Route 66: Jak Amerika našla svou páteř a pak ji zase ztratila
Bývala páteří hospodářského růstu, dnes je symbolem zpomalení, nostalgie a svobody pohybu bez cíle. Podívejte se na fotogalerii z legendární americké Route 66, která před čtyřiceti lety přestala fungovat jako dálnice.
Route 66 – někdejší Hlavní třída Ameriky, Cesta slávy, Matka cest – fungovala jako federální dálnice téměř šest dekád. Od svého otevření v roce 1926 až do oficiálního zrušení 27. června 1985 spojovala Chicago s Los Angeles, později se Santa Monikou. Vedla napříč osmi státy, třemi časovými pásmy a měřila téměř čtyři tisíce kilometrů. Během svého provozu nejen propojila města, ale vtiskla novou podobu celé americké krajině.
Za vznikem Route 66 stál podnikatel z Tulsy Cyrus Avery. Jeho vize silniční diagonály měla usnadnit pohyb pracovní síly na západ a zároveň stimulovat místní ekonomiky. Číslo 60, které Avery původně požadoval, bylo už zabráno – a tak zvolil 66. Snadno zapamatovatelné, rytmické, s nečekaným reklamním potenciálem.
S každou čerpací stanicí, motelem či autoservisem, které vyrůstaly podél trasy, se dálnice stále více vpisovala do americké kultury. Inspirovala Johna Steinbecka k zásadnímu obrazu Hroznů hněvu, dala název skladbě, kterou proslavil Bobby Troup a později i Chuck Berry, Rolling Stones nebo Depeche Mode. Objevila se ve filmu Bezstarostná jízda i v animovaných Autech.
Na vrcholu své slávy byla Route 66 ztělesněním mobility, expanze i podnikavosti. Zároveň ale také zaznamenávala proměny, které s sebou přinášel čas – suburbanizaci, automatizaci, koncentraci. Jakmile se začala budovat nová dálniční síť, Route 66 postupně ztrácela funkci hlavní dopravní tepny. Některé úseky byly překresleny do jiných tras, jinde osiřely pumpy, chátraly billboardy, silnice zarůstaly.
A přesto nezanikla. Zmizela z oficiálních map, ale zůstala ve vědomí. V sentimentu asfaltu i v kulturní paměti, kde dál rezonuje jako archetyp americké cesty – s jasným směrem, ale bez nutnosti dojet.
