Větrná energie na moři. Zelený nesmysl, nebo strategický krok pro Evropu?

Sektor větrné energetiky na moři se v roce 2026 nachází na začátku nové růstové fáze. BloombergNEF predikuje, že globální instalovaná kapacita dosáhne v roce 2040 skoro 500 z aktuální hodnoty 84 gigawattů. Polovina z toho bude v Číně. Pro představu: jeden gigawatt větrné energie na moři by dodal dostatek elektřiny pro více než milion domácností. 

Velikost aktuálních větrných turbín narostla do obřích rozměrů. Mořské větrné turbíny o výkonu 15 megawattů mají lopatku dlouhou kolem 110 metrů, tedy delší než fotbalové hřiště. Špička lopatky v nejvyšším bodě může dosahovat výšky kolem 270 metrů, což je jen o něco méně než Eiffelova věž. 

Poté, co odvětví v letech 2023 až 2025 prošlo bolestivou restrukturalizací, nákladovou inflací a rušením projektů, přinesl rok 2026 přehodnocení podpory projektů a také „nový vítr“ díky konfliktu v Íránu. Pokud chce Evropa snížit svou závislost na importu fosilních paliv, musí dále akcelerovat budování jádra, obnovitelných zdrojů, bateriových úložišť a s tím spojených elektrických sítí. 

Trh si prošel divokým obdobím

Sektor offshore větru si v letech 2022 až 2025 prošel vážnou krizí. Ve chvíli, kdy prudce vzrostla inflace vstupních materiálů, především oceli, a zároveň se zvýšily úrokové sazby, fixně stanovené ceny projektů bez inflačních doložek vytvořily ztráty pro výrobce turbín a neprofitabilní projekty pro developery. K tomu se přidaly kvalitativní problémy s pevninskými turbínami, které třeba společnost Siemens Gamesa, nyní součást Siemens Energy, málem dohnaly až ke krachu, když nakonec musela zasáhnout německá státní kasa. 

Rok 2025 byl v Evropě dále poznamenán několika neúspěšnými aukcemi, kdy v Dánsku a Německu developeři nebyli ochotni akceptovat tržní riziko bez dostatečných vládních záruk. V roce 2026 dochází k návratu k osvědčeným mechanismům Contract for Difference, které investorům garantují pevnou cenu za výkup jimi vyrobené elektřiny. 

Unikátní zdroj

Navzdory vyšším investičním nákladům na vybudování jednotky instalovaného výkonu ve srovnání se solárními panely nebo pevninskými větrnými turbínami - onshore vítr, disponuje offshore vítr unikátními vlastnostmi, které z něj dělají atraktivní výrobní zdroj. Klíčovým parametrem je kapacitní faktor, tedy procento času, kdy fouká a turbína vyrábí elektřinu. 

Díky stabilnímu a silnému proudění vzduchu na otevřeném moři dosahují moderní offshore farmy kapacitního faktoru 40 až 55 procent. Levelizované náklady na elektřinu, které zahrnují veškeré náklady na výstavbu, provoz a financování zdroje během jeho životnosti, se v závislosti na regionu většinou pohybují do sto eur za megawatthodinu. 

Investice „doma“ v Evropě

A které země holdují offshore větru? Náš fond J&T Energy volí pro investice do offshore větru pouze Evropu – jednak zde jednotlivé státy deklarují jasné plány pro stavbu nových projektů na dekády dopředu, ale hlavně Evropa preferuje evropské dodavatele, čínští konkurenti zde mají dveře zavřené. Britský trh zůstává největším a nejstabilnějším v Evropě. 

Polsko nově sází na offshore vítr jako náhradu za uhelné elektrárny. Německo a Nizozemsko musely v roce 2026 přehodnotit svůj model, kdy developerům negarantovaly výkupní ceny elektřiny ve formě Contract for Difference. Francie se chystá na velkou aukci o výkonu 10 gigawattů. Ve Spojených státech budou ale za vlády Donalda Trumpa nové projekty offshore větru zapovězeny; stávající prezident se dokonce snažil zastavit stavbu již rozběhlých projektů. 

Detailní pohled

A jak vypadají investiční příležitosti v tomto sektoru? Jako logická možnost se nabízejí výrobci samotných větrných turbín. Čínští výrobci mají v Evropě přístup zablokovaný, a trh tedy ovládají lokální výrobci Siemens Energy a Vestas. Fond J&T Energy má v portfoliu Siemens Energy, kde se nám líbí diverzifikovaný business model, zabývají se plynovými turbínami, větrnými turbínami, elektrickými sítěmi a transformátory. 

Dále lze investovat do samotných developerů větrných parků, tedy do energetických firem jako Orsted, RWE nebo SSE. Orsted je ze sta procent zaměřen na offshore větrnou energetiku a jeho akcie prošly v posledních letech peklem. Firmy v portfoliu J&T Energy, jako RWE a SSE, mají diverzifikovanější business model, zaměřují se dalšími výrobními zdroj elektřiny, v případě SSE vlastnictvím elektrických sítí. 

U RWE se nám líbí jejich „německy opatrný“ přístup, kdy projekty offshore větru staví většinou s jasnými partnery a sami vlastní kolem padesáti procent. Rizikovější investicí může být Sif Holding, nizozemský výrobce monopilů, což jsou základy větrných elektráren v moři. 

Není to jen o větrnících

Dále je možné investovat do majitelů specializovaných flotil lodí, které instalují větrné turbíny a k nim napojené elektrické kabely. Tam nám připadá atraktivní belgický DEME Group. Možností je také norský Cadeler. Tyto speciální lodě ale vlastní i někteří výrobci elektrických kabelů. Aby mohla být elektřina z moře dopravena do místa spotřeby, je nutné vybudovat rozsáhlou síť podmořských kabelů a konvertorových stanic vysokonapěťového stejnosměrného proudu. 

Zde trh ovládají společnosti Siemens Energy, GE Vernova a Hitachi Energy. Ty jsou zároveň dominantními výrobci velkých elektrických transformátorů. Samotným podmořským elektrickým kabelům dominují evropské firmy Prysmian, Nexans, NKT a Hellenic Cables v rámci skupiny Cenergy. Sofistikovanost těchto kabelů a aktuální vysoká poptávka způsobily, že na jejich dodání se čeká minimálně tři roky.