Chceme-li vytvořit hospodářskou politiku, která podporuje blahobyt a snižuje chudobu, musíme nejprve porozumět individuální spotřebě. Právě k tomuto porozumění přispěl podle akademie Deaton více, než kdokoliv jiný. Jeho práce se točí kolem tří hlavních otázek: Jak spotřebitelé rozdělují své výdaje mezi různé zboží, kolik příjmů společnosti se utratí a kolik uspoří a jak nejlépe měřit a analyzovat blahobyt a chudobu? Svými výsledky pomohl transformovat oblasti mikroekonomie, makroekonomie a rozvojové ekonomiky.
Jeho práce mimo jiné pomohla určit, které sociální skupiny jsou ovlivněny zvýšením daně z přidané hodnoty na potraviny. Deaton je také průkopníkem ve využívání dat z průzkumu mezi domácnostmi v rozvíjejících se zemích, zvláště údajů o spotřebě, k měření životní úrovně a chudoby.
Deaton: Ocenění mě překvapilo a potěšilo
Deaton na tiskové konferenci řekl, že ho ocenění překvapilo a potěšilo. Je ale rád, že se výbor rozhodl udělit ocenění za práci, která se týká chudých. Očekává, že extrémní chudoba ve světě se bude snižovat, ale že není „slepě optimistický“. Upozornil také na obrovské zdravotní problémy mezi dospělými a dětmi v Indii, kde je zatím pokrok velmi nízký. Poznamenal, že polovina dětí v zemi je stále podvyživených a mnoho lidí na světě se nachází ve velmi špatné situaci.
Deatonova poslední kniha The Great Escape (velký útěk) vyšla v roce 2013. Je přehledem bohatství, blahobytu a nerovnosti od počátku 19. století. Deaton v ní uvádí, že zahraniční pomoc západních vlád udělala v rozvojových zemích více škody než užitku, podpořila korupční vlády a málokdy se dostala k chudým.
„Myšlenka, že globální chudobu je možné vymítit jen pokud bohatí lidé nebo bohaté země budou dávat peníze chudým lidem nebo chudým zemím, jakkoli to dělá dobrý dojem, je špatná,“ uvedl v roce 2013. „Tyto zjednodušené názory jsou založeny na špatné diagnóze toho, co drží lidi v chudobě,“ vysvětlil. Deaton je také dlouhodobým kritikem měřítka chudoby, které používá od roku 1990 Světová banka.
Zakončení udílení ocenění
Devětašedesátiletý Deaton se narodil v Edinburghu a působí na Princetonské univerzitě v USA. Má britské i americké občanství. Naprostou většinu nositelů ocenění tvoří ekonomové ze Spojených států. Loni cenu získal francouzský ekonom Jean Tirole. Cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895 a uděluje ji až od roku 1968 na památku Nobela švédská centrální banka.
Vyhlášením držitele Nobelovy ceny za ekonomii dnes skončí každoroční seriál rozdílení těchto prestižních ocenění. Na vyznamenané čeká finanční odměna osm milionů švédských korun (23,3 milionu korun) a tradiční slavnostní ceremoniál, který se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince. Nobelova cena za mír se bude předávat v norském hlavním městě Oslu, ceny za lékařství, ekonomii, fyziku, chemii a literaturu ve Stockholmu.
| Deaton - uznávaný ekonom a částečný kritik rozvojové pomoci |
|---|
| - Angus Stewart Deaton se narodil 19. října 1945 v Edinburghu. Má britské i americké občanství. - V Británii vystudoval Cambridgeskou univerzitu, kde v roce 1974 získal doktorát, a Bristolskou univerzitu, na které poté působil jako profesor ekonometrie. Za výzkum v tomto oboru se stal v roce 1978 prvním držitelem prestižní Frischovy medaile. - V roce 1983 přešel na americkou Princetonskou univerzitu, kde je profesorem ekonomie a mezinárodních otázek. - Je členem britské i americké akademie věd, Americké filozofické společnosti a v roce 2009 byl prezidentem Americké ekonomické asociace (AEA). - V posledních letech vzbudila pozornost jeho kniha Velký únik: Zdraví, bohatství a původ nerovnosti (2013), ve které naznačuje, že západní pomoc často slouží spíše k zahnání pocitu viny než ke zlepšení situace v chudých zemích. Deaton také tvrdí, že v rozvojovém světě, zejména v Asii, se během uplynulých desítek let situace pro několik miliard lidí zlepšila. Velkým únikem v názvu knihy Deaton tak myslel útěk před chudobou. - Podílel se také na populárním výzkumu, ve kterém se spolu se svými kolegy z Princetonu snažili dokázat, že pocit osobního štěstí se zvyšuje s velikostí platu. Od určité hranice je ale člověk sice spokojenější, pocit štěstí se už nelepší. Emoční komfort, tedy pocit štěstí, podle studie kulminuje v USA na platové hranici 75 tisícdolarů ročně (asi 150 tisíc korun měsíčně). - Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získal za analýzu spotřeby, chudoby a blahobytu. |
