Poslední dospělý v místnosti. Rubio představuje trumpismus s lidskou tváří

Málokterý evropský diplomat či státník je nakloněn současné americké vládě. Jeden člen administrativy prezidenta Donalda Trumpa však před měsícem v Mnichově sklidil potlesk vestoje: ministr zahraničí Marco Rubio. V očích Evropanů je v podstatě jediným z Trumpova týmu, kdo klade důraz na spolupráci mezi starým kontinentem a USA a aspoň částečně se tak opírá o tradiční americké postoje. Zároveň se o něm spekuluje jako o možném Trumpově nástupci. 

Syn kubánských imigrantů z Floridy kromě pozice ministra zahraničí působí také v roli poradce pro otázky národní bezpečnosti. Stejnou kombinaci naposledy zastával legendární diplomat a státník Henry Kissinger ve vládě prezidenta Geralda Forda. Rubio se snaží skloubit Trumpovu chaotickou a impulzivní zahraniční politiku s tradičním americkým přístupem, postaveným na spolupráci s evropskými partnery. Zároveň však souzní s prezidentem ohledně postojů vůči nepřátelským režimům ve Venezuele či na Kubě. 

Trumpova zahraniční politika se výrazně liší od jeho předchůdců – ať už demokratů, nebo republikánů. Se spojenci v NATO se dostal do konfliktu kvůli snaze anektovat Grónsko, má tendence ustupovat Rusku a Číně a důraz na společné hodnoty demokracie a lidských práv nahrazuje rétorikou výměnného obchodu. Zastánci tradiční diplomacie buď museli Republikánskou stranu úplně opustit, anebo zcela ztratili vliv a k Trumpovi se vůbec nedostanou. Výjimkou je právě Rubio, který je jako jeden z mála schopen vyjít jak s trumpisty, tak s tradičními republikány. 

Velkou naději do něj vkládají například Ukrajinci. „Rubio je ten, kdo se snaží politiku vůči Ukrajině ovlivnit směrem, jejž Ukrajinci považují za správný, byť je omezený tím, co mu Trump a jeho okolí dovolí,“ popsal ministrovo manévrování bývalý šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba. Jak poznamenává americký novinář a komentátor Michael Weiss, Rubio zůstává oddaný Trumpovi, což jej chrání před osudem řady zkušených vojáků, diplomatů a politiků, kteří se snažili prezidenta krotit v době jeho prvního mandátu. Trump nakonec všechny tyto „dospělé v místnosti“, jak je média onehdy nazvala, z vysokých funkcí vyházel. Rubio ví, že když si prezident vezme něco do hlavy, nemá cenu mu odporovat. 

Podle webu televize ABC se v zákulisí Republikánské strany formuje skupina, jež vidí Rubia jako možného hlavního kandidáta pro prezidentské volby v roce 2028. Televize si všímá, že se Rubio od počátku nového roku ukazoval po Trumpově boku mnohem více než viceprezident J. D. Vance, a to zejména během operace ve Venezuele a na začátku války proti Íránu. Vance naopak značně ustoupil do pozadí v posledních týdnech, zatímco Trump nešetří na Rubiovu adresu chválou. 

Podle nedávného průzkumu Daily Mail / JL Partners v posledním měsíci vzrostla podpora Rubia mezi republikány o tři procentní body na 17 procent. To je sice stále daleko méně než Vanceových 50 procent, tomu však podpora v poslední době naopak klesá.

Vztah prezidenta a jeho ministra zahraničí prošel pozoruhodnou proměnou. Když se oba politici střetli v republikánských prezidentských primárkách v roce 2016, Trump dal Rubiovi posměšnou přezdívku „malý Marco“. Rubio mu na oplátku řekl, že má na svou výšku malé ruce. „A víte, co se říká o mužích, kteří mají malé ruce,“ šokoval tehdy Ameriku dvojsmyslným komentářem. Podle části pozorovatelů si však paradoxně tímto neomaleným slovníkem získal Trumpův respekt. 

Americký sen syna imigrantů

Marco Rubio vstoupil do politiky na přelomu milénia v Senátu státu Florida. Podle časopisu The New Yorker si v té době získal řadu přátel mezi vlivnými floridskými republikány, jako byl Jeb Bush, bratr tehdejšího prezidenta George W. Bushe. Pomohla mu také image člověka pocházejícího ze skromných imigrantských poměrů, který si jde za svým americkým snem. Vycházející hvězda floridských konzervativců hlásajících fiskální úspornost se koncem nultých let přiklonila k hnutí Tea Party. V roce 2011 byl zvolen do federálního Senátu, kde zůstal dalších 14 let, než se stal ministrem zahraničí.

Zejména ze začátku přitom Rubio zastával klasické postoje amerických republikánů. Varoval před rostoucí mocí Číny i stále agresivnějším Ruskem. Když ruské síly v roce 2014 zabraly Krym a destabilizovaly Donbas, byl Rubio jedním z prvních, kdo podporoval dodávky zbraní Kyjevu. Zároveň byl velkým zastáncem humanitární a rozvojové pomoci chudším zemím, a jak popsal zpravodajský web Politico v jeho velkém profilu z roku 2015, proslul svým antikomunismem ve vztahu k režimu na Kubě. Od roku 2016 se však Rubiovo veřejné vystupování měnilo spolu s Republikánskou stranou ovlivněnou Donaldem Trumpem, především prostřednictvím vyostřené kritiky administrativy Joea Bidena v letech 2021–2025. 

Trumpův hodný policajt 

Právě názorové sblížení s Trumpem mu nakonec otevřelo dveře do vlády v jeho druhém období. Coby ministr zahraničí Rubio zaštítil masivní restrukturalizaci a vyhazov stovek zaměstnanců pod taktovkou Úřadu pro efektivitu vlády (DOGE). Obětí DOGE se stala též humanitární a rozvojová agentura USAID, jež byla v podstatě zlikvidována. Tu samou agenturu přitom Rubio během celé své politické dráhy podporoval a ještě v březnu 2022 žádal v dopise tehdejšího prezidenta Bidena o navýšení jejího rozpočtu. 

V roli ministra zahraničí se nyní Rubio musí vypořádat i se skutečností, že na řadu zásadních zahraničněpolitických témat nemá vliv odpovídající jeho funkci. Snahy o diplomatické řešení konfliktu v Gaze, na Ukrajině nebo otázku íránského jaderného programu dostal na starosti Steve Witkoff, realitní magnát bez diplomatické zkušenosti a blízký přítel Donalda Trumpa. 

Rubio podle všeho bere omezení svého vlivu a opuštění některých svých dřívějších principů jako nutné zlo za to, že může prosadit aspoň některé ze svých priorit. Mezi ně patří především odstranění levicových režimů ve Venezuele a na Kubě. 

Po úspěšném odstranění venezuelského prezidenta Nicoláse Madura nyní podle informací amerických médií španělsky plynně hovořící Rubio vede vyjednávání o změně režimu na Kubě. Tradiční republikánské postoje si ale udržuje i ve vztahu k Rusku: deník The New York Times popsal, jak koncem loňského roku Rubio dokázal změnit mírový návrh předjednaný Witkoffem ve prospěch Ukrajiny.

Snaha skloubit trumpismus s tradičnějšími hodnotami republikánů naplno vyšla najevo během jeho projevu na bezpečnostní konferenci v Mnichově letos v únoru. Partnerství mezi USA a Evropou Rubio označil za „historickou alianci, která zachránila a změnila svět“, přičemž současná Amerika navazuje podle něho na historické a kulturní kořeny v Evropě. Zároveň se ovšem nijak nevymezil proti Trumpovým tvrzením, že Evropa chybuje v oblasti imigrace, energetiky a politiky. Rubio Evropanům tvrdí, že Trumpova Amerika chce obrodu západní civilizace. „A zatímco jsme připraveni to udělat sami, přejeme si a doufám, že tak učiníme ve spolupráci s vámi, našimi přáteli v Evropě,“ dodal americký ministr jako správný „hodný policajt“ současné americké vlády. 

„Marco Rubio přijal názory, jež nikdy nezastával, aby prosadil to, čemu skutečně věří,“ shrnuje pouť floridského republikána Michael Weiss. 

Toto lavírování a kompromisy však mají i své kritiky. „Jediným trvalým rysem kariéry Marca Rubia je, že hodil přes palubu všechny mentory či ideály, které kdy měl, aby pro sebe získal moc,“ shrnul nepříliš lichotivý pohled na možného budoucího prezidentského kandidáta pro týdeník The New Yorker nejmenovaný zdroj z floridského politického prostředí.