Každá rodina má svá tajemství, vnitřní sváry a neshody, které se snaží držet za každou cenu za zavřenými dveřmi. Nepovedený syn, tyranský otec, dcera, které se nechce pracovat, zkrátka kolik rodin, tolik životních příběhů. Jeden takový velký životní příběh si s sebou nese Liliane Bettencourt, nejbohatší žena světa, která je nesvéprávná. Rozhodl tak v roce 2011 francouzský soud, kde proti sobě stáli právníci Liliane Bettencourt a její dcery Françoise Bettencourt Meyers.
Liliane Bettencourt je dcerou Eugena Schuellera, chemika, který vymyslel barvu na vlasy takovou, jak ji známe dnes. Svůj výrobek pojmenoval Auréale a poprvé se s ním pokusil prosadit v roce 1909. Ostatně z názvu Auréale se během let stalo slovo L'Oréal. Než stihl zaznamenat větší úspěchy, byl Schueller povolán do války. Po návratu však pokračoval ve vylepšování drogistických výrobků, přišel tak s novými druhy šampónu nebo s první řadou opalovacích krémů.
Jediná dcera Eugena Schuellera Liliane se narodila v roce 1922. S otcem měla velice blízký vztah, jelikož její matka zemřela, když bylo Liliane pouhých pět let. Liliane Bettencourt začala pracovat v otcově společnosti jako učnice, když jí bylo 15 let. Prošla si od lepení etiket po míchání kosmetiky. V roce 1957, po smrti otce, společnost zdědila.
V té době již byla sedm let vdaná za francouzského politika Andrého Bettencourta, který sloužil jako ministr vlády ve francouzských vládách šedesátých a sedmdesátých let. Bettencourt byl v mládí údajně příznivcem la Cagoule, násilné francouzské fašistické skupiny, kterou měl Lilianin otec nějakou chvíli financovat, což se jako jeden ze skandálů s rodinou táhlo několik desetiletí.
Liliane Bettencourt se do čela společnosti postavila se svérázností a rozhodností jí vlastní a vybudovala z ní celosvětového giganta. Přikoupila značky, jako je Lancome, Garnier, Biotherm a další, a vytvořila největší světovou kosmetickou firmu.
S jedinou dcerou Françoise neměla Liliane v posledním desetiletí příliš vřelý vztah, což potvrzuje řada soudních sporů, které mezi sebou obě ženy vedly. K tomu nejznámějšímu, jenž obletěl doslova celý svět, kdy dcera matku zbavila svéprávnosti, došlo sice teprve před několika lety, hlavní aktér se ale v životě Liliane objevil již v roce 1987.
Fotograf François-Marie Banier, výmluvný, charismatický, intelektuální francouzský homosexuál měl Liliane, již tehdy jednu z nejbohatších žen světa, vyfotografovat. Natolik ji však okouzlil, že se z něj postupně stal její přítel. Není tím myšlen žádný sexuální vztah, nezapomínejme, že do roku 2007 stále žil André Bettencourt, Lilianin manžel, s kterým setrvala do jeho posledních dní. Banier se stal přítelem, se kterým si mohla Lilian povídat a ráda s ním trávila volný čas. Čím více se jí však dostával pod kůži, tím více „stál peněz“. Banier vylákal ze staré paní majetek ve výši 1,3 miliardy eur (33,8 miliardy korun), ostrov na Seychelách nebo obrazy od Picassa. Peníze na běžnou spotřebu, které si Banier bral tak, jak se mu zlíbilo, není možné vyčíslit.
V roce 2007, měsíc po smrti Andrého Bettencourta, kdy jeho podíl zdědila dcera Andrého a Lilian Françoise Bettencourt Meyers společně se svými dvěma syny, si rodina řekla, že je čas se Baniera zbavit.
Ošetřovatelky a lidé z bezprostředního okolí staré paní Bettencourtové totiž přicházely s velmi znepokojivými informacemi o tom, že se Bainer snaží ji přesvědčit, aby ho adoptovala a získala tak „syna, kterého nikdy neměla“. Françoise Bettencourt-Meyers se tak obklopena právníky vydala k soudu, po kterém chtěla, aby její matku zbavil svéprávnosti.
Nešla tam poprvé. První žalobu na Bainera podala již v roce 1997 s tím, že matku jen využívá. Během dalších deseti let musela přihlížet rozkrádání rodinného majetku. Až do roku 2007, kdy se rozhodla předstoupit před soud znovu, tentokrát s množstvím neprůstřelných důkazů.
Pomohly jí zvukové nahrávky, které pořídil komorník Pascal Bonnefoy. Diktafon uložil do pracovny, kde se Liliane setkávala s právníky a důvěrníky. Zděšen tím, co na některých nahrávkách slyšel, předal všech 41 hodin záznamu Françoise. Ta je použila jako důkazní materiál.
