V minulosti pořadatelské země k financování staveb a infrastruktury olympijských her využívaly hlavně veřejných fondů. Ruská vláda však má polostátní firmy a oligarchy k tomu, aby zaplatili více než polovinu účtů, které už dosahují 51 miliard dolarů (asi 1,03 bilionu korun), což dělá ZOH 2014 zdaleka nejdražší olympiádou v dějinách. Rozsáhlejší letní olympiáda loni v Londýně stála 14,3 miliardy dolarů a LOH 2008 v Pekingu asi 40 miliard.
Olympiáda je pýchou prezidenta Vladimira Putina. Největším podnikatelům svěřil klíčové projekty. Bývalý Putinův premiér, opoziční vůdce Michail Kasjanov popisuje zapojení oligarchů jako prezidentem vyměřenou daň. Zvláště to platí o Vladimiru Potaninovi a Olegu Děripaskovi, kteří nadělali jmění za divoké privatizace po rozpadu Sovětského svazu. Pro jiné magnáty, kteří nesmírně zbohatli v Putinově éře, skýtá ovšem olympiáda příležitosti zisků z lukrativních státních kontraktů.
Hlavně dobré vztahy s Putinem
Většina projektů svěřených oligarchům výnosná není a hodně podnikatelů své ztráty netají. Ale každý si uvědomuje význam dobrých vztahů s vládou a zvláště s Putinem. Pamatují si, jak Putin jediným slovním výpadem v roce 2008 srazil hodnotu akcií oceláren Mečel o 40 procent, čímž akcionáře připravil o šest miliard dolarů.
„Velký ruský byznys je silně závislý na vládě. Často plní Putinovy požadavky a přebírá projekty, důležité pro nejvyšší představitele,“ říká exnáměstek ministra energetiky Vladimir Milov, který také přešel k opozici.
Oligarchové a polostátní firmy popírají, že by byli nuceni investovat v Soči, anebo že tak činí za přísliby zvýhodněného zacházení. Největší těžař zemního plynu na světě Gazprom tvrdí, že v Soči má „jak podnikatelský projekt, tak sociální odpovědnost“. Staví tu plynovod, elektrárnu, středisko sjezdového lyžování, jednu ze tří olympijských vesniček a stadion pro běh na lyžích a biatlon. Náklady dohromady dosahují tří miliard dolarů.
Náměstek ředitele Děripaskova koncernu Bazel Andrej Elinson trvá na tom, že všechny projekty v Soči mají být ziskové. Bazel tu staví olympijskou vesničku a námořní přístav, nedávno zrekonstruoval letiště. Dohromady za 1,4 miliardy dolarů. Přesto někteří magnáti reptají nad nečekanými požadavky a výdaji. Bilance narušuje příliv žádostí od státního dodavatele Olimpstroj, vyžadujícího více infrastruktury, než se plánovalo.
Věc cti
Potanin začal stavět lyžařské středisko Roza Chutor ještě dříve, než Soči získalo olympiádu. Utratil 2,5 miliardy dolarů. Když se Potaninův holding Interros pustil do her, „neměli jsme žádnou představu, co se od nás bude přesně požadovat“, připouští Bačin. Podílet se na hrách se stalo „věcí cti“. Ale při pohledu zpět si vyčítá přílišnou povolnost vůči požadavkům.
Potanin byl první, kdo se ozval. Loni řekl, že čeká od vlády přinejmenším půl miliardy dolarů za práce, o něž se měla postarat. Frustraci sdílí Basel, který žaluje Olimpstroj o 50 milionů dolarů, a stěžuje si na nedodržení vládních slibů a tím pádem nižší příjmy. „Je to zklamání, ale dá se to napravit, pokud vláda přijde s řešením, umožňujícím investorovi se zhojit,“ uvedl Elinson.
Dodatečnými náklady jsou znepokojeni všichni investoři. Basel, Interros, Gazprom a Sberbank požádaly vládu, aby jim kompenzovala část ztrát. Ačkoli oficiální odpověď ještě nezazněla, vláda v minulosti uvedla, že investoři převzali veškerou odpovědnost.
Kdo vydělá o olympiádě?
Na rozdíl od oligarchů Děripasky a Potanina, kteří mají nákladné projekty s nejistou návratností, nová generace miliardářů blízká Putinovi na Soči vydělává. Jedním z úspěšných je Arkadij Rotenberg, který zná Putina už od dvanácti let. Přes své společnosti vlastní skoro 39 procent firmy Mostotrest, která získala tucet státních zakázek na postavení skoro všech dálnic, tunelů, mostů a silnic v oblasti za nejméně 3,4 miliardy dolarů.
„Ti, kdo se stali miliardáři před Putinovým vzestupem, musí platit, investovat a stavět,“ tvrdí Kasjanov. „Ti z Putinovy generace tu vydělávají na veřejných fondech. Neinvestují vlastní peníze, jen vydělávají na státních zakázkách.“
