Výlučnost Ameriky? Wall Street ji nikdy neztratila. Vítězi se stanou současní poražení
Americké akcie porážejí Evropu díky silnému růstu zisků korporací a rychlému zotavení z blízkovýchodní krize.
V sektoru umělé inteligence se pozornost přesouvá od software k železu.
Základem úspěšného portfolia zůstává podle expertů z 60 procent Wall Street.
Už zase objevují Ameriku. Řeč je o investorech, kteří ze sebe během letoška postupně setřásají loňské pochybnosti a emotivně ukončují salonní debaty o oslabení americké výjimečnosti. Symbolickým mezníkem v posunu investorského vnímání bylo i tempo rekonvalescence z tržní choroby jménem blízkovýchodní konflikt.
Americkým akciím trvalo pouhé dva týdny, než zaplnily růstovou proluku způsobenou teheránskou krizí. Zároveň tím Wall Street nastavila nelichotivé zrcadlo evropské straně akciového hřiště: kontinentální trhy se z bloudění Hormuzským průlivem dostat zpátky na světlo zatím nedokázaly. „Teze takzvaného amerického exceptionalismu opět ožívá. Americké korporace jsou velmi silné a rychle jim rostou zisky navzdory tomu, že tamní ekonomika zpomaluje kvůli válce v Íránu, vyšším cenám ropy a návratu inflace,“ uvádí portfolio manažer společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler. Evropské firmy jsou podle něho více svázané s ekonomickým cyklem a nedokážou hospodářskému ochlazování odolat.
Otázkou v případě USA je podle Pfeilera spíš načasovat moment vstupu. S loňskými čtrnácti procenty přitom pochybnostmi zkoušená Wall Street ambiciózní investory ani zdaleka nesaturovala a kupříkladu roční nárůst pražského indexu PX o téměř 53 procent působil téměř jako investorský sarkasmus.
„Evropa podle ekonomů jednoduše stále táhne za kratší provaz a ukazuje to i poslední výsledková sezona. Zatímco v Evropě stagnují tržby a zisky rostou prakticky jen díky ropným společnostem, USA zaznamenaly růst zisků o 27 procent, což bylo výrazně nad původními odhady,“ připomíná výsledky firem z indexu S&P 500 analytik společnosti Fichtner Tomáš Tyl s tím, že americké akcie stále favorizují a v portfoliích převažují.
Wall Street se dokázala přes íránský konflikt přenést s obdivuhodnou lehkostí, ostatně populární takzvaný index strachu se vrátil na předkrizové hodnoty už v polovině dubna. Způsob, jakým se americké akcie dokázaly poprat s íránskou krizí, posílil investorské vnímání Ameriky jako staronového bezpečného přístavu.
Slunce svítí investorům nejen v Americe
Přesto z trhu zaznívají i varovné hlasy nabádající k opatmoti a širšímu rozhledu. Ačkoliv si americký trh své prémiové ocenění zatím obhajuje dosaženými výsledky, současný optimismus může být až příliš bezbřehý. Část analytické obce upozorňuje, že se do značné míry přehlížejí rizika, která se mohou projevit s odstupem – ať už jde o přetrvávající inflační tlaky, křehkost dodavatelských řetězců, nebo o nepředvídatelnost kroků Bílého domu.
V situaci, kdy je trh silně selektivní a očekávaná volatilita extrémně nízká, dává podle stratégů smysl nepodceňovat regionální diverzifikaci. Někteří investiční správci dokonce doporučují portfolia zajistit proti budoucím výkyvům například prostřednictvím taktických sázek na nárůst volatility pomocí opcí.
„Americké ekonomice se opakovaně daří prosazovat nové segmenty a v nich být buď nejlepší, nebo dominantní. A na základě toho získat pozornost a valuaci akciových trhů,“ věří analytik Capitalinked Radim Dohnal v to, že v dlouhém období získává systematicky ve finále výhodu právě Amerika.
Například Čína roste v dominanci mnoha odvětví průmyslu, ale podle ekonomů tak trochu navzdory ekonomickým zákonitostem. „Primárně z důvodu velmi nízkých či záporných marží nebo z důvodů obav o politický vliv tak váha čínského akciového trhu ve světě dále klesá,“ říká Dohnal. Wall Street tak má snad jedinou nevýhodu: je jednoduše už zase příliš drahá. Do určité míry se přitom vyčerpala i stará témata.
Tím hlavním na Wall Street zůstává umělá inteligence. V uplynulých měsících se nicméně dramaticky proměnil způsob, jakým tento fenomén posledních let zobchodovat. Kouzelná zkratka AI totiž přestala stačit a inteligenční revoluce začíná v některých případech požírat i své vlastní děti. „Prozatím letos jednoznačně vedou firmy vyrábějící polovodiče či umožňují fyzický vznik infrastruktury AI, naproti tomu softwarové firmy jsou pod tlakem,“ zdůrazňuje portfolio manažer Erste Asset Managementu ČR Radim Kramule.
Jen od počátku roku do dubna tak například index SOX mapující výrobce hardwaru pro AI infrastrukturu vydělal investorům téměř polovinu, naopak část indexu S&P 500 orientovaná na softwarové producenty za první čtyři měsíce letošního roku ztratila téměř deset procent.
Příležitosti v rohu ringu
Zajímavé příležitosti se podle tržních stratégů začínají objevovat právě u těch firem, od nichž se v posledních měsících poněkud odvrací pozornost. Typickým příkladem jsou společnosti poskytující software jako službu (SaaS), kde panují obavy z jejich postupné marginalizace vlivem umělé inteligence. Tyto tituly si nezřídka procházejí dvoucifernými propady, ačkoli k fundamentálnímu zhoršení jejich byznysu reálně ještě nedošlo.
Odborníci se navíc shodují, že v kratším horizontu mohou softwaroví obři díky rychlé integraci AI funkcí do svých stávajících produktů trhy naopak příjemně překvapit a zveřejnit výsledky nad odhady. Výprodeje tak mohou sloužit jako atraktivní vstupní okno i u velkých technologických hráčů, kteří nedávno prošli cenovou korekcí.
Investiční taktika „železo nad software“ v kontextu umělé inteligence nebude nekonečná, pro zbytek letošního roku ale podle expertů může vytrvat. K tomu se však připojí další zásadní moment. „Velmi důležité téma tohoto roku je monetizace umělé inteligence. Otázkou bude, kdo dokáže přetavit AI do reálných zisků. A nemusí to být nutně primárně technologické firmy,“ zdůrazňuje Tyl.
Boris Tomčiak, partner společnosti Finlord, poukazuje na to, že jen v USA budou letos kapitálové výdaje na výstavbu datových center na úrovni 800 miliard dolarů, což představuje více než 2,5 procenta amerického HDP. Podlo Tomčiaka se v následujících pěti letech do výstavby datových center globálně zainvestují další biliony dolarů, z čehož vedle výrobců čipů a pamětí budou profitovat také firmy zajišťující elektroinstalace a samotnou produkci elektřiny. Nejjednodušší cestou pro investory tak zůstává nákup fondů ETF zaměřených na polovodičový sektor.
Tak či onak je to právě Wall Street, na niž i pro letošek sází a doporučuje ji větší část analytické obce. „Akciová složka by měla tvořit asi 60 procent portfolia. Může být ve formě veřejně obchodovatelného fondu ETF vázaného na USA nebo například celosvětového ETF, kde je ale podíl USA také přibližně 70 procent,“ soudí analytik společnosti XTB Tomáš Maxa. Růstová dominance Spojených států bude podle něho pokračovat i v budoucnu. „Diverzifikace z hlediska regionů je samozřejmě namístě, ale hlavní roli by i nadále měly sehrávat Spojené státy,“ radí Maxa.
Konkrétně, prosím!
Kromě širokých sázek na americké indexy nabízejí tržní analytici i drobnohled na specifičtější zákoutí trhu, kam se nyní vyplatí zaměřit pozornost. V rámci propíraného technologického sektoru to nemusejí být jen drahé čipy. Jak zmiňují experti, na obzoru je například vysoce očekávané IPO společnosti Anthropic, která údajně zvažuje vstup na burzu už tento podzim.
Trhem s umělou inteligencí by tento akt mohl výrazně zahýbat. Prozatím se doporučuje hledat „lopaty a krumpáče“ digitální zlaté horečky: gigantická datová centra potřebují fyzická úložiště, a především obrovské množství energie. Vedle etablovaného hardwaru a softwarových platforem jako SAP nebo Salesforce, u nichž se čeká silný odraz díky AI funkcionalitám, je tak namístě sledovat právě energetiku napojenou na cloudová řešení a výstavbu infrastruktury.
V defenzivnější části portfolia se pak jako zajímavá kotva do nejistých dob jeví americké dividendové akcie, které spolehlivě fungují coby polštář proti případnému návratu vyšší inflace. Velmi slibný potenciál ovšem ukrývá i samotný dluhopisový trh. Americké korporátní bondy s investičním ratingem a splatností pět až deset let nyní nabízejí nejen solidní úrok a bezpečí, ale také šanci na dodatečné kapitálové zhodnocení, pokud centrální banky začnou úrokové sazby srážet nad očekávání rychleji.
Kdo by přece jen preferoval o něco vyšší výnos výměnou za trochu rizika, může se poohlédnout v segmentu takzvaného privátního úvěrování, tedy private credit. Akcie velkých správců aktiv v tomto sektoru, jako jsou Blackstone nebo Ares, nedávno kvůli mírnému stresu v odvětví tratily, nicméně jejich byznys model není narušen natolik, aby to vylučovalo brzké zotavení.
Vedle tradičních finančních instrumentů nezapomínají stratégové ani na reálná aktiva a komodity. Spíše než fyzický nákup zlata a stříbra se však aktuálně jako podstatně chytřejší tah jeví nákup akcií jejich těžařů. Valuace těžebních společností posuzované optikou hotovosti jsou v současnosti posazené relativně nízko, a ve střednědobém horizontu tak mohou znamenat atraktivní příležitost.
Z hlediska regionální diverzifikace pak stojí za úvahu přesunout část kapitálu mimo vyspělý svět. Odborníci doporučují poohlédnout se po ekonomikách, které se opírají o komodity a zároveň se těší pozitivnímu demografickému vývoji. Silným kandidátem na zařazení do globálního portfolia jsou tak vedle Austrálie především některé země Latinské Ameriky.
Know-how na tvorbu portfolia
V modelovém portfoliu o objemu jednoho milionu korun by většina expertů nasměrovala zhruba 600 tisíc do akcií, po desetině by umístila do dluhopisů a do zlata, za nižší jednotky procent by nakoupila bitcoin a zbylých patnáct procent portfolia by ponechala na peněžním trhu v rámci spořicích a běžných účtů. Jako alternativní ingredience se doporučují například české nemovitostní či private equity fondy.
Někteří experti kladou zvláštní důraz na tuzemská aktiva zejména kvůli minimálnímu měnovému riziku. „Čtvrt milionu korun bych umístil na český peněžní trh, respektive do repo fondů, patnáct procent do českých státních dluhopisů a desetinu do korporátních bondů,“ nabízí alternativní a konzervativní pohled na portfolio investiční stratég Conseq Investment Managementu Michal Stupavský.
Právě u fixně úročených instrumentů a populárních alternativ ale finanční experti důrazně nabádají k obezřetnosti. Na trhu panuje jasná shoda: běžný investor by se měl velkým obloukem vyhnout neregulovaným podnikovým dluhopisům bez ratingu, kde aktuálně hrozí největší riziko pádu do podvodných schémat. Stejně tak je chybou naskakovat do rozjetého vlaku u aktiv typu kryptoměn či zlata čistě pod vlivem mediální mánie bez hlubší znalosti trhu. Bezpečným přístavem a vhodnou kotvou portfolia naopak nadále zůstávají desetileté české státní dluhopisy, které umožňují uzamknout solidní dlouhodobé zhodnocení s prakticky nulovým rizikem krachu státu.
Stupavský dlouhodobě zastává názor, že americké akcie jsou v průměru velmi drahé, což platí zejména pro takzvanou sedmičku největších technologických titulů. Někteří z expertů nicméně zdůrazňují, že valuace jsou sice vysoké, ale fundamentálně podložené. „Pokud by tedy přišla korekce cen o 10 až 15 procent, nebylo by to překvapující. A zároveň by se tak otevřela příležitost nakoupit lídry trhu levněji,“ soudí Tomčiak.
Specifickou roli výnosových kotev pak mohou v portfoliích hrát americké dividendové akcie jako způsob ochrany proti potenciální inflaci, anebo naopak americké firemní dluhopisy investičního stupně coby pojistka proti snižování úrokových sazeb centrálními bankami, které jinak za stejných okolností zvyšuje tržní ceny dluhopisů.
Zůstat v Praze?
Pokud jde o domácí scénář, pražská burza zůstává pro globální hráče spíše okrajovým tématem, avšak pro českého investora má stále své kouzlo, zejména díky absenci měnového rizika a solidním dividendám. Index PX v posledních pěti letech dokázal místy překonávat americký S&P 500, a to zejména díky bankám a energetice. Česku se alespoň prozatím makroekonomicky daří, z čehož těží právě silný finanční sektor formou rostoucích úvěrových objemů a vysokých úrokových marží.
Při bližším pohledu ale domácí trh odhaluje své limity. Z globální perspektivy jde o miniaturní a vysoce nelikvidní rybník ovládaný doslova hrstkou titulů. Právě extrémní koncentrace do cyklických odvětví je podle stratégů jeho největší slabinou. Nad burzou se navíc nadále vznáší mlha ohledně případného vytěsnění minoritních akcionářů polostátní společnosti ČEZ, což vyvolává nervozitu. Paradoxem ovšem je, že právě absolutní nedostatek investičních příležitostí na domácí scéně v kombinaci s volným kapitálem českých investorů funguje jako jakýsi nárazník, který udržuje ceny nahoře a tuzemské akcie do značné míry chrání před hlubšími propady.
