Američtí činitelé uvedli, že simulace nebyla nácvikem vojenské operace Spojených států. Zároveň zdůraznili, že její výsledky nejsou jediným možným vyústěním skutečného válečného střetu. Závěry simulace, podle nichž je zavlečení USA do případného konfliktu nevyhnutelné, ale podle listu The New York Times v americké administrativě posílí hlasy varující před nebezpečnými důsledky ozbrojeného střetu s Íránem.
Simulace nazvaná Vnitřní pohled trvala dva týdny a odehrávala se podle scénáře, v němž se Spojené státy ocitnou v konfliktu po zásahu jejich válečné lodě v Perském zálivu íránskými raketami po izraelském náletu na Írán. Hypotetický útok si vyžádal 200 amerických životů. Američané na něj odpověděli útokem svých raket na íránská jaderná zařízení.
Roste přesvědčení, že následky útoku jsou nepředvídatelné
Úvodní izraelská akce podle simulace vrátila íránský jaderný program o rok zpět. Následný americký útok jej pak zpomalil maximálně o dva další roky. Spojené státy disponují lepší výzbrojí - například bombardéry dalekého doletu či přesnými raketami - než Tel Aviv, a mohou tak Íráncům způsobit větší škody.
Simulace v konečném důsledku posílila přesvědčení amerických vojenských činitelů, že izraelský útok na íránská jaderná zařízení a následný protiútok Teheránu by měl nepředvídatelné a nekontrolovatelné následky. Ohledně načasování případného útoku přitom mezi Washingtonem a Izraelem není shoda.
Írán by se zřejmě snažil přímému střetu s USA vyhnout
Zatímco Tel Aviv se domnívá, že čas pro zásah se krátí, podle Američanů je stále čas na diplomacii. Podle USA je izraelský útok pravděpodobný do roka. Spojené státy se přitom domnívají, že by je Izraelci o svém rozhodnutí zaútočit informovali jen s minimálním předstihem, anebo vůbec. Írán by přitom podle simulace vnímal Izrael a Spojené státy jako partnery, a do své odvety by proto zahrnul i americké cíle.
Mnoho odborníků se nicméně domnívá, že Teherán by k případné eskalaci konfliktu přistupoval pečlivě, aby nedal Spojeným státům důvod pro nasazení jejich mnohem silnější armády. Odvetu by tak mohl vykonat přes prostředníky, například atentáty pomocí bomb nastražených v autech v ulicích světových měst, anebo zásobováním povstalců v Afghánistánu silnými výbušninami. Írán by se pak přinejmenším veřejně mohl zříct odpovědnosti za takové útoky.
Někteří vojenští odborníci se domnívají, že Teherán si v žádném případě nepřeje válku na svém území. Tvrdí tak, že tamní režim by si nedovolil přímo zaútočit na americké vojenské cíle, ať už válečné lodě v Perském zálivu či americké základny v regionu. Jedním dechem ale dodávají, že je nemožné odhadnout, jak uvažuje íránské vedení, ani předvídat, jak se státy a jejich vedoucí činitelé budou chovat ve skutečném konfliktu.
Izrael katastrofické scénáře odmítá
Odhady izraelských zpravodajských služeb podporované i akademickými studiemi nicméně pochybují, že by útok spustil v regionu sled katastrofických událostí, jako je širší konflikt, nárůst terorismu či prudké zvyšování cen nafty. „Válka není piknik,“ řekl loni v listopadu bývalý izraelský premiér Ehud Barak.
„Pokud ale bude mít Izrael pocit, že musí zasáhnout, pak bude odveta zvládnutelná. Nevyžádá si 100 tisíc mrtvých, ani 10 tisíc mrtvých, ani tisíc mrtvých. Stát Izrael nebude zničen,“ dodal.
