Francie na barikádách. Dohnaly ji desetiletí života na dluh, dolů může stáhnout i eurozónu
- Ulice francouzských měst v úterý zaplnily stovky tisíc lidí protestujících.
- Uváděným důvodem mělo být zdánlivě podfinancované školství.
- Ve skutečnosti ale ve společnosti vyhřezla dlouhodobá frustrace s celkovým stavem veřejných financí, který by v krajním případě mohl stáhnout do krize celou eurozónu, píše businessový newsletter 11am.
Od Paříže přes Lyon po Štrasburk docházelo k násilným střetům mezi maskovanými demonstranty a pořádkovou policií, jež na protestující vypouštěla slzný plyn. Na rušných křižovatkách plály ohně, nad ulicemi se vznášel černý kouř, řada gymnázií se zabarikádovala a přes 500 účastníků bylo zatčeno. Od 28. září, kdy protesty začaly, už počet zatčených přesáhl 6500 lidí a podle ministerstva vnitra bylo zraněno 43 policistů.
Demonstranti požadovali mimo jiné menší počet žáků ve třídách, renovaci budov a reformu systému přidělování míst na vysokých školách. K nepokojům se připojily mocné francouzské odborové svazy a nakonec i zbytek společnosti nespokojené s úspornými opatřeními, jež se chystá přijmout vláda ve snaze zkrotit divoký nárůst státního dluhu.
Příčiny nespokojenosti Francouzů se mohou zdát různorodé. Mají však společného jmenovatele: dvě desetiletí života na dluh, který nyní ještě zhoršují vysoké výpůjční náklady státu, prudce rostoucí ceny pohonných hmot a politická nejistota. Jinými slovy, Francie si už nemůže dovolit štědrý sociální stát, jenž byl tak dlouho pilířem její identity.
Mohutnost a intenzita protestů však ukazují, jak je ve Francii prosazení sebemenšího utahování opasků těžké. Právě neprůchodnost jakýchkoli reforem – ať už jde o penzijní systém, pracovní trh či školství – jen dál zvyšuje riziko rapidně narůstajícího zadlužování země, u níž hrozí, že stáhne do krize celou eurozónu.
„Už teď se nacházíme v hluboké a strukturální krizi, která doutná pod povrchem,“ řekl podle deníku Financial Times Pierre Moscovici, bývalý ministr financí, jenž resort vedl v roce 2012, tedy v době, kdy se eurozóna nořila z hluboké finanční krize. „Francie je nejspíš příliš velká na to, aby mohla padnout, ale není příliš velká na to, aby ji trhy potrestaly.“
Trest v přímém přenosu
Země v současnosti dluží zhruba 3,6 bilionu eur (88 bilionů korun), což převyšuje objem celé její ekonomiky. Očekává se, že roční náklady na obsluhu tohoto dluhu příští rok vzrostou téměř na 90 miliard eur, což převyšuje prostředky vynakládané na obranu či školství.
Francouzské desetileté dluhopisy, jež byly kdysi považovány za jedny z nejbezpečnějších v Evropě, si letos vedou nejhůře ze všech dluhopisů zemí skupiny G10 – sdružení 11 vyspělých zemí, které spolupracují na mezinárodních finančních, měnových a ekonomických otázkách. Francouzský výnos – tedy tržní úrok – vzrostl od začátku září bezmála o 0,6 procentního bodu na 4,75 procenta.
Rozdíl mezi náklady na desetileté financování Francie a Německa se minulý pátek rozšířil na 1,59 procentního bodu, což představuje nejvyšší rizikovou přirážku od dluhové krize v eurozóně v roce 2012. Aktuálně se pohybuje na úrovni 1,31 procentního bodu.
Kvůli obavám z dopadu výprodeje francouzských dluhopisů na celou eurozónu v pondělí oslabilo také euro. Vůči dolaru se dostalo na 17měsíční minimum.
Výprodej na globálních dluhopisových trzích doléhá na vládu v Paříži tvrději a rychleji než ve většině ostatních zemí. Financování vlád, firem i domácností zdražuje po celém světě, avšak ve Francii je nárůst rychlejší než třeba v sousedním Německu nebo v eurozóně jako celku.
„Pozice Francie vypadá neudržitelně a trhy s dluhopisy to říkají, i když to zatím úplně nekřičí,“ uvedl pro deník The New York Times Kenneth Rogoff, profesor ekonomie na Harvardově univerzitě. „Je to jako sledovat srážku vlaků ve zpomaleném filmu.“
Menšinová centristická vláda premiéra Sébastiena Lecornua chce zkrotit rozpočtové výdaje tak, aby se fiskální deficit snížil aspoň na pět procent HDP z nynějších 5,4 procenta. Ani tuto relativně kosmetickou změnu se jí ale provést nedaří, neboť naráží na odpor jak v ulicích, tak v nesmiřitelně rozděleném parlamentu, který v posledních dvou letech podobné návrhy odmítl a následným vyslovením nedůvěry vládě předčasně ukončil kariéru dvěma Lecornuovým předchůdcům.
Investorům nedodává na optimismu ani vidina nadcházejících prezidentských voleb, jež ve Francii proběhnou na jaře. Očekává se, že se ve druhém kole utkají představitelka krajní pravice Marine Le Penová a kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon.
Ti však nenabízejí příliš důvěryhodná řešení. Mélenchon volá po zrušení části francouzského dluhu drženého francouzskou centrální bankou a Evropskou centrální bankou (ECB). Toto řešení ovšem zavrhla šéfka ECB Christine Lagardeová jako nesmyslné, a podle šéfa Bundesbanky Joachima Nagela by dokonce mohlo rozpoutat hyperinflaci.
Může Le Penová zatočit s francouzským dluhem?
Na druhou stranu šéfka krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penová přišla v úterý s návrhem drasticky omezit veřejné výdaje a zastropovat budoucí zadlužování.
Le Penová, která spolehlivě vede ve všech průzkumech veřejného mínění, v úterý navrhla v případě svého vítězství v prezidentských volbách v příštím roce výrazné snížení rozpočtového schodku na 3,7 procenta HDP. To je podstatně méně než již zmíněných pět procent navrhovaných stávající vládou na příští rok. Podle jejího plánu by se měl schodek do roku 2032 snížit na 2,2 procenta.
Takové opatření by dalece předčilo veškeré dosavadní snahy Francie z poslední doby. Le Penová však byla ve svém vystoupení skoupá na detaily – pouze obecně mluvila o „racionalizaci“ výdajů a především slíbila výrazné úspory v oblasti imigrační politiky. Navíc vyvstává otázka, jak si takto razantní úspornou politiku obhájí u voličů, jež donedávna naopak lákala na přísliby vyšších sociálních výdajů.
Podle ekonomů Bloombergu Jeana Dalbarda a Antonia Barrosa není plán Le Penové věrohodný. „Plán počítá s novými výdaji ve výši nejméně 50 miliard eur ročně, přičemž spoléhá na opatření s nejistým úsporným efektem,“ řekli.
