Otázkou zůstává, zda se dá úroveň jednotlivých mluvčích měřit jen podle numerických ukazatelů. Už jako teenagera mě odborné publikace poučovaly, že kvantita není totéž co kvalita, byť tam se jednalo o knihy z oblasti lidské sexuality, konkrétně o doporučení, jaký by měl být obvyklý počet pohlavních styků. Kromě počtu „čísel“ by se nemělo zapomenout na to, zda se přitom oba partneři cítí spokojeně a jejich vztah je harmonický. Tuhle teorii můžeme bezpochyby aplikovat na vztah veřejnosti a jejího prezidenta.
Problém kvantity versus kvality se – doslova v plné nahotě – objevil nedávno poté, co PR Klub zorganizoval s Ovčáčkem setkání. V sále bylo nabito, což organizátoři brali jako jeden z argumentů, že akce má smysl. Část účastníků tvořili ti, kteří chtěli „toho exota jen vidět naživo“. Další zase patřili spíše k sympatizantům současného prezidenta a prostřednictvím mluvčího se snažili utvrdit v přesvědčení, jak Miloš Zeman komunikaci s veřejností skvěle zvládá a jakého odborníka si pro tuto jistě nelehkou práci vybral.
Výsek publika současného prezidenta ať již vědomě, nebo nevědomě nevnímá skutečnost, že mluvčí hlavy státu vypouští do médií výroky, které se vůbec neslučují s jeho funkcí. Například názory na to, zda se premiér této země náhodou nevyčleňuje z národa až příliš, připomínají dobu minulou. Hesla „Nic než národ“ v Evropě už jednou byla. Navíc je vyslovovali spíše politici než jejich mluvčí. Nemluvě o Ovčáčkově veřejném sdílení zpráv, které pocházejí z ruských propagandistických serverů, jakým je třeba Sputnik. Mluvčí je veřejnou osobou placenou z daní těch, kteří Zemana volili, ale i těch druhých, na což mnohdy vítězný přeborník v počtu citací zapomíná.
Pokud tento příspěvek Ovčáčkovi pomůže k lepší náladě, protože počet zmínek o něm opět o trochu povyroste, pak je nejspíš jakákoli snaha o vylepšení jeho vlastní image marná. Pokud by ale náhodou přispěl k zamyšlení, bude to ku prospěchu nejen jeho samotného, ale i celého oboru.
