Jóga je zdravá a hazardní hry škodlivé, to platí jen do určité míry. Klíčová je kontrola vášně

Sociální psychologie dokládá, že nadšení pro nějakou činnost je jako oheň v motoru. Při kontrolovaném spalování nás doveze kamkoli. Pokud ale propálí nádrž a ohrozí samotnou konstrukci vozu, do cíle nedojedeme.

V moderním kapitalismu jsme vyměnili disciplínu za nadšení. Už nás nemusí k práci nutit bič povinnosti, bičujeme se často sami vizí seberealizace. Mantra „Dělej, co miluješ“ se stala základní jednotkou naší identity i tržní hodnoty. Jenže Robert Vallerand, profesor psychologie na Université du Québec, ve svém celoživotním díle o Dualistickém modelu vášně naznačuje, že jsme v této smlouvě s ďáblem možná něco přehlédli.

Vášeň totiž není jen jedna, není to monolit. Je to binární systém, kde jedna složka tvoří kapitál štěstí a druhá nás připravuje o schopnost rozumně spravovat vlastní život.

Pokud se na člověka podíváme jako na ekonomickou jednotku, jeho vášeň je palivem pro dlouhodobý výkon. Vallerand zjistil, že 84 procent populace rozpoznává ve svém životě aktivitu, kterou miluje, považuje za důležitou a investuje do ní značný čas a energii: v průměru 8,5 hodiny týdně po dobu šesti let. To je obrovská investice lidského kapitálu. Otázkou ale zůstává návratnost takové investice.

Jak se věc stává „námi“

Rozdíl mezi tím, zda vás nadšení pro práci, sport či umění povznáší, nebo ničí, tkví v procesu, jemuž psychologové říkají internalizace.

Takzvaná harmonická vášeň vzniká z autonomní internalizace. Je to stav, kdy aktivitu přijímáte do své identity svobodně, bez vnějších či vnitřních nátlaků. Je to ta část vašeho já, která říká: „Rád programuji, protože mě fascinuje logika struktury.“ Aktivita zabírá v životě významné, ale nikoli totalitní místo. Je v souladu s ostatními sférami života – s rodinou, spánkem, zdravím.

Naopak nutkavá až obsedantní vášeň je výsledkem kontrolované internalizace. Zde se aktivita do identity doslova vloupe pod tlakem. Může to být touha po sociálním statusu, sebeúcta závislá na výkonu nebo nezvladatelný příval vzrušení, jejž nedokážete mírnit. Člověk s obsedantní vášní nehraje hokej. On je hokejista – jakákoli prohra se rovná ohrožení podstaty jeho existence. Vášeň zde neovládáte vy. Vášeň ovládá vás.

Emoční účetnictví: po spirále vzhůru nebo dolů

Z pohledu behaviorální ekonomiky můžeme na emoce nahlížet jako na dividendy. Vallerand ve studii s více než 750 respondenty napříč věkovým spektrem lidí do 18 do 90 let prokázal, že lidé s harmonickou vášní vykazují vyšší úroveň jak hédonického nebo-li obecného štěstí, tak eudaimonického well-beingu, tedy  seberealizace a růstu. 

Proč? Klíčem je kumulativní efekt. Harmonická vášeň vzbuzuje během činnosti pozitivní emoce: flow, koncentraci, radost. Tyto stavy podle americké psycholožky Barbary Fredricksonové, autorky teorie Broaden-and-Build, rozšiřují naše kognitivní schopnosti a budují psychickou odolnost. Vytvářejí vzestupnou spirálu, kde se well-being a aktivita vzájemně posilují.

Nutkavá vášeň naproti tomu generuje konflikt. I když aktivitu milujete, podvědomě cítíte vinu, že byste měli dělat něco jiného, nebo jste frustrovaní, když vám v ní někdo brání. Výsledkem je toxická spirála. Vallerandův dlouhodobý výzkum ukázal, že zatímco u harmonicky vášnivých lidí well-being během roku rostl, u nutkavě vášnivých, a překvapivě také u lidí bez vášně, došlo k měřitelnému poklesu. Absence vášně je pro lidskou psychiku stagnací. Nutkavá vášeň je pro ni aktivním rozkladem.

Paradox jógy a hazardu

Nejzajímavější část Vallerandova výzkumu rozbíjí naši intuitivní představu o „dobrých“ a „špatných“ činnostech. Předpokládáme, že jóga je zdravá a hazardní hraní je patologické. Realita dualistického modelu vášně je však komplexnější.

Ve studii zaměřené na praktikující jógy se ukázalo, že samotná aktivita nezaručuje klid. Lidé s nutkavou vášní pro jógu vykazovali během cvičení vyšší míru úzkosti a negativity než ti s harmonickým přístupem. Pokud cvičíte jógu proto, abyste si něco dokázali, nebo protože se bojíte ztráty formy, stává se z relaxace další stresor.

Naopak u hazardních hráčů  se ukázalo, že harmonická vášeň funguje jako ochranný štít. Hráči, již mají své nadšení pod kontrolou, zažívají při hře čistou radost a je u nich minimální riziko rozvoje patologického hráčství. Nutkavá vášeň je tím faktorem, který je předpokladem pro depresi a sociální izolaci, nikoli aktivita samotná. Ponaučení pro strategické myšlení je jasné: Nerozhoduje objekt zájmu, ale kvalita vztahu k němu.

V profesní sféře se zmíněná dvojí podoba vášně dotýká otázky přežití. Vallerand studoval zdravotní sestry ve Francii a v Québecu a vybral právě tuto profesi, neboť ošetřovatelství je postavené na ideálu poslání. Výsledky byly alarmující: nutkavě vášnivý přístup k práci přímo předpovídal vyhoření. Tento vztah byl zprostředkován psychologickým konfliktem: neschopností vypnout, neustálým nutkavým přemítáním o problémech a úkolech a zanedbáváním jiných životních potřeb.

Harmonicky vášnivé sestry naopak pociťovaly vyšší uspokojení z práce, což fungovalo jako ochrana před vyhořením. Dokázaly se do práce naplno položit, ale také ji pak nechat v nemocnici a jít domů s čistou hlavou. Pro management firem z toho plyne zásadní poučení: podpora absolutního nasazení bez důrazu na autonomii a odpočinek je cestou ke zničení nejkvalitnějšího lidského kapitálu.

Odolnost v neúspěchu

Život není jen o tom že vše plyne, jak má. Je leckdy rovněž o selhání a v takových případech se dualistický model vášně projevuje v plné síle. Ve studii s profesionálními malíři se ukázalo, že při pocitu tvůrčího úspěchu jsou obě skupiny stejně spokojené. Ale v momentě neúspěchu u nutkavě vášnivých malířů životní spokojenost prudce klesla. Proč? Protože jejich já je příliš křehké a plně vsazené na jednu kartu.

Podobné výsledky přinesla studie hokejových fanoušků během play-off NHL. Fanoušci s nutkavou vášní zažívali po prohře svého týmu hluboký propad životní spokojenosti, který přetrval i do dalšího dne. Harmonická vášeň jim umožnila prohru zpracovat s nadhledem: jako smutnou událost, jež však nedefinuje jejich celkovou hodnotu. Vzpomeňte si na tento rozdíl během mistrovství světa ve fotbale.

Na cestě k udržitelné pohodě

Cesta k udržitelnému well-beingu nevede skrze potlačení nadšení, ale skrze jeho kultivaci směrem k harmonii. Jak toho dosáhnout? Vallerand navrhuje tři pilíře. Prvním je autonomní podpora: musíme mít možnost volby, jak a kdy se aktivitě věnovat. Druhým pilířem je oddělení identity od výkonu, jsem víc než jen moje práce nebo můj koníček. A tím třetím je pružná vytrvalost, tedy umění přestat, když aktivita přestává sloužit a začíná nám škodit.

Vášeň je jako oheň v motoru. V kontrolovaném spalování nás doveze kamkoli. Pokud ale propálí nádrž a začne stravovat samotnou konstrukci vozu, je jedno, jak rychle jedeme. Cíle totiž dosáhneme jen jako hromada popela. Skutečným mistrovstvím není najít svou vášeň, ale dokázat ji uřídit tak, aby nám sloužila jako zdroj světla, ne příčina požáru.