Věrnostní programy dneska frčí – skoro každý marketér nějaký má, měl, nebo po něm kouká. Nic na tom není – rozdáte kartičky a věrnost zákazníka máte zajištěnou. Funguje to ale? Zkuste si udělat malý testík.
Znáte nějakou společnost:
Která nechce vyšší marže a zisk?
Která nechce vidět, kde má největší potenciál pro růst, snižování nákladů?
Která se nechce zaměřovat na zákazníky s nejvyšším potenciálem?
Která nechce optimalizovat náklady na marketing?
Která nechce efektivnější procesy a fungování?
Která nechce klienty, pro které není stěžejní nižší cena, ale nějaký vztah?
Znáte někoho ze svého okolí, nějakého známého, kolegu, kamaráda, člena rodiny, zkrátka kohokoliv:
Kdo používá všechny karty věrnostních programů, ve kterých je zapsán?
Kdo se vyzná v tom, kdy, kde, jak, proč, s kým má použít jakou kartu a co mu to reálně opravdu přinese?
Kdo vnímá přidanou hodnotu programu i nad rámec slevy, kterou si díky ní nejčastěji kumuluje, zvyšuje a podobně?
Kdo odolá výhodnější nabídce od konkurence, když už je v nějakém programu?
Komu nevadí, že dostává nerelevantní nabídky, navíc v době, kdy se mu to nehodí?
Kdo se při rozhodování nezajímá v prvé řadě o vlastní prospěch?
Výsledky:
Pokud máte více než jednu kladnou odpověď z každé části, napište mi prosím do Marketingového institutu, rád bych totiž tyto firmy nebo spotřebitele poznal osobně.
Pokud moc takových neznáte, otevírá se několik dalších otázek o věrnostních programech:
Proč je na trhu tolik takových, ve kterých jde hlavně o slevu, která řeže marži, a které všem snižují zisk?
Proč nejsou studnicí informací pro optimalizaci celé firmy?
Proč se skoro nepracuje s hodnotou zákazníka?
Proč se nehledají cesty, jak dávat nabídky jen těm zákazníkům, u kterých je potenciál?
Proč se prodejní data a data o chování zákazníků podrobně neanalyzují?
Proč se zákazníkům cpe to, co zajímá marketéra a majitele firmy, a ne to, co zajímá zákazníka?
Je tedy většina věrnostních programů u nás špatných? Myslím, že ano.
