Inflace se může vrátit jinými cestami. Americké trhy ale drží na maximech umělá inteligence, říká Vladimír Holovka z XTB

Geopolitické napětí v Asii a drahá ropa představují pro Evropu riziko sekundárních cenových tlaků. Přesto se trhy v zámoří drží na maximech, protože americká ekonomika je v tuto chvíli výrazně tažena právě umělou inteligencí, vysvětluje v rozhovoru Vladimír Holovka z XTB.

Začněme širším obrázkem. Jak se současná doba promítá do investování? Mění se svět investic strukturálně, nebo jde spíš o turbulenci, která časem odezní?

Když se podíváme na poslední týdny a měsíce, jsou jednoznačně ve znamení geopolitického napětí, a to nejen na Blízkém východě. Trhy nám ukázaly jednu důležitou věc: zatímco většina investorů ještě nedávno počítala s výraznějším snižováním klíčových úrokových sazeb, přišla naopak éra vyšších cen komodit, především ropy. A to trhy pochopitelně znervóznilo. Místo očekávání, že na inflaci konečně zapomeneme a centrální banky budou moci sazby uvolňovat, se inflace znovu vrací jako relevantní riziko. Je ale důležité rozlišovat regiony, protože dopady nejsou všude stejné.

Kde je situace nejcitelnější?

Nejvíc zasažená je bezpochyby Asie. Hlavním důvodem je omezení toku íránské ropy přes Hormuzský průliv. Země jako Tchaj­-wan, Čína a další asijské ekonomiky tak musejí pracovat s omezenějšími dodávkami energie. A právě to může mít důsledky i pro Evropu a obecně pro vyspělý svět. Asie zůstává továrnou světa. Vyrábí se tam a k nám se dováží. Pokud tam porostou vstupní náklady, především ceny energií, promítne se to do cen finálních výrobků.

Takže vyšší inflace se k nám může vrátit oklikou?

Přesně tak. Dokonce dvojím kanálem. První bude přímý a mírnější, a to v podobě vyšších cen paliv a energetických komodit. Tam na tom Evropa není tak špatně jako Asie. Druhý bude sekundární. Dražší vstupy v asijské výrobě znamenají dražší běžné zboží, které odtud dovážíme. A právě to může do evropských ekonomik znovu přinést cenové tlaky. Naopak Spojené státy jsou tímto geopolitickým problémem relativně méně zasažené. Jsou geograficky dál a zároveň výrazně energeticky soběstačnější.

Z krize tedy těží?

Dalo by se opravdu říct, že na některých prvcích této krize paradoxně částečně profitují. Američtí producenti ropy mají při vyšších cenách obhajitelně vyšší marže i zisky. Pro koncového amerického spotřebitele jsou ale vyšší ceny paliv samozřejmě politicky nepopulární. A to se promítá i do domácí politiky včetně klesající popularity prezidenta Donalda Trumpa.

Když se podíváme na trhy, jaké scénáře teď vidíte?

V zásadě tři. První je rychlá stabilizace. Si­tuace by se v krátké době uklidnila, vyjasnila, Hormuzský průliv by se uvolnil, mezinárodní obchod by se obnovil a velmi rychle by se to propsalo do cen ropy. Z dnešních úrovní kolem 100 až 110 dolarů za barel bychom se mohli poměrně rychle dostat pod sto, třeba k devadesáti dolarům. To by byla pozitivní zpráva pro Evropu, Ameriku i globální ekonomiku jako celek.

Jenže tomu teď moc nevěříte.

Upřímně řečeno, v tuto chvíli mi tento scénář nepřipadá příliš pravděpodobný. Spíše to vidím na ten druhý, tedy že se několik měsíců udrží jakási zamrzlá situace. Půjde o válku nervů. O to, koho tento stav bude bolet víc, zda Írán, nebo zbytek vyspělého světa včetně Asie. To by znamenalo zpomalení globálního obchodu, energetické komplikace v asijských zemích, trvale zvýšené ceny ropy a s tím spojené inflační tlaky i v evropských ekonomikách. Současně ale nečekám scénář tak dramatický, jaký jsme zažili v letech 2022 až 2023.

A třetí možnost?

Další eskalace konfliktu. Tomu ale dávám spíše nižší pravděpodobnost. Není úplně v zájmu Spojených států vydávat další významné finanční prostředky na operace na Blízkém východě.

Jak se tahle nervozita reálně propisuje do cen na burzách?

Největší ránu logicky dostaly asijské trhy. Postupně se z prvotního šoku vzpamatovávají, ale právě tam zůstává šrám nejhlubší. Evropské trhy se po počáteční nervozitě také stabilizují. Když se podíváme na hlavní burzovní indexy, jsme dnes relativně blízko úrovním, kde jsme byli před začátkem konfliktu. A když se posuneme ještě dál na západ, americké trhy jsou paradoxně ještě výš než tehdy. V případě indexu S&P 500 dokonce na nových historických maximech.

Čím si to vysvětlujete?

Jak jsem říkal, ekonomické dopady jsou v USA omezené, ale ne nulové. Hlavní roli navíc sehrály jiné faktory. Pozitivní impulzy spojené s adopcí umělé inteligence a investicemi do AI převážily nad geopolitickými obavami. USA jsou už za polovinou výsledkové sezony za druhý kvartál a ta zatím ukazuje velmi solidní obrázek. Drtivá většina firem reportuje výsledky nad očekáváním analytiků. Zvlášť povzbudivá jsou čísla velkých technologických firem, které mají přímou vazbu na umělou inteligenci.

Přitom před pár měsíci trhy řešily, zda se obří investice do AI vůbec někdy vrátí.

Přesně tak, to byla hlavní otázka. Mít na papíře zajímavé projekty a vysoké kapitálové investice ještě automaticky neznamená, že si je zákazník koupí. Právě toho se investoři obávali. Jakákoli i mírně negativní zpráva o tom, že se AI nebude prodávat koncovým zákazníkům tak rychle, se velmi silně promítala do cen akcií. Dnes ale každý další kvartál ukazuje, že monetizace skutečně funguje, tedy že se tyto investice začínají proměňovat v reálné příjmy. Firmy tyto technologie nakupují a využívají je buď k vytváření nových výnosů, nebo k úsporám nákladů.

O jakých číslech se bavíme?

Celkové byznysy rostou v řadě případů o desítky procent. Ale segmenty, které jsou přímo navázané na umělou inteligenci, rostou často o 50 až 100 procent, ať už mezičtvrtletně, nebo meziročně při srovnání kvartálů. To jsou opravdu nadprůměrná čísla. Když se podíváme na firmy jako Google, Microsoft nebo Nvidia, všechny překonaly očekávání trhu a rostou velmi silným tempem. Zdá se, že americká ekonomika je v tuto chvíli výrazně tažena právě umělou inteligencí. Tyto firmy navíc své technologie exportují do celého světa. Dá se říct, že v určitém smyslu svět „vysávají“ a tuto globální poptávku následně monetizují ve svých ziscích.

Vladimír Holovka z XTB | Zdroj: Michaela Szkanderová

Vezou se na vlně umělé inteligence i evropské firmy?

Tady je potřeba rozlišit dvě roviny. První je samotný vývoj základních AI modelů a technologií. A tam mají americké firmy jednoznačně dominantní pozici. Evropa má několik menších hráčů, ale většina evropských společností základní technologii přebírá od amerických big tech firem a snaží se ji adaptovat do vlastního byznysu.

A druhá rovina?

Tou je schopnost převést umělou inteligenci do konkrétního produktu, služby nebo provozní efektivity. A právě tady už Evropa žádný zásadní deficit nemá. Dostupnost umělé inteligence je dnes globálně vysoká. Obrazně řečeno, sáhnout si na ni dnes může téměř každá firma i každý jednotlivec. Současný závod se proto nevede o samotný přístup k technologii, ale o to, kdo ji dokáže lépe proměnit v reálný byznysový výsledek.

Jak by na to měl reagovat investor?

Především by měl průběžně sledovat vývoj. Z rukopisu Donalda Trumpa víme, že lze očekávat neočekávatelné. Obraty mohou přijít velmi rychle jak směrem k deeskalaci, tak k další eskalaci napětí. A trhy budou toto riziko dál promítat do cen aktiv. Likvidity je na trhu hodně. Peníze jsou umístěné tam, kde investoři vidí optimální poměr mezi rizikem a výnosem. Ve chvíli, kdy chtějí vyšší výnos, začínají se přesouvat do dynamičtějších segmentů.

A mezi ně dnes patří právě AI?

Ano. Zároveň ale platí, že podle některých ukazatelů, třeba podle poměru ceny k zisku, tedy P/E, mohou tyto firmy působit draze.

Takže jsou technologické tituly nadhodnocené?

Optikou historických průměrů P/E možná ano. Toto číslo je ale ošemetné, ukazuje minulost. V případě, že firma díky AI dokáže za dva tři roky zisk zdvojnásobit, a právě teď vidíme, jak rychle některé rostou, lze se na dnešní valuaci dívat úplně jinak. Vsadí-li investor na budoucí, výrazně vyšší zisk a akcii kupuje už dnes, nemusí mu současná cenovka připadat drahá. Je zkrátka obhajitelná.