Lidé bohužel zapomínají, že EU vznikla jako garant míru, říká asistent europoslance a předseda Mladých demokratů

Jiří Klindera

Jiří Klindera Zdroj: Osobní archiv

Mladí demokraté
Mladí demokraté
V Evropském parlamentu
Mladí demokraté
Seminář Zločiny komunismu
16
Fotogalerie

V jedné pražské kavárně jsem se setkal s Jiřím Klinderou, který je asistentem europoslance Jaromíra Štětiny (nestraník za TOP09 a STAN). Seznámil mě se svým pohledem na Evropskou unii, pohledem člověka, který pro ni pracuje: „Když se člověk podívá na některé záběry, ty hrůznosti druhé světové války, tak si myslím, že si pak uvědomí, že dnes se máme nejlépe, jak se společnost kdy měla, a zásadní podíl na tom má spolupráce evropských zemí a Evropská unie.“ Jiří Klindera také vede organizaci Mladí demokraté, takže má hodně co říci i o vztazích mladé generace k EU. Jakožto člověk mezi Českou republikou a Evropskou unií v rozhovoru nastavuje zrcadlo oběma subjektům.

Úplně na začátek, mohl byste nás seznámit s prací asistenta europoslance, kterou vykonáváte?

Práce europoslance je poměrně širokospektrá, proto má každý europoslanec asistentů více. Práce samozřejmě není omezena jen na Českou republiku, ale je soustředěna také v samotném Evropském parlamentu v Bruselu a ve Štrasburku. Je potřeba mít někoho, kdo se bude účastnit jednání v samotném sídle, na výborech i na plénu a kdo bude sledovat dění v jiných výborech. Naopak je také nezbytný člověk, který by udržoval kontakty v České republice. 

To znamená, já v ČR třeba chodím na výbory pro evropské záležitosti do Poslanecké sněmovny, do Senátu, anebo mám na starosti pořádání akcí v České republice. Takže organizuji různorodé aktivity, které pan poslanec pořádá, jako je den otevřených dveří, autogramiáda knihy apod. Pak jsou takové věci jako sociální sítě a správa webových stránek. V kompetenci mám ještě jednu věc, kterou jsou zájezdy do Evropského parlamentu ve Štrasburku či Bruselu, kdy má každý europoslanec 110 míst na rok a může pozvat hosty do Bruselu nebo Štrasburku na návštěvu Evropského parlamentu.

Předpokládám, že tyto návštěvy se konají proto, aby občané zemí osmadvacítky získali větší povědomí o tom, jak funguje Evropský parlament. Jaké mají vlastně Češi povědomí o Evropské unii?

Přesně tak, návštěvy se konají především proto, aby se trošku zvýšilo povědomí o Evropském parlamentu jakožto o jediné přímo volené instituci. A zároveň, aby ti lidé získali povědomí o tom, k čemu nám je Evropská unie dobrá. Co se týče otázky, jaké mají povědomí Češi, obávám se, že bohužel u nás to povědomí není příliš dobré. Řada lidí neví, v čem ty výhody spočívají. Možná by tak dokázali jmenovat dotace, které dostáváme z Evropské unie, ale bohužel už zapomínají na to, že Evropská unie vznikla z jiného důvodu, a to spolupráce, a že Evropská unie je tady jako garant míru. A to už vlastně kvůli politikům veřejnost zapomíná, protože v podstatě i politici – bývalý premiér Sobotka anebo prezident Zeman – vyzdvihují Evropskou unii především v souvislosti s dotacemi.

O Češích se říká, že jsou velmi euroskeptičtí. Myslíte si, že to tedy souvisí s jejich nízkou informovaností? Poslední výzkumy společnosti GlobSec dokazují, že i v rámci V4 jsou Češi největšími euroskeptiky.

Určitě v tom velkou roli hrají informace, které čeští občané mají. Pak bych řekl, že tady zásadní roli sehrávají politici, ať už zmiňovaný Miloš Zeman nebo Václav Klaus, kteří léta do Evropské unie ustavičně kopou. Také jsou na vině média, která občas velmi jednoduše informují o tom, co nám Evropský parlament nebo Evropská unie zakazuje a jaké přicházejí směrnice, ale většinou realita bývá mnohem složitější. A např. evropské směrnice – ony nebývají až tak tvrdé, jak je nakonec schválí česká ministerstva. Takže Evropská unie je v tom často nevinně nebo to myslí dobře, ale jak se česká ministerstva snaží být papežštější než papež, vedou to do určitých vyhrocených situací.

Příkladem může být v minulosti vyhláška o koblihách, která měla zajistit, aby je každý neosahal. Ona vyhláška měla nějakým způsobem zajistit hygieničnost. Ovšem evropské orgány to myslely tak, že například budou u koblih povinné kleštičky. České ministerstvo přišlo s tím, že koblihy musí být zabalené. To znamená, že koblihy se balily do igeliťáku rovnou. V obchodech nezbylo nic jiného, než je prodávat již zabalené. Poté to české ministerstvo svalilo na Evropskou unii, takže lidé nadávali na Evropskou unii. A takto je to s mnoha a mnoha vyhláškami, které jsou v reálu tvrdší, než je Evropská unie prosazuje.

Pokud byste měl popsat daný stav naopak, jak na nás jako na Českou republiku hledí ostatní státy Evropské unie?

Je samozřejmě otázkou, které konkrétní státy myslíme. Myslím si, že každý stát bude mít trošku jiný náhled. Slováci například – myslím si, že díky bývalé existenci společného státu – mají vůči nám velmi kladný vztah v současné době. Pak budou asi státy, pro které ta část Evropy, ve které se nacházíme, není důležitá. Ještě například při komunikaci s některými hotely ve Francii zjišťuji i v dnešní době, že stále mají za to, že jsme Československo a nevědí, že už existuje Česká republika a Slovensko. 

Takže to asi bude individuální, ale také jde o to, zda půjde o pohled na obyvatele států, nebo na politickou reprezentaci. Vím, že například v Evropském parlamentu se často na naše europoslance jejich kolegové dívají velmi zvláštně, a to vždy po vystoupení pana prezidenta, např. když byl ve Štrasburku a tam navrhl, aby Krym zůstal Rusku výměnou za nerostné zdroje.

A vaše zkušenost s našimi občany?

Obecně panuje představa, že mezi staršími lidmi je více euroskeptiků. Nicméně podle již zmíněného průzkumu GlobSec, který se konal na začátku tohoto roku, by pouze 43,3 % mladých ve věku 18–24 let hlasovalo v případě tzv. czexitu pro setrvání v EU (24,8 % by bylo pro odchod z EU a 31,8 % neví), což je mimochodem nejméně ze zemí Visegrádské čtyřky.

Myslíte si tedy, že se přístup mladých k Evropské unii liší, nebo ne?

Řekl bych, že mezi starší generací je opravdu více euroskeptiků, ale to možná bude dáno tím, že Evropská unie nebo i koneckonců současný svět je více globalizovaný. Dnes především mladí lidé cestují, využívají Erasmu, výměnných pobytů… Takže studenti mají samozřejmě s Evropskou unií nějakou zkušenost, zatímco starší lidé tu zkušenost tolik nemají. Díky tomu se domnívám, že mládež u nás by měla být více proevropská a především vzdělaná. Otázkou je, jestli by ti lidé poté, co by se referendum konalo, k němu přišli. Příkladem může být Velká Británie, kde řada mladých lidí k referendu nešla a po referendu jim samozřejmě přišlo líto, že Británie vystupuje z Evropské unie. Konaly se masové demonstrace, ale jaksi už bylo pozdě.

Mohl byste prosím tedy celkově shrnout, proč by se měli mladí o Evropskou unii zajímat? Zmínil jste Erasmus. Co dalšího členství České republiky v Evropské unii dává mladým?

Už jsem tu zmínil i jiné věci, které Evropská unie dává tedy nejen mladým, ale všem. Je tedy garantem míru a bezpečnosti, to je asi to nejdůležitější. Pak samozřejmě Evropská unie, jelikož je hospodářsky velmi propojena, nabízí velice rozsáhlý trh práce. Dnešní mladí lidé nemají problém s mobilitou na pracovním trhu, to je problém především starší generace a některých regionů. Pro vzdělanější mladé přináší Evropská unie možnost snadnějšího studia v zahraničí, ale i práci na jiném pracovním trhu než v České republice.

Mezi mladými jste často zmiňoval vysokoškoláky. Co ale může nabídnout Evropská unie mladým, kteří se po základní nebo střední škole dále nevzdělávají? Nebo sociálně slabším mladým lidem?

Evropská unie nemá společnou sociální politiku, takže neřeší například novomanželské půjčky. Samozřejmě Evropská unie má výhody pro všechny skupiny obyvatel. Z těch nejvýznamnějších nebo z těch, kterých si každý všimne, je to Schengenský prostor. V podstatě každý, kdo jede na dovolenou, se vyhne hraničním kontrolám, i když jede do oblíbené destinace Čechů, Chorvatska, kde už také nejsou. Člověk dnes projede Evropskou unii bez jakýchkoliv problémů.

Druhou věcí je, že Evropská unie přináší pracovní místa. Je nezpochybnitelné, že když se daří německé ekonomice, daří se tím i české ekonomice, protože česká ekonomika je exportní. Jsou to právě nízkopříjmoví lidé, kteří pracují v továrnách, ať už automobilkách nebo různých montovnách, které vyrábějí součástky, které dodávají na německý trh. Nepochybně tady existuje řada pracovních míst, která by tu jinak nebyla. Také je zde nejen volný pohyb osob, ale i kapitálu a služeb. Čili členství v Evropské unii přináší řadu výhod, které bych neřešil po jednotlivých sociálních skupinách, ale v kontextu celé společnosti.

Někdo by mohl namítnout, že část populace nevyužije Schengenský prostor už jen kvůli tomu, že si dovolenou nemůže dovolit. Stejně tak, že trhy se nám otevřou jinde, pokud se uzavřou evropské. Najdeme nové trhy v Rusku, v Číně. Myslíte si, že se jedná o validní argumenty?

V případě dovolené samozřejmě ano. Jsou lidé, kteří asi opravdu na dovolenou nejezdí. Mohou to být i sociálně slabší skupiny, které jste jmenoval, nebo také starší lidé. Myslím, že to druhé tvrzení bych tedy vyvrátil. Problém je, že čínský trh je poměrně vzdálený. 

My máme nejblíže Německo a pro nás je nejvýhodnější spolupracovat s ním. V podstatě mít uzavřený evropský trh nebo spíše nemít ho otevřený do takové míry, v jaké ho máme, a platit cla by znamenalo, že se všechno zdraží. A dotkne se to i té skupiny obyvatel, která je sociálně slabší. V tu chvíli, kdy bychom nebyli součástí Evropské unie, by nám Evropská unie zřejmě zavedla opět cla nebo bychom neměli přístup na společný trh. A to by znamenalo, že by továrny mohly začít propouštět, což by se nejvíce mohlo dotknout právě sociálně slabších.

Vraťme se ke studentům. Uplatňují se studenti společenskovědních oborů v aparátu Evropské unie? Mají zájem o stáže pořádané Evropskou unií?

Nemůžu mluvit za Evropskou unii, jelikož nevím, jak velký je celkový zájem. Avšak mohu mluvit za naše europoslance, alespoň za ty, s kterými jsem ve styku. Vím, že například zájem o stáže u europoslance Luďka Niedermayera je ohromný. V loňském roce, mám pocit, přišlo asi 200 životopisů od studentů, kteří projevili zájem u něj absolvovat stáž – jednoměsíční až dvouměsíční – v Evropském parlamentu. Takže mezi mladými vzdělanými lidmi je poměrně velký zájem o stáže v Evropském parlamentu.

Myslíte si, že výuka na školách i přístup médií k Evropské unii je dostatečný? Už na začátku rozhovoru jste kritizoval média. Zaostává podle vás i školní výuka?

Určitě zaostává. Problém vidím už ve výuce historie, která je vyučována podle mě takovým způsobem, že poměrně rozsáhlý časový fond je dán pravěku a různým věcem, které člověk asi moc neupotřebí, ale často se pak učitelé historie nezabývají moderní historii, nedostanou se k 50., 60., 70. letům a dále. A to je podle mě velký problém, protože – zrovna dneska jsem to říkal studentům v Senátu na našem semináři Zločiny komunismu – z historie by se člověk měl poučit, ale pokud ji nezná, nemá se z čeho poučit.

Pokud prostě řada mladých lidí z naší společnosti neví, co byl šedesátý osmý rok a co se událo v osmdesátém devátém roce a podobně, tak je to poměrně velký problém. V podstatě dějepis souvisí s Evropskou unií, protože Evropská unie, Evropské společenství se začalo formovat v 50. letech a i to by tedy mělo být součástí výuky, tam se však mnozí studenti nebo spíše učitelé historie nedostanou. Samozřejmě by měl být na školách věnován větší prostor Evropské unii. Právě jak tady padla otázka na výhody, tak si myslím, že by studenti měli být seznámeni s výhodami, možná i nevýhodami členství naší země v Evropské unii. Mělo by jim být nějakým způsobem vysvětlováno, proč tu Evropská unie je, ne dotace, ale právě bezpečnost, mír.

Dnes už jsem zmínil seminář Zločiny komunismu, jehož součástí bylo promítání filmu The Soviet Story. Když se člověk podívá na některé záběry, ty hrůznosti druhé světové války, tak si myslím, že si pak uvědomí, že dnes se máme nejlépe, jak se společnost kdy měla, a zásadní podíl na tom má spolupráce evropských zemí a Evropská unie. Žijeme v době, kdy 70 let nebyla na evropském kontinentu žádná válka nebo aspoň tedy v západní části; jedná se o důsledek spolupráce zemí v rámci Evropské unie, což je věc, kterou by měli učitelé mladým lidem vysvětlovat.

Když už jste zmínil seminář o zločinech komunismu, jehož jste se účastnil, mohl byste říct, kdo ho konkrétně pořádal? Senát, nebo vy osobně z pozice asistenta europoslance?

Pořádali jsme ho jako spolek Mladí demokraté. Jelikož máme 70. výročí neblahého Vítězného února, rozhodli jsme se ve spolupráci se senátním Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jako spolek mladých lidí, kterým není lhostejné, co se děje kolem nich, uspořádat tento seminář pro 120 studentů i širokou veřejnost právě proto, abychom poukázali na to, že to nebezpečí je dnes stále kolem nás.

Ve čtyřicátém osmém roce komunisté neměli legitimní většinu, přesto se chopili moci na 40 let a začali zde provádět čistky, ať už na školách, v zaměstnáních nebo jinde. Toto je potřeba si připomenout, zvlášť v dnešní době, kdy nám zde do Poslanecké sněmovny pronikají subjekty, jako je SPD, a lidé, kteří zpochybňují koncentrační tábory. Chtěli jsme poukázat na to, že dané nebezpečí stále existuje, že mladí lidé by měli být aktivnější a měli by se zapojovat do činností různých spolků a institucí a také by neměli být lhostejní k dění kolem sebe.