Malé přeplňované motory a start-stop se staly součástí moderních aut. Lehký a v konzumaci paliva velmi skromný koncept VW předběhl v těchto ohledech dobu o tři dekády.
Projekt Auto 2000 ukazoval nové možnosti výroby automobilů a techniky pohonné soustavy s ohledem na spotřebu paliva. Vyhlásilo jej západoněmecké federální ministerstvo pro výzkum a technologie v roce 1978.
Podnítilo domácí producenty, aby navrhli plně funkční prototypy, mnohem úspornější než ty vozy, které si tenkrát běžní zákazníci mohli koupit. A samo sem investovalo nemalou sumu: 110 milionů marek.
Základní požadavky stanovilo jednoduše: auta s hmotností mezi 1250 a 1700 kilogramů měla spálit maximálně 9,5 l, těžší (1701-2150 kilogramů) pak 11 l paliva na sto kilometrů. Musela být také všechna schopna uvézt čtveřici dospělých cestujících a k tomu ještě 400 kilogramů zavazadel. Výkonem, velikostí i spolehlivostí se měla rovnat tehdejší nabídce trhu.
Volkswagen svůj příspěvek prezentoval poprvé stejně jako konkurence (konkrétně Daimler-Benz) na IAA 1981 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dostal třídveřovou, 4010 mm dlouhou,1670 mm širokou a 1350 mm nízkou karoserii se šikmou zádí a masivním C-sloupkem.
Kde si vzali inspiraci pro prosklené lomené zádě zádě designéři Mazdy 323 Coupé série BA, dvoumístné hybridní Hondy Insight ZE1 z přelomu milénia, Citroënu C4 Coupé první generace (Type L), případně osmé Hondy Civic (FN a FK)? Možná právě tady.
Výsledkem byl součinitel odporu vzduchu 0,25, na který se sériová auta dostala až relativně nedávno. Snižovala jej i třináctipalcová ocelová kola s plnými kryty, dále pak jediné maličké vnější zpětné zrcátko u řidiče.
Zmenšené modely při ofukování v aerodynamickém tunelu vykázaly hodnotu ještě mnohem nižší: 0,16, ale postrádaly spáry karoserie. Rozměry skutečného vozu zhruba odpovídaly tehdy novému Sciroccu II.
