Stát chce zlevnit malé půjčky. Tisíce lidí ale může poslat k lichvářům

Malé nebankovní půjčky patří k nejdražším úvěrům na trhu. Zároveň ale často představují poslední legální možnost pro domácnosti, které nedosáhnou na bankovní financování a potřebují rychle vyřešit nenadálý výdaj. Typicky rozbitou pračku, opravu auta nebo problém v domácnosti. Právě tento segment čeká změna pravidel. Připravovaná legislativa počítá se zastropováním ceny úvěrů, podle zástupců trhu ale může příliš nízko nastavený limit vytlačit část klientů do šedé zóny.

„Typickým produktem našich členů jsou nezajištěné bezúčelové úvěry. Spotřebitel dostane peníze a může je využít na to, co potřebuje. Podle našich čísel jde nejčastěji o rozbitou pračku, problém s automobilem, kterým dojíždí do práce. Zbytné věci tvoří maximálně deset procent těchto půjček,“ řekl v pořadu Pod Lupou e15 Jiří Hauptmann, člen představenstva Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů.

Podle něj klienti nebankovních společností často patří mezi lidi, kteří u banky neuspějí kvůli nižší bonitě, nestabilnímu zaměstnání, předchozím záznamům nebo vyššímu věku. U seniorů po pětašedesátce je podle Hauptmanna šance na běžný spotřebitelský úvěr v bance minimální.

Malé půjčky jsou pro banky nezajímavé

Ekonom Petr Bartoň z Natlandu připomíná, že problémem nemusí být pouze neochota bank. Malé půjčky jsou pro ně podle něj ekonomicky málo zajímavé. Administrativa a práce s klientem se příliš neliší od větších úvěrů, výnos je ale výrazně nižší. „Banky by to uměly, ale nevyplatí se jim to. Raději půjčí milion nebo dva na hypotéku než malou částku, u které mohou strávit podobné množství času,“ uvedl Bartoň.

Nebankovní sektor tak podle něj částečně nahrazuje rezervu, kterou řada domácností nemá. Zhruba 400 tisíc českých domácností má problém zvládnout nenadálý výdaj kolem 17 tisíc korun. Právě taková částka přitom může rozhodovat o tom, zda člověk opraví auto potřebné k dojíždění do práce, nebo zda bude muset hledat jiné řešení.

Poslední fáze úvěrového života

Ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal upozorňuje, že lidé se kvůli podobným problémům často neobracejí nejprve na rodinu. „Velice často se obracejí právě na nebankovní poskytovatele, protože se za své problémy trochu stydí. Mají pocit, že se jim něco nepodařilo, nemají dostatečnou rezervu a musí si ji opatřit na trhu spotřebitelských úvěrů,“ řekl Šmejkal.

Podle zkušeností poradny bývá nebankovní půjčka často až poslední fází úvěrového života klienta. Řada lidí už má předtím bankovní úvěry, kreditní karty nebo kontokorenty. Když se jejich situace zhorší kvůli ztrátě zaměstnání, rodinným problémům nebo nečekaným výdajům, bankovní linka bývá vyčerpaná a lidé hledají další zdroj peněz.

Vyšší cena nebankovních úvěrů pak vyplývá z několika faktorů. Patří mezi ně rizikovost klientů, nezajištěná povaha půjček, náklady na individuální práci s klientem i dražší financování samotných poskytovatelů. Ti na rozdíl od bank nesmějí přijímat vklady, a nemají tak přístup k levnému zdroji peněz od střadatelů.

„Marže není zisk. Z marže se platí veškeré náklady. Můžete mít vysokou marži a přitom být ve ztrátě, pokud jsou vaše náklady ještě vyšší,“ upozornil Bartoň. U malých půjček podle něj do ceny vstupuje i to, že poskytovatel musí s klientem více pracovat, řešit případné potíže se splácením a často suplovat základní finanční vzdělávání.

Hauptmann dodal, že už samotné získání peněz pro poskytovatele nebankovních úvěrů není levné. „V průměru nás stojí půjčit si peníze deset až patnáct procent. Už samo o sobě je to obrovský náklad,“ uvedl. Podle něj členové asociace odmítají přibližně 60 procent žádostí, přestože se zaměřují právě na rizikovější klienty. „Nám jde o to, aby spotřebitel splatil. Ne o to, aby nesplatil,“ řekl.

Z legálního trhu mohou vypadnout desetitisíce lidí

Vedle regulovaného trhu ale existují i rizikové praktiky mimo něj. Jsou to například zpětné leasingy nemovitostí, u nichž se z relativně malé půjčky mohou kvůli sankcím stát během krátké doby mnohonásobně vyšší závazky. Dalším problémem jsou úvěry na IČO, kdy je spotřebitel donucen založit si živnostenský list a půjčit si jako podnikatel. Tím se může dostat mimo ochranu zákona o spotřebitelském úvěru.

Právě tady hrozí, že příliš přísný cenový strop situaci části lidí zhorší. Návrh počítá se stropem zhruba na úrovni 48 procent. Podle Hauptmanna by to bylo výrazné snížení oproti současné praxi, kde se u části produktů mluví přibližně o 70 procentech roční procentní sazby nákladů.

Asociace tvrdí, že pokud by se nový limit nastavil příliš nízko, z legálního trhu by mohly vypadnout desítky tisíc lidí. „Otestovali jsme to na našich členech. Znamenalo by to zhruba 90 tisíc lidí z našich 155 tisíc klientů, kteří by se přesunuli do šedé zóny,“ uvedl Hauptmann. Potřeba půjčit si podle něj nezmizí, zmizí pouze část legální nabídky.

Šmejkal z Poradny při finanční tísni obavu z přesunu části lidí mimo regulovaný trh sdílí. „Radikální snížení dnes už zažitých úrokových sazeb by mohlo vést ke značným sociálním problémům, které vyústí v chaos,“ uvedl. Připomněl také zkušenosti ze zahraničí, kde se po omezení dostupnosti legálních malých úvěrů začaly více prosazovat zastavárny nebo jiné formy půjčování na hraně zákona.

Podle Šmejkala by zároveň neměla být debata zúžena pouze na RPSN. Za důležitější považuje celkové náklady úvěru. „Velká část nákladů, které klient nakonec platí, jsou poplatky za prodloužení splatnosti. Je to náklad na splácení úvěru, ale nepočítá se do RPSN,“ řekl.

Aby šok pro trh nebyl tak obrovský

Bartoň varuje, že regulace cen může být politicky lákavá, protože vysoké sazby u malých půjček vypadají v porovnání s hypotékami nepřijatelně. Podle něj ale srovnání kulhá. U hypotéky člověk splácí miliony korun desítky let, zatímco u malé půjčky jde často o několik tisíc korun na krátkou dobu. 

Všichni hosté pořadu Pod Lupou se shodli, že excesy na trhu regulaci vyžadují. Sporná je ale její síla a nastavení. Hauptmann připustil, že cenový strop může mít smysl, pokud zabrání extrémním úrokům v řádu stovek procent ročně. Zároveň ale varoval, že příliš nízký strop může poškodit právě ty spotřebitele, které má chránit.„Nejsme tady proto, aby žádný cenový strop nebyl. Ale pokud ho nastavujeme, nastavme ho tak, aby šok pro trh nebyl tak obrovský,“ uvedl Hauptmann.