Nový hlas svatovítské katedrály. Po šesti staletích rozezní nový příběh chrámu monumentální zvuk
- Až se 15. června rozeznějí nové varhany ve svatém Vítu, uzavře se příběh katedrály starý přes 600 let. Monumentální nástroj dá chrámu jeho chybějící hlas.
- Unikátní kolos o váze 45 tun kombinuje tradiční řemeslo s designem Škody Auto a křišťálem Lasvit. Na kůr sedl na půl centimetru přesně.
- Jaromír Císař, spoluzakladatel kanceláře Portos, upozorňuje, že celý projekt zafinancovala štědrost tisíců soukromých dárců.
„Je to triumf lidského díla a umu,“ říká Jaromír Císař, společník advokátní kanceláře Portos, s očima upřenýma vysoko nad kůr pražské katedrály. Právě tam se v mohutném oblouku tyčí nástroj, který byl po staletí jen zbožným přáním.
Až se patnáctého června 2026 poprvé slavnostně rozeznějí nové varhany ve svatém Vítu a zaplní prostor katedrály zvukem, jaký tu nikdy nezněl s takovou intenzitou a barevností, uzavře se příběh starý víc než šest set let. Když v roce 1344 král Jan Lucemburský se svými syny položil základní kámen katedrály, nikdo netušil, že k jejímu faktickému dokončení dojde až v roce 1929. A ani tehdy nebylo hotovo. Na kůru sice stály varhany, ale šlo o provizorní, nedokonalé dílo. Katedrále chyběl hlas, který by odpovídal její monumentálnosti.
Moderní historie tohoto projektu začala až v roce 2014. U zrodu stála vize kardinála Dominika Duky, který pochopil, že doba je po všech historických peripetiích konečně příznivá. Nešlo však o projekt církevní, ale o hnutí vlastenecké. Spolu s Pavlem Smutným a Jaromírem Císařem, zakladateli advokátní kanceláře Portos, a za přispění ředitele Nadačního fondu Bohemian Heritage Fund Jakuba Skřejpka vsadili na sílu mecenášství.
„Pavel Smutný dovedl dávat dohromady lidi. Na společném obědě s panem kardinálem přišel s nápadem, že varhany musejí být symbolem s odkazem na sbírku na Národní divadlo. Chtěli jsme českou veřejnost nadchnout pro krásný projekt,“ vzpomíná Císař na klíčovou roli, kterou sehrál jeho tehdejší, dnes už zesnulý společník. Inspirovali se dobou národního obrození a výsledek předčil očekávání: státní rozpočet nemusel na pořízení samotných varhan přispět ani korunou. Vše, co dnes v katedrále vidíme a slyšíme, je výsledkem štědrosti tisíců soukromých dárců i velkých firem.
Staré a nové ve vizuálním dialogu
Když v roce 2016 skončilo mezinárodní výběrové řízení, volba padla na dílnu Gerharda Grenzinga ze španělského El Papiolu u Barcelony. Sám Grenzing, jeden z nejrespektovanějších varhanářů světa, pak přijel do Prahy s týmem odborníků a týdny v katedrále naslouchali její specifické akustice a rozptylu zvuku píšťal na povrchu pískovce, ze kterého stavitelé katedrálu vztyčili.
Varhany, jež vytvořil, jsou vizuální i technický unikát. Design nástroje není tradiční dřevěná skříň osazená píšťalami. Je to moderní, vzdušná konstrukce, která připomíná obří krystaly. Designu se ujali odborníci ze Škody Auto pod vedením Petera Olaha, kteří ve spolupráci se sklářskou firmou Lasvit vytvořili dílo, kde se cínové píšťaly doplňují s českým křišťálem. Právě tvar nástroje byl předmětem dlouhých debat. Píšťaly jsou seřazeny do klesajícího oblouku, aby kopírovaly tvar historické rozety v pozadí a nezastínily její průhled.
Výsledkem je vizuální dialog mezi novým a starým, kdy skrze varhany vitrážové okno stále prosvítá a dává jim pokaždé jinou atmosféru. Světlo dopadající na skleněné části reaguje s denním jasem i barevným odleskem rozety a díky nově instalovanému inteligentnímu osvětlení se nástroj doslova rozzáří zevnitř.
Na půlcentimetr přesně
Pokud jsou Jaromír Císař, Jakub Skřejpek a dříve i Pavel Smutný duší mecenášské části projektu, pak Štěpán Svoboda, arcidiecézní organolog a technický dozor, je jeho mozkem. Člověk, který stál u projektu od první čárky na papíře až po poslední naladěnou píšťalu. „Varhany nám sem na kůr sedly na půl centimetru přesně. Vše muselo být digitálně zaměřeno a do detailu propočítáno, aby ocelovo-dřevěná konstrukce unesla tu neuvěřitelnou váhu,“ popisuje Svoboda technickou náročnost montáže. Kdyby byl nástroj o tři centimetry širší, na kůr by se nevešel. Celý kolos váží úctyhodných 45 tun a 755 kilogramů. Aby taková masa kruchtu neprobořila, musela být konstrukce posílena dřevěným, takzvaným roznosovým roštem.
Logistika připomínala vojenskou operaci. Rozebraný nástroj přivezl ze Španělska konvoj sedmi kamionů a montáž probíhala v uplynulých měsících za pomoci obřího lešení s mostovým jeřábem. Každý prvek musel být precizně zhotoven a osazen. Zatímco většina píšťal je z varhanářského kovu, ty největší, měřící přes deset metrů, jsou z elektrolytického zinku, aby se konstrukci odlehčilo.
Tradiční srdce podporují nové technologie
Svatovítské varhany jsou strojem času. Na jedné straně využívají staletími prověřené principy: měchy z dřeva a kůže a propojení kláves s ventily pomocí dřevěných táhel. Na straně druhé jde o technologický vrchol 21. století vybavený nejmodernější elektronikou. Varhaník má k dispozici dva hrací stoly. Ten mobilní mu umožňuje ovládat nástroj na dálku přímo z chrámové lodi, díky čemuž slyší zvuk přesně tak, jak ho slyší publikum.
Portos
Advokátní kancelář Portos dlouhodobě podporuje kulturní a umělecké projekty, které pomáhají posilovat a rozvíjet českou národní identitu doma i v zahraničí. Realizaci nových svatovítských varhan systematicky podporuje od samých začátků projektu, a to skrze nadační fond Bohemian Heritage Fund, u jehož vzniku v roce 2010 stáli společníci kanceláře včetně Jaromíra Císaře.
Fascinující je i vnitřní systém, který se právě v těchto dnech finálně ladí. „Jen otevřením dvířek do nástroje se mění teplota, která píšťaly rozlaďuje. Do varhan se musí vstupovat co nejméně, je to nesmírně citlivý organismus,“ varuje organolog Svoboda. Srdce nástroje je tradiční, žádná umělá inteligence. Stejně jako akustika katedrály, která je tak složitá, že ji žádný algoritmus nedokázal přesně nasimulovat.
Podporu však zajišťují moderní technologie. Pět varhanních motorů čerpá až 135 kubických metrů vzduchu za minutu. A bezpečnost monitoruje třináct senzorů protipožárního systému, což je standard zavedený po tragickém požáru pařížské Notre-Dame, aby nástroj vyhověl nejpřísnějším předpisům.
Adoptuj si svoji píšťalu!
Mecenášství v případě varhan nestálo jen na milionech od donátorů. Jedním z nejsilnějších momentů byla možnost „adoptovat“ si svou píšťalu. Každá z nich měla svou cenovku podle velikosti. Ty nejmenší za dva tisíce korun byly pryč okamžitě, ty nejdražší basové obry za 300 000 korun si rozebraly instituce.
