Mohutné zvýšení sazeb České národní banky má ještě jednu důležitou vlastnost, o které se příliš nemluví. Naše centrální banka vyššími sazbami podtrhla svou nezávislost, a to navzdory orodování ministryně financí Aleny Schillerové, že by sazby měly zůstat nízko. Toho bychom si měli vážit.
Na máločem se v měnové politice ekonomové shodnou tak moc jako na důležitosti nezávislosti centrálních bank. Není to jen floskule, ale naprosto zásadní vlastnost, která odlišuje centrální banky vyspělých zemí od jejich kolegyň z rozvojového a diktátorského světa. Můžeme se bavit o cílech a nástrojích, ale nezávislost je neotřesitelná mantra. Jinými slovy, pokud už máme centrální banku, ať dělá, co dělá, měla by alespoň být nezávislá. Nezávislost znamená, že rozhodnutí dělá bankovní rada samostatně a nenechává se ovlivnit vládnoucími i opozičními politiky. Těm totiž zpravidla vyhovuje něco jiného, než co ukazují ekonomické modely centrálních bankéřů.
Politici mají rádi nízké úrokové sazby hned z několika důvodů. Levnější úvěry roztáčejí ekonomiku, snižují nezaměstnanost a tlačí na vyšší růst. Akcie nízké sazby doslova milují. Sice je to za cenu vyšší inflace, ale tu pak snadno svedou na někoho jiného. Vyšší sazby naopak ekonomiku ochlazují a to politici nevidí úplně rádi. Opakovaně se ukazuje, že čím má země více nezávislou centrální banku, tím nižší má dlouhodobě inflaci. Politici zkrátka neumějí udržet své rozhazovačné tendence na uzdě, a když k tomu mají v zádech centrální banku, která jim naslouchá, nebo jde dokonce přímo na ruku, nekončí to dobře. I ve vyspělých zemích občas politici zkoušejí pošťuchovat své centrální bankéře. Hlasitý byl třeba Donald Trump, když americkému Fedu vyčítal zvyšování sazeb.
Podobný tlak byl ve vzduchu i u nás. Česká národní banka si před časem vyslechla názory ministryně Schillerové, které by v době rekordních schodků státního rozpočtu vyhovovalo, aby úroky, za něž si ministerstvo půjčuje, zůstaly nízké. Vyšší náklady na správu státního dluhu nás zatím neohrožují bankrotem jako v Řecku či v Itálii, ale každá desetina procentního bodu jsou dnes drahocenné miliardy, které vláda musí někde sehnat. A to znamená buď ještě vyšší schodky, vyšší daně, anebo výdajové škrty. Ani jedno z toho není příliš populární.
A jde i o ekonomiku jako celek. Vztah mezi sazbami centrální banky a úroky v reálné ekonomice sice není tak přímočarý, ale vyšší sazby tlačí na postupné zdražování úvěrů lidem a firmám. Při rekordních cenách nemovitostí to bude znamenat spoustu zklamaných snů o vlastním bydlení. A jsou to sny voličů. Pro některé firmy může být vyšší úrok otázka mezi bytím a bankrotem. Méně úvěrů znamená méně peněz v ekonomice, což méně roztáčí kola obchodu a zvyšuje nezaměstnanost. Nic z toho politici nechtějí. Dvojnásob je to děsí krátce před volbami.
Překvapivě vysoké zvýšení by někdo mohl chápat jako potvrzení nezávislosti České národní banky. Chtěla ministryně místo růstu o 0,5 procentního bodu zachování sazeb? Centrální bankéři nejenže neposlouchali, ale ještě přitlačili. Samozřejmě že se takto rada nerozhodovala, jen to její nezávislosti hraje do karet.
Můžeme snadno kritizovat měnovou politiku, její cíle a jednotlivé nástroje. Buďme ale rádi, že Česká národní banka patří mezi hrstku nejvíce nezávislých a nejtransparentnějších centrálních bank na světě. Pečujme o to, protože to je křehké a vzácné. A mějme se na pozoru před politiky, kteří se snaží tuto nezávislost narušit. Na konci bychom to ve formě vyšších cen zaplatili právě my.
Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger
