„Ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet,“ zní legendární citát charakterizující prázdnotu dálného prostoru. Vicinanza se proto rozhodl, že využije měření intenzity kosmického záření, které obě sondy Voyager nepřetržitě zaznamenávají a posílají „domů“. Sondy jsou od sebe sice vzdáleny několik miliard kilometrů, přičemž o Voyageru 1 se od loňského roku spekuluje, že už patrně opustil solární systém, Vicinanza nicméně synchronizoval jednotlivé dávky dat. Čím intenzívnější bylo zaznamenané záření, tím vyšší tónině odpovídalo.
Voyageru 1 přiřadil zvuk piana a harfy, Voyageru 2 smyčcových nástrojů. Experimentoval i s jinými instrumenty, nicméně výsledek nebyl dle jeho slov tak dobře „poslouchatelný“. Vicinanza použil celkem 320 tisíc měření, data složil do zprůměrovaných 26denních segmentů – každý tón z výsledné skladby tedy představuje 26 dní.
Poslechněte si výjimečný koncert
„Někdy jsem musel ovšem tvořit průměry z kratších úseků měření, k náhlým změnám v měření docházelo obzvláště, když se sondy přibližovaly Jupiteru nebo Saturnu,“ vysvětlil Vicinanza pro server Wired.co.uk. Dodal také, že pro samotné vědce má takové podání dat svůj význam, neboť jeho prostřednictvím lze odhalit například nové trendy v měření či možné opakující se vzorce.
Není to ale poprvé, co sondy Voyager mají co dočinění s hudbou. Obě totiž nesou měděné pozlacené gramofonové desky, na nichž je zaznamenáno krom poselství případným inteligentním nálezcům sondy s 55 pozdravy v různých jazycích světa také 27 hudebních skladeb.
Hawking: Lidstvo musí kolonizovat vesmír
