky tvrdit, že sklenice je napůl plná.
Autor je redaktorem serveru Zdopravy.cz
