Cihla tvoří jen část obalu budovy. Heluz sází na strategické akvizice a koncept smysluplných domů
- Rodinné podnikání skupiny Heluz sahá až do 19. století. K jeho obnově po sametové revoluci vedla cesta přes emigraci v Německu.
- Společnost dnes sází na strategické akvizice a koncept Smysluplné domy, který investorům nabízí jistotu.
- Spolumajitel skupiny Roman Heluz řídí byznys podle rodinného pravidla: být připravený i na nejhorší scénář.
Když v roce 1983 přejeli hranice vstříc emigraci, začal otec tehdy osmiletého Romana Heluze divoce bušit do střechy jejich osobního auta. Nejen radostí, že unikli totalitě, ale i úlevou, že celníci nenašli v konstrukci pod stanem zašité vysokoškolské diplomy a klíčové dokumenty. O necelou dekádu později stál Vladimír Heluz na hromadě hlíny v restituovaném areálu jihočeské cihelny, která kdysi patřila jeho rodině, a prohlásil: „To koupím.“ Dnes úspěšnou skupinu Heluz spoluvlastní a řídí jeho syn Roman, který spolu s bratrem Michalem do moderního managementu přenáší principy svého otce. „Naučil nás zásadní věc, že člověk musí být vždy perfektně připravený na ten nejhorší možný scénář, i když si samozřejmě v koutku duše přeje ten nejlepší,“ říká v rozhovoru.
Váš otec se jihočeské cihelny ujal v roce 1992. Novodobá historie firmy pod hlavičkou Heluz tedy trvá zhruba 35 let, ale kořeny rodinného podnikání sahají mnohem dál, až do 19. století. Jak ten příběh vlastně začal?
Jméno Heluz se do podniku dostalo až později cestou manželství, ale kontinuita zůstala a s bratrem představujeme už šestou generaci v téže linii. Vše odstartovalo v roce 1876, kdy můj prapraděda Jan Řehoř z máminy strany založil cihelnu v Dolním Bukovsku. Rodina Řehořova v Bukovsku postupně vybudovala prosperující komplex, který vedle cihelny zahrnoval i mlýn, dřevovýrobu a zemědělství.
Tuto úspěšnou éru ale přerušil nástup komunismu.
Bohužel, v letech 1952 a 1953 tehdejší vláda prakticky přes noc rozhodla o znárodnění majetku. Moje rodina – děda, babička a tři děti včetně mé tehdy tříleté maminky – musela okamžitě Dolní Bukovsko opustit. Byli nuceně vystěhováni do Raspenavy u Liberce, kde děda, který úspěšný podnik vybudoval, skončil jako hlídač parkoviště.
Do jižních Čech jste se vrátili až po sametové revoluci, cesta k obnově firmy ale vedla přes vaši emigraci v Německu. Jak tehdy rodiče zjistili, že mají na co navázat?
Rodiče jeli po revoluci odvézt babičce do Československa barevnou televizi a našli tam dopis s informací o restitucích. Táta nejprve vůbec nevěděl, co s tím. V Mnichově měl skvělé zázemí, konstruoval tam výtahy, máma pracovala jako hlavní účetní ve velké automobilové skupině. Říkal si, proč by ten zavedený život měnil.
Co jeho postoj nakonec změnilo?
Při zpáteční cestě do Mnichova se rozhodli jet přes Dolní Bukovsko. Z vyprávění vím, že táta tehdy vylezl na hromadu hlíny, podíval se na celý areál a řekl prosté: „To koupím.“ Stát nám umožnil cihelnu v rámci restitučního procesu odkoupit za zvýhodněných podmínek a rodiče se v ten moment rozhodli, že do toho půjdou a vrátí rodinnému podniku život.
Vy sám jste ale v Německu zůstal o něco déle a budoval úspěšnou kariéru na mnichovském letišti. Kdy přišel zlom, že se vrátíte i vy?
V Mnichově jsem vystudoval ekonomii a osmnáct let tam pracoval v managementu. Motivaci převzít odpovědnost za rodinnou skupinu jsem v sobě měl od začátku, táta na mě nikdy netlačil. Do vedení jsem nakonec nastoupil v roce 2018 a velkou roli v tom hrála i rodina. Chtěl jsem, aby mé děti měly pevnou českou identitu a šly do první třídy už v Česku. S bratrem jsme tehdy od otce dostali jasnou misi: ukázat trhu, že Heluz je víc než cihla.
Proto jste koupili například výrobce komínů nebo dodavatele skel?
Stavbu dnes musíme vnímat jako jeden funkční celek. Cihla tvoří zhruba šedesát až sedmdesát procent obalu budovy, ale zbytek jsou okna, skla či střechy. Proto jsme šli cestou strategických akvizic a propojili obory do konceptu nazvaného Smysluplné domy. Trh se po energetické krizi dramaticky změnil. Lidé stavějí většinou jednou za život, berou si hypotéky na desítky let a přirozeně hledají jistotu v době nejistoty.
V čem jim dokážete ulevit?
Náš koncept typových domů investorovi přináší předvídatelnost a odpověď na jeho největší obavy. Dáváme mu jasnou představu o tom, kolik bude stavba stát, co přesně za své peníze dostane a jak dlouho bude realizace trvat. Zdarma od nás navíc získá kompletní prováděcí dokumentaci a detailní stavební návod. Smysluplné domy navíc navrhujeme výhradně z jednovrstvého zdiva, tedy bez nutnosti dodatečného zateplení.
Zajímá se dnes vůbec kupec nemovitosti o to, jak bude dům fungovat za třicet nebo padesát let?
Lidé o tom přemýšlejí čím dál víc. Když stavba stojí tolik peněz, investoři přirozeně kalkulují s dlouhodobým horizontem. Dnes už navíc neplatí, že v jednom domě automaticky prožijí život tři generace. Vychováte děti, ty odejdou do světa a pro manželský pár je najednou nemovitost příliš velká. Rozhodnou se ji prodat a v tu chvíli se ukáže zásadní otázka: z jakého materiálu je dům postavený a kolik peněz bude v budoucnu vyžadovat jeho údržba?
Roman Heluz
Roman Heluz rozvíjí rodinný podnikatelský odkaz, který sahá až do roku 1876, zejména z pozice předsedy správní rady cihelny Heluz. S bratrem Michalem jsou spolumajiteli celé stejnojmenné skupiny, jejíž základy vystavěl jejich otec Vladimír.
Jakou roli v tom hraje stavební materiál?
Zásadní. Některé materiály mají zkrátka omezenou životnost. Pokud dům zateplíte, izolační vrstva vám 150 let nevydrží a dříve či později musíte investovat do její náročné obnovy. Naší filozofií je proto nezateplovat. Jednovrstvé zdivo z našich nejlepších cihel splňuje přísné energetické normy, má dlouhou životnost, drží si hodnotu a jeho budoucí recyklace je jednoduchá. Majitel má o starost méně, což bude v budoucnu silný argument i pro případného kupce.
Životnost stavby dnes neovlivňují jen cihly, ale i moderní technologie.
Ano, ty mohou funkční životnost domu výrazně prodloužit, a proto už naše projekty od počátku navrhujeme tak, aby byly na fotovoltaiku či tepelná čerpadla plně připravené. V sídle společnosti máme dvě patra laboratoří, kde vývojový tým denně řeší technologický posun materiálu. U izolačních skel zase pracujeme se speciálními pokovy a skladbami, které ovlivňují akustiku, brání letnímu přehřívání a v zimě naopak propustí maximum tepla ze slunce. Zákazníkům, kteří chtěli původně jen spočítat cenu cihel, tak dnes nabízíme mnohem výhodnější technologický celek včetně oken a ukazujeme jim, že komplexní řešení se jim více vyplatí.
Technologie sice dům udrží v kondici desítky let, ale životní potřeby lidí se v čase reálně mění, jak jste sám řekl.
A proto náš čtvrtý typový dům bude menší, navržený pro dvojice, kterým už děti vyletěly z hnízda.
Firmu vedete společně s bratrem a profesionálním managementem, váš otec Vladimír z ní ale úplně neodešel. Jak se to projevuje v řízení?
Máme v rodině jedno klíčové pravidlo. Když v managementu, který vedu s generálním ředitelem Janem Smolou, náhodou použijeme slovo „doufáme“, otec nás okamžitě koriguje. Vždycky říkal: „Doufání je smrt každého ekonoma a podnikatele.“ Naučil nás tak zásadní věc, že člověk musí být vždy perfektně připravený na ten nejhorší možný scénář, i když si samozřejmě přeje ten nejlepší. Kdykoliv tak přijdeme s plánem na novou akvizici nebo strategický krok, otec se rád ujme role ďáblova advokáta. Přijde s těmi nejčernějšími scénáři a podrobí nás tvrdému stres testu otázkou: „Co když budou čísla výrazně horší? Jak na to odpovíte?“ Když mu dokážeme, že máme plán i pro tuto variantu, stres test pro nás úspěšně končí.
Takže jeho role v dalším rozvoji firmy je stále zásadní?
Jednoznačně. Tím, že už není součástí každodenní operativy, má obrovský nadhled. Vidí věci, které my v běžném provozu můžeme přehlédnout. S bratrem se občas musíme nadechnout a přepnout z role synů do role profesionálních partnerů. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak cenná je otcova zkušenost a intuice. A právě ta nás jako firmu posouvá dál.
