To Ukrajinci pomáhají nám. Proměnit se

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Rusku okamžité zastavení válečných operací na Ukrajině

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Rusku okamžité zastavení válečných operací na Ukrajině Zdroj: ČTK / AP / Peter Dejong

Několik stovek demonstrantů žádalo v centru Prahy o výraznější pomoc Ukrajině
Několik stovek demonstrantů žádalo v centru Prahy o výraznější pomoc Ukrajině
Několik stovek demonstrantů žádalo v centru Prahy o výraznější pomoc Ukrajině
4
Fotogalerie

Kdy měl za posledních šedesát let někdo důvod být Čechům za něco vděčný? Myslím že nikdo. Nádherná solidarita, kterou projevujeme lidem z bombardované Ukrajiny, je velká příležitost pro nás.

Dvě věty vstoupí do dějin:

„Nepotřebuju odvoz, potřebuju munici.“

„Slyším tě.“

První větu řekl prezident Zelenskyj na nabídku USA na evakuaci, druhou odpověď dal izraelskému premiéru Bennettovi, který mu doporučil, aby přijal ruskou nabídku na kapitulaci. Člověk, který přijme svůj osud, stojí tam, kam ho osud postavil, neutíká před ním. Nenaříkat, udělat co nejlépe, co se od nás žádá, protože to od nás nežádá žádné „se“, o to žádám já sám sebe a je to moje autentické bytí. Kéž bychom i my dokázali žít takhle statečně.

Když jste ještě před měsícem potkali někoho z Východu a zeptali se, odkud je, a on vám odpověděl, že je Ukrajinec, pomysleli jste si možná něco jako – chudáci, zaostalá země, asi tu pracuje někde na stavbě u lopaty, v nejlepším případě montér. Řekněme si to upřímně – kdo z nás zná nějakého ukrajinského spisovatele? Kdo z nás zná historii Ukrajiny?

Pro celou řadu lidí by Putinovy pochybnosti, zda se vůbec jedná o samostatný národ, byly přijatelné. Prosím neplést toto s mezinárodním právem a hranicemi ukrajinského státu – ty by měly být nezpochybnitelné. Já se bavím o dosavadní image celého státu, která byla nemoderní, východně zaostalá, spíše to bylo k soucitu a rozhodně ne k obdivu. To vše kompletně zmizelo během patnácti dnů.

Nyní před sebou vidíme statečný národ, dáváme si vlaječky na profilovky a věta „Jsem Ukrajinec“ zní hrdě. Stejně tak se nezastavitelně změnil i obraz Ruska. Když jste předtím viděli v televizi Putina, tak i když jste ho třeba nesnášeli, přesto jste museli uznat, že to je silný politik. Drží vše pevně v rukou. Uvažuje o několik kroků dopředu. Možná je dokonce v něčem lepší než celý ten dekadentní Západ, říkali si někteří. To vše kompletně zmizelo během patnácti dnů.

Teď vidíme chlápka, který sedí sám u monstrózního stolu a říká vyslovené lži. Jeho armáda čelí hrdinnému odporu, který vůbec nečekala. Německo začíná poprvé od druhé světové války zbrojit, proti Rusku se postavili úplně všichni včetně tak vzdálených částí mentálního spektra, jako jsou Anonymous a Tálibán.

Můžeme být jako Češi hrdí za to, jak se v krizi chováme – posíláme munici, dáváme podporu, staráme se o uprchlíky. A můžeme být nejen hrdí, ale i vděční za to, že nám život dal tu možnost. Je dojemné, jak jsou nám Ukrajinci vděční – vždyť měl někdo za posledních šedesát let nějaký důvod, za co být Čechům vděčný?

Český filozof Milan Machovec napsal: „Nikdo tě nenutí žít nízce, žít zbaběle, egoisticky, zvěcněle. I když „okolnosti“ svádějí, i když „poměry“, „doba“, tvá osobní slabost či rozumářská vypočítavost k tomu svádějí, máš vždy možnost – a třeba i v okovech – neredukovat své vědomí a své chování na svou bídu, máš možnost se „povznést“, „být jiný“, „proměnit se vnitřně“.

Buďme vděčni za tu šanci vnitřně se proměnit, kterou jsme od Ukrajinců dostali.