Mezi vedlejší efekty indického tažení proti používání bankovek s vysokou nominální hodnotou patří i rozvoj digitálních finančních služeb. To mimo jiné nahrává také poskytovatelům úvěrů včetně společnosti Home Credit ovládané nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem.
Stojíme ve staré špinavé části Dillí, kde se snažím koupit koření. Když dojde na platbu, majitel obchodu z vlnitého plechu se mě ptá, jak budu platit. Nabízím dolary, což se mu moc nezdá. Chtěl by, abych platil mobilem. Jeho přání mu nemůžu splnit, protože nemám žádnou aplikaci, která takovou platbu umožňuje.
Navíc přicházím ze země, kam bezkontaktní mobilní platba dorazila ve větší, ale pořád titěrné míře loni na podzim, když několik českých bank začalo nabízet systém Android Pay. Bezkontaktní mobilní platba je něco, co po přistání v Dillí skutečně nečekáte a už vůbec nečekáte míru, s níž „fintech“ dorazil do druhé nejlidnatější země světa.
Na začátku stála událost, která mnoha Indům zásadně zkomplikovala život – demonetizace. V listopadu 2016 indický premiér Naréndra Módí oznámil, že s okamžitou platností přestávají platit bankovky v hodnotě 500 a 1000 rupií. Pro mnohé Indy to byla rána, z níž se dosud nevzpamatovali. Z trhu tehdy zmizelo 86 procent hotovosti a v současnosti není jediného Inda, který by si tehdy neuvědomil, že hotovost pro něj představuje nejistotu.
„Demonetizace byla vždy něco, co se používalo pro boj s hyperinflací. Tentokrát to bylo jinak. Vláda demonetizace využila, aby podpořila digitální služby, transparentnost a zejména finanční gramotnost,“ říká indický novinář Santosh Nair z byznysového zpravodajského portálu Moneycontrol.com.
Boom fintechu by ovšem nebyl možný bez většího zapojení vlády a digitalizace státní správy. Klíčovým prvkem je v tomto případě program Aadhaar, který každému obyvateli přidělí 12místný kód, pod nímž se ukrývá sken jeho rohovky a digitálně sejmuté otisky všech deseti prstů.
V současnosti je v programu Aadhaar evidováno 99 procent Indů starších 18 let. K databázi mají přístup i jednotlivé bankovní i nebankovní instituce, včetně místní pobočky Home Creditu, která se zaměřuje především na financování nákupu „chytrých“ mobilů.
„Přístup do databáze nám umožňuje schválení úvěru během 15 minut,“ vysvětluje výhody programu Aaadhaar šéf indické pobočky Home Creditu Pavel Maco. V praxi to funguje tak, že v obchodě s mobilními telefony tabletem vyfotí zákazníkovi oko a snímek pak porovnají s databází Aadhaar.
Pokud se snímek oční rohovky shoduje se záznamem v databázi, zákazník je identifikován. Od zprovoznění Aadhaaru si bankovní účet otevřelo celkem 270 milionů Indů, což je vzhledem k vysokému počtu lidí žijících v odlehlých zemědělských oblastech nečekaně hodně.
Nejrozšířenější platební aplikaci Paytm v říjnu 2016 využívalo 140 milionů lidí, v listopadu 2017 už to bylo 270 milionů lidí, přičemž se dá předpokládat, že počet uživatelů překročí v roce 2020 hranici půl miliardy.
Přes Paytm v Indii mimochodem zaplatíte úplně všechno, účty za elektřinu počínaje a splátkou u Home Creditu konče. Potenciál celé země i tak zůstává obrovský, podle části ekonomů větší než v Číně. A to minimálně na poli fintechu. Smartphone v Indii vlastní zhruba 700 milionů lidí, dalších 700 milionů tak stále zbývá.
