Firmy a dluhy mají být viditelné, osobní údaje musí zůstat chráněné, říká zakladatel společnosti Credit Check Pavel Macek

Firmy mohou být pro trh i pro partnery rizikové, pokud nejsou jejich závazky transparentní. V rozhovoru pro e15 zakladatel firmy Credit Check Pavel Macek vysvětluje, že jejich viditelnost umožňuje rychle odhalit problémy a předejít finančním ztrátám. Podle něj by systém měl ukazovat například dluhy vůči veřejným institucím, exekuce na majetek firem a jejich vlastnické vazby.

Pojďme na úvod vysvětlit základní problém. Často se říká, že v Česku chybí informace o dlužnících. Jaká je realita – k jakým datům se dnes dostaneme a kde jsou naopak mezery?

Je důležité říct, že situace v Česku není špatná. Ve srovnání s řadou jiných zemí máme poměrně široké spektrum dostupných informací, ať už jde o obchodní nebo živnostenský rejstřík či další veřejné databáze. Například oproti Německu jsme na tom lépe, naopak Velká Británie je ještě otevřenější. Takže problém není v tom, že by data obecně chyběla, ale spíš v jejich nekonzistenci a v tom, že se některé důležité informace postupně znepřístupňují. Například údaje katastru. 

Týká se to jen firem, nebo i podnikajících fyzických osob?

Obojího. U podnikajících fyzických osob je ale situace komplikovanější, protože se tam střetává potřeba transparentnosti s ochranou osobních údajů. V praxi to vede k absurdním situacím. Například u kontrol České obchodní inspekce se u firem dozvíte výsledek kontroly, zatímco u živnostníků se nedozvíte vůbec nic, často ani to, že kontrola proběhla. Dva subjekty mohou dělat stejnou činnost, ale informace o nich jsou zásadně odlišné.

To je podle vás dnes největší problém?

Vidím dvě hlavní roviny. První je postupné uzavírání dat, kdy je úřady buď přestanou zveřejňovat úplně, nebo je omezí s odkazem na ochranu osobních údajů. A druhá je, že některé klíčové informace nejsou k dispozici vůbec, přestože by dávaly smysl. Typicky například informace o dluzích vůči státu.

Zmiňoval jste katastr nemovitostí. V čem je úskalí?

Katastr je pro podnikatele zásadní zdroj informací o majetku. Pokud si chcete prověřit obchodního partnera, zajímá vás, jestli vlastní nemovitosti a jestli na nich neváznou exekuce. Dnes se k těmto informacím dostanete, ale je to složité, musíte se přihlašovat, vše dělat ručně a v některých případech za každý výpis platit. Navíc se připravují další omezení, například nutnost doložit právní důvod pro nahlížení. To zásadně komplikuje běžný obchodní styk, který potřebuje rychlost a jednoduchost, a ne administrativní překážky.

Na druhou stranu existují případy, kdy se data z katastru zneužívají. Například při agresivních výkupech nemovitostí. To přece nejde opomíjet.

To je legitimní argument a tyto případy existují. Ale úplné nebo výrazné omezení přístupu problém neřeší. Subjekty, které chtějí data zneužít, si k nim stejně cestu najdou. Naopak běžní podnikatelé přicházejí o možnost rychle a efektivně prověřit obchodního partnera. Podle nás by řešením bylo oddělit data o fyzických osobách a firmách a u firem zachovat dostupnost informací.

Jak v tomto kontextu funguje vaše služba?

Agregujeme data z desítek zdrojů do jednoho reportu. Firma zadá IČO a během několika sekund vidí základní informace o bonitě, tedy například zda je subjekt v insolvenci nebo exekuci, jaké má finanční výsledky nebo vazby na další firmy. Typický zákazník má stovky nebo tisíce obchodních partnerů a potřebuje je průběžně monitorovat, nejen jednorázově prověřit. Proto jde o kontinuální službu, která funguje formou předplatného, obvykle od zhruba 1500 korun měsíčně.

Zakladatel společnosti Credit Check Pavel Macek | Zdroj: Archiv, Pavel Macek

Jako zásadní jste zmínil dluhy vůči státu. K těm se v Česku dostáváte hůře než jinde?

Pokud to srovnám se Slovenskem, tak výrazně hůř. Tento trh ale české podnikatele zajímá, protože často jako první expandují právě tam. Na Slovensku existuje zákonná povinnost zveřejňovat dlužníky zdravotních pojišťoven, daňové subjekty v prodlení i neplatiče sociálního pojištění. V Česku nic takového není. Přitom jde o velmi důležitou informaci, protože pokud firma dlouhodobě neplatí státu, je vysoká pravděpodobnost, že nebude platit ani svým obchodním partnerům. A to by pak dokázalo zabránit zbytečným ztrátám. To můžeme doložit na mnoha případech z praxe.

Takže nejde o ojedinělé případy? 

Stačí jeden ilustrativní příklad. V insolvenčním řízení energetického holdingu, společnosti Malina, je přihlášeno více než čtyři tisíce věřitelů. Přitom v roce 2024 bylo zahájeno skoro 22 tisíc insolvenčních řízení a loni pak už o téměř další dva tisíce více. To ukazuje, jak velký dopad může mít problém jedné firmy na celé podnikatelské prostředí. Nebo nedávno naše monitorovací služba několika našim zákazníkům zachytila zahájení insolvenčního řízení se společností Pekasat SE. Ta se zabývala provozem pozemní družicové stanice v obci Vlkoš u Kyjova. Z našeho reportu za rok 2024 je patrné, sice dlouhodobě bojovala s vysokým zadlužením, ale jiné rizikové indikátory nebyly.

Přesto společnost skončila letos na jaře v insolvenci.

Ano, a jak se ukázalo, tak přitom nejpozději už v roce 2025, tedy měsíce před insolvenčním návrhem, existovali věřitelé z řad finančních úřadů a zdravotních pojišťoven. Podobné situace tak ukazují, že kromě finančních dat je důležité proto sledovat právě i zmíněné dluhy ke státu a celkový kontext podnikání.

Čímž říkáte, že kdyby v Česku byla stejná právním úprava jako na Slovensku, věřitelé by byli varováni předem.  

Přesně tak. Jenže zdravotní pojišťovny u nás dlužníky zveřejňovat nemusí. K exekuci na prodej nemovitého majetku ze strany FU se teoreticky sice dá proklikat ve veřejné části katastru, ale v běžném obchodním styku je takřka nemožné takto složitě pracovat. A nyní se chystají ještě další omezení. Připravovaná novela katastrálního zákona má totiž výrazně omezit anonymní přístup k datům. K informacím o vlastnících by se nově mělo přistupovat pouze po ověření identity a doložení právního důvodu.

Jak by podle vás měl tedy vypadat ideální stav? Má se všechno otevřít?

Ne, to určitě ne. Ideální řešení podle nás spočívá v tom, že stát bude chránit osobní údaje fyzických osob, ale zároveň systematicky zveřejňovat data o firmách, zejména v oblasti dluhů vůči státu a majetkových indikátorů. Konkrétně by to mohlo znamenat, že by existoval například dataset otevřených dat firemních vlastníků nemovitostí, který by byl pravidelně aktualizovaný. Dále informace o exekucích váznoucích na těchto nemovitostech a také seznamy firemních dlužníků veřejných institucí, například finanční správy nebo zdravotních pojišťoven. 

To by stačilo? 

Takové řešení by bylo v souladu s ochranou osobních údajů a zároveň by výrazně zlepšilo transparentnost podnikatelského prostředí. Myslím si, že ochrana osobních údajů je důležitá, ale nesmí paralyzovat podnikání. Firmy potřebují rychlé a spolehlivé informace, aby mohly dělat správná rozhodnutí. Bez nich roste riziko nedobytných pohledávek a zpomaluje se celá ekonomika.