Filipínské cvičky soupeří s levnou Čínou
Když dnes sedmaosmdesátiletý Henry Sy v roce 1958 otevíral první ze svých obchodů Shoe Mart (SM), Filipíny už měly slušnou pověst výrobce obuvi. Syovi se dařilo, prodal hodně bot a jeho byznys se rozrůstal.
Dnes podle magazínu Forbes rodině pana Sy patří majetek v hodnotě osmi miliard dolarů, tedy zhruba 160 miliard korun. SM Investments je jedním z hlavních hráčů ve filipínském bankovnictví a retailu. Značce patří 42 obchodů na Filipínách a pět supermarketů v Číně.
Sy začal brzy. Ve dvanácti letech přijel z Číny, aby otci pomohl provozovat kiosek v Manile. Během války byl kiosek vypálen. Sy v něm prodával mimo jiné vojenské boty, které přiváželi američtí vojáci.
Mladé podnikatelky čínského a filipínského původu Kaye Ongová a Jackie Tanová také přemýšlely o vstupu do obuvního průmyslu. Uvědomily si, že neexistuje obuv, která by byla lehká a dala se snadno sbalit do kufru či batohu.
Pro ženu na cestách je to typické dilema: jak do kufru nacpat co nejvíce bot, které by se hodily k co nejvíce šatům? Ongová a Tanová, z nichž ani jedné ještě nebylo třicet, objevily obuv, která se dá srolovat, zplacatit nebo přehnout. V listopadu 2009 rozjely značku Suelas, pod kterou začaly vyrábět „baletní“ placaté boty v sedmi různých barvách. Ty se dnes prodávají po celé zemi.
Marikina City - hlavní město filipínské obuvi
Místo toho, aby si nechaly šít boty v Číně, rozhodly se dát práci místnímu výrobci v Marikina City, lokalitě, jíž se přezdívá filipínské hlavní město obuvi. Je tam soustředěna většina obuvnictví. Výrobce, který dostal za úkol výrobu Suelas, působí v oboru přes dvě desetiletí.
Tradiční výroba v Marikina City však čelí levné konkurenci z Číny. „Z více než sedmi tisíc továren v sedmdesátých letech minulého století jich zbylo 130,“ konstatoval ředitel Filipínské obuvní federace (PFFI) Roger Py.
„O Filipíncích je známo, že rádi nakupují zahraniční zboží, i když mají domácí výrobky stejnou či vyšší kvalitu. Doufám, že se podaří tohle uvažování změnit. Marikinské boty jsou skvělé,“ říká Ishmael Fischer Ahab, inženýr žijící v Manile. Loni země dovezla obuv v hodnotě 133 milionů dolarů a vyvezla jen za 21 milionů dolarů.
PPFI a vláda v Marikinu se nyní společně snaží obuvní odvětví oživit novým designem a způsoby šití. „Jejich snahu oceňuji. Někteří lidé jsou vybíraví a dávají přednost zboží z dovozu, já jsem na boty z Marikina hrdá. Dnes je mám na sobě a jsou pohodlné,“ říká Ariel Lalisanová, učitelka v Manile.
Ongová a Tanová doufají, že takových zákazníků bude víc. Ostatně i když Sy rozšířil své impérium za hranice obuvi, jeho obchody s botami domácí výroby stále lemují filipínské ulice. Člověk prostě nezahodí oblíbenou věc jen proto, že náhražky jsou levnější.
Manila - od naší zpravodajky, autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
