Babiš volá po soběstačnosti v těžbě ropy a plynu. Jaké možnosti ale Evropa má?
- Projekt Neptun Deep ohrožují ruské drony.
- EU chce norské dodávky, nelíbí se jí však těžba v Arktidě.
- Polské plány se střetávají s odporem v Německu.
Vysoké ceny ropy a plynu rozvířily debatu o budoucnosti evropské energetiky a zapojil se do ní i český premiér Andrej Babiš. Na strojírenském veletrhu v Brně tento týden vyzval k posílení evropské soběstačnosti vlastní těžbou ropy a plynu. Problém je v tom, že starý kontinent v reakci na krize uplynulých let už snahu v tomto směru vyvíjí a moc dalších možností nemá. Vedle Norska jsou největšími současnými nadějemi Rumunsko a Polsko, významné plány se týkají i jihovýchodu Středozemního moře.
Těžební ambice Bukurešti Babiš vyzvedl jako příklad. Narážel přitom na velký plynový projekt Neptun Deep v Černém moři, který by skutečně mohl pomoci i středoevropskému regionu. Produkce tam má začít už v prvním pololetí příštího roku. „Tento projekt sehraje klíčovou roli při posilování energetické bezpečnosti Rumunska a jeho etablování jakožto předního producenta plynu v Evropské unii,“ zdůraznila nedávno Christina Verchere ze společnosti OMV Petrol, která pole rozvíjí společně se státní rumunskou společností Romgaz.
Rumunské ambice ohrožují ruské drony
Naleziště by mělo vydat přibližně osm miliard metrů krychlových suroviny ročně. Pro srovnání, od stěžejního dodavatele Norska loni EU koupila více než desetkrát tolik plynu. V rámci sedmadvacítky je však Rumunsko už od roku 2024 produkční jedničkou. Loni zajistilo zhruba 30 procent unijní těžby plynu. Země předpokládá, že jí část suroviny z Neptun Deep zůstane i na export. Mohla by ji vyvážet do Moldavska a dalších blízkých zemí.
I Mezinárodní agentura pro energii (IEA) věří, že by Rumunsko ve střední a východní Evropě částečně mohlo suplovat výpadek ruského plynu. „Projekt Neptun Deep změní regionální dynamiku, neboť zpřístupní větší množství plynu z domácí těžby, a to i pro účely exportu. To pochopitelně ovlivní celkovou regionální bilanci plynu,“ uvedl představitel IEA Dennis Hesseling.
Projekt má však jeden zásadní problém, a tím je bezpečnost. Situace v Černém moři se od léta dramaticky zhoršila, což tento týden potvrdily i útoky na obchodní lodě v bulharské ekonomické zóně. Bukurešť už v srpnu zničila námořní dron jen několik stovek metrů od těžebního projektu. Země přitom už dříve vyjádřila obavy, že naleziště nemusí být kryto bezpečnostními zárukami, které jí plynou z členství v NATO. Projekt se skládá z deseti vrtů umístěných 160 kilometrů od pobřeží, mimo rumunské teritoriální vody.
Norsko chce zbrzdit pokles produkce
Největší těžební velmocí v Evropě zůstává pochopitelně Norsko, které nyní plánuje rozvoj ložisek v Barentsově moři, aby nadále udrželo objem exportu. Evropská unie stojí o stabilní dodávky ze severu, které jí umožňují nevyměnit zcela závislost na ruském plynu za připoutanost k americkému LNG. Brusel přesto zároveň trvá na svém odporu k těžbě v Arktidě.
„Pokud má Norsko zůstat dlouhodobým dodavatelem ropy a plynu do Evropy, pak musí být součástí této diskuse i Arktida,“ argumentoval v létě podle Reuters norský ministr energetiky Terje Aasland. A šéf Equinoru Anders Opedal dodal, že Norsko má i jiné vývozní možnosti pro svou surovinu z Barentsova moře. „Jedinou věcí, která ve skutečnosti utrpí, je evropská bezpečnost,“ vzkázal.
Ať už spor dopadne jakkoliv, ani těžba v Arktidě norské objemy zázračně neznásobí a nepomůže tak zvýšit evropskou soběstačnost. Zásoby ve stávajících polích v Severním moři se totiž vyčerpávají, rozvoj nových vrtů roky živořil a všechny scénáře počítají po roce 2030 s poklesem celkové produkce. „Rozvoj zdrojů byl v uplynulém desetiletí tak nízký, že pokles těžby již nepředstavuje pouze výzvu pro budoucnost. Stává se realitou. Současnými investicemi do celé základny zdrojů můžeme tento pokles oddálit a omezit,“ varuje nedávná oficiální zpráva země o těžbě.
Nad budoucností britské těžby panuje pesimismus
Ještě pesimističtější výhledy platí pro Británii, která loni dodala unii necelých 13 miliard metrů krychlových plynu, tedy méně než pět procent importu. „Oficiální statistiky a prognózy ohledně Spojeného království naznačují, že 93 procent ropy a plynu k mání v Severním moři již bylo vytěženo,“ konstatoval britský energetický analytik Simon Cran-McGreehin. V zemi se tak vedou diskuse o tom, zda je možné vůbec zachránit těžební odvětví a jestli to stojí za to.
Obrovský úpadek těžby v poslední více než dekádě zažilo i Nizozemsko, které v roce 2024 definitivně skoncovalo s dobýváním plynu z pole Groningen, zásadního evropského naleziště. Místní si tam více než dvě dekády stěžovali na otřesy, které způsobovaly škody na budovách. Po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě pravicoví populisté volali po tom, aby plynové vrty zůstaly v rezervě, a podle průzkumu je toho názoru i velká část obyvatel.
Budoucnost holandského plynu však nejspíš leží už jen v Severním moři, kde má země ještě zhruba 100 miliard metrů krychlových zásob. Snaží se o zvýšení těžby, zatím však jde jen o malé přírůstky. Akorát mírně utlumí nizozemskou závislost na dovozu, která byla ve zlaté éře Groningenu nepředstavitelná.
Polsko chce těžit v Baltu, Němcům se to nelíbí
Pozitivní zprávy loni přišly z Polska, kde se našly velké zásoby ropy a plynu u Svinoústí. Podle prvotních odhadů obsahuje nově objevené ložisko přibližně 22 milionů tun ropy a zhruba pět miliard metrů krychlových komerčně vytěžitelného zemního plynu. Poláci tento nález vnímají jako významnou příležitost pro zajištění domácích dodávek energie.
Ložisko by časem mohlo pokrýt zhruba čtyři až pět procent roční spotřeby ropy v Polsku, produkce začne nejdříve na konci dekády. Jenže tyto plány vyvolávají odpor v sousedním Německu. Tamní ekologové volají po zákazu těžby v Baltském moři.
V samotném Německu přitom zesílila diskuse o místním dobývání surovin. „Německo by mohlo pokrýt zhruba čtvrtinu svých potřeb zemního plynu z domácí produkce,“ řekl před časem Euronews geofyzik Hans-Joachim Kümpel. K tomu by ovšem bylo třeba použít kontroverzní metodu frakování, která čelí časté kritice kvůli dopadům na životní prostředí. Odborník je přesvědčen, že tyto obavy jsou přehnané a technologie pokročily. Expertní komise ale v létě uvedla, že rizika metody se nezměnily.
K posunu v domácí těžbě by však mohlo dojít v Itálii. Země je vůči dění na Blízkém východě velmi zranitelná, protože dovážela nezanedbatelnou část LNG z Kataru. Společnost Shell se dříve marně snažila přimět vládu ke zvýšení produkce ropy a plynu. „Potenciál je mnohem větší než to, co investujeme nyní. Mohli bychom investovat podstatně více,“ řekl před rokem Reuters představitel firmy João Santos Rosa.
Kypr má velké rezervy, ale v neklidné oblasti
Nyní ale Řím přijal opatření k oživení těžby, která představuje 29 milionů barelů ropy a tři miliardy metrů krychlových zemního plynu ročně, což pokrývá jen malý zlomek italské spotřeby fosilních paliv. Vláda slibuje urychlení povolovacích procesů. Loni navíc italská společnost Eni po pětileté pauze obnovila průzkumy u pobřeží Libye a letos na jaře oznámila objevy plynu. Měl by jít nejen do Libye, ale i na export do Itálie.
Středozemní moře je celkově jedním z nejnadějnějších těžebních prostorů, Evropa ho však sdílí i s dalšími aktéry a navíc jde o neklidnou oblast. Své projekty tam mají Egypt, Izrael a Turecko, které se pravidelně dostává do sporů s Řeckem a Kyprem. Podle odhadů přitom ostrov disponuje největšími nevyužitými zásobami v regionu, které odpovídají zhruba roční spotřebe EU.
Kyperská vláda věří, že těžba začne v roce 2028. Otázkou je, jak na to zareaguje Ankara. „Situace byla v posledních letech poměrně klidná, avšak blížící se zahájení těžby plynu u pobřeží Kypru by mohlo opět zvýšit regionální napětí,“ varoval turecký think tank Policy Center for the New South.
