„Mám tam své rodiče, potřebovala bych je vidět,“ říká žena ve středním věku východoněmeckému pohraničníkovi, který se dívá nejistě, ale nakonec zvedá závoru a ženu pouští do západního Berlína. Jeden z nejdojemnějších a nejvýmluvnějších momentů z doby, kdy padla Berlínská zeď…
Třicetileté výročí konce rozděleného Německa přineslo řadu překvapivých zjištění: sovětský vůdce Gorbačov pád zdi nechtěl. Řekl dokonce, že nad otázkou zdi se mohou svět a SSSR sejít nejdříve za sto let. Konec rozdělení Německa byl důsledkem administrativní nepřesnosti, jíž se dopustil komunistický mluvčí Schabowski, když oznámil povolení překračovat západní hranici „neodkladně“, ačkoliv to vedení DDR tak nemyslelo.
Dějiny se ale už nedaly zastavit a nedají se zastavit ani dnes, kdy pád zdi dojímá už jen ty, kteří ho prožili a dnes trochu litují, že, jak řekl německý prezident Steinmeier, stavíme mezi sebou zdi nové. O rozdělení Německa nesvědčí nejvíce odlišné výsledky voleb na východě a na západě, přičemž protestní strany oslovují jen východ země; nejvíce tento příkop potvrzuje to, že se neustále hovoří o Němcích z východu či západu, že se stále srovnávají nové a staré spolkové země.
Na mistrovství světa ve fotbale fandí Němci jednomu týmu, přestože v něm převažují fotbalisté, kteří se narodili na západě. A nikdo také nepřipomíná, že levicový lídr Bodo Ramelow, oblíbený šéf vlády v Durynsku, sbírající protestní hlasy východních Němců, se nenarodil v bývalé DDR, ale v západním Dolním Sasku.
Německo přestane být rozdělené, až potřeba jít svobodně za rodiči „na druhé straně“ převáží obsah peněženky a kouzla ekonomické statistiky. Bude to ještě trvat…
