Čínská dominance děsí Evropu. BMW a Rheinmetall tlačí plán na společné nákupy minerálů

Pod taktovkou firem jako BMW a Rheinmetall vzniká v Německu plán, jak zajistit společné nákupy minerálů, bez nichž se neobejde řada průmyslových odvětví od automobilek až po výrobu zbraní. Mělo by to vyřešit problém s dodávkami z Číny, na které je největší ekonomika v Evropské unii odkázána.

Podle deníku Financial Times se kromě bavorské automobilky a největší německé zbrojařské skupiny na plánu podílí také mnoho organizací ze strojírenského odvětví. Navrhují vytvořit vládní agenturu, jež by propojovala německé zprostředkovatele obchodu se surovinami (takzvané trading houses, jako je například dodavatel pro slévárny a ocelářský průmysl Groundnet) a pomáhala jim. Druhou variantou by bylo založení nové zprostředkovatelské společnosti, v níž by spolková vláda držela menšinový podíl. Podle Financial Times je takové řešení inspirováno podobnou organizací v Japonsku a mohlo by stát několik stovek milionů eur. 

V Japonsku už více než dvě desítky let existuje vládní agentura JOGMEC (Japan Organization for Metals and Energy Security), která propojuje tamní trading houses, typické pro tamní byznys, a poskytuje jim kapitál, půjčky a záruky. Japonskému průmyslu se tak touto cestou podařilo zásadně posílit soběstačnost v ropě a plynu a také v oblasti kritických minerálů, zejména když na ni v roce 2010 uvalila Čína obchodní embargo.    

Čína je světově největším těžařem a zpracovatelem některých kritických  minerálů pro průmysl a toto svoje postavení neváhá využívat jako mocenskou páku vůči svým obchodním partnerům. Prvky jako například lithium, gallium, germanium či antimon jsou nezbytné nejen pro výrobu mobilů, počítačů a další elektroniky, ale také elektrických i klasických automobilů nebo pro produkci zbraní – od řízených raket až po stíhací letouny. Celosvětově se skoro 70 procent těchto zemin těží v Číně a téměř 90 procent této produkce se tam zároveň zpracovává.

Této závislosti Peking hojně využíval zejména v minulém roce. Po jarní eskalaci celní války se Spojenými státy Čína zavedla plošná omezení vývozu vzácných zemin a vztáhla je i na Evropu. Následkem toho jen mezi březnem a dubnem minulého roku jejich dodávky do Německa spadly o polovinu. V listopadu Peking tyto restrikce na rok dočasně zmírnil, evropské firmy však nemají jistotu, že se scénář nebude opakovat. Volkswagen a další automobilky ohrozil také výpadek čínských komponentů pro pokročilé čipy produkované nizozemskou společností Nexperia, který Peking vyvolal jako odvetu za zásah nizozemské vlády ve firmě. Vláda se tehdy obávala, že čínský vlastník se dopouští finančních machinací, brzdí produkci a ohrožuje důležité dodávky. 

Závislost na dovozech kritických zemin z Číny rovněž může ohrozit evropské klimatické ambice, konkrétně cíl do roku 2030 vyrábět zhruba 43 procent energie z obnovitelných zdrojů, jak poukazuje únorová zpráva Evropského účetního dvora. EU z Číny například dováží až 93 procent magnetů, jež se využívají v turbínách větrných elektráren.  

Jsou evropské cíle reálné?  

Proto i Brusel v minulosti přijal řadu opatření, jak závislost starého kontinentu na čínských importech omezit. Jedním z hlavních nástrojů je nařízení o kritických minerálech (CRMA) přijaté v roce 2024, podle něhož se má do roku 2030 v EU těžit aspoň deset procent, zpracovávat minimálně 40 procent a recyklovat nejméně 25 procent kritických zemin. Zároveň nebudou moci dovozy od jednoho dodavatele přesáhnout 65 procent. EU se také snaží navazovat nová strategická partnerství a posilovat vztahy s dalšími dodavateli kromě Číny, třeba s Kanadou, Chile, Kazachstánem či Namibií. Vedle toho na vlastních dodávkách ze zemí mimo Čínu už pracují i samy firmy. Podle zdrojů Financial Times si například německá automobilka Mercedes-Benz minulý rok chtěla dojednat přístup ke kritickým materiálům v jihoafrickém dole britské společností Rainbow Rare Earths. 

Think-tank Brussels Institute for Geopolitics (BIG) však upozorňuje, že je nereálné, aby Unie stanovených cílů ohledně kritických zemin do roku 2030 dosáhla. Sedmadvacítka například nyní recykluje pouhé jedno procento kritických minerálů. Projekty týkající se těžby, zpracování a recyklace těchto surovin navíc podle BIG narážejí na odpor místních lidí a samospráv kvůli obavám ze zásahu do životního prostředí. Dalším problémem jsou třeba pomalá povolovací řízení nebo příliš velká unijní byrokracie. Koordinačnímu evropskému tělesu pro oblast kritických minerálů European Critical Raw Materials Board navíc chybějí potřebné pravomoci.    

Japonský recept funguje

Zkušenost Japonska ale ukazuje, že existují recepty, jež přinášejí výsledky. Za pouhých deset let podle think-tanku Center for Strategic and International Studies (CSIS) se zemi podařilo snížit závislost na čínských vzácných zeminách z 90 procent na pouhých 58 procent. Podle Ayi Adachiové, expertky think-tanku Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik citované Handelsblattem, je to zásluha právě vládní agentury JOGMEC, která mimo jiné také investuje po celém světě do různých těžebních projektů. Nyní tato agentura například pomáhá i s ambiciózním domácím plánem těžby vzácných zemin z podmořského dna.

Role JOGMEC není v pouhém financování projektů. Pomáhá i s pojišťováním investičních rizik a poskytuje diplomatickou podporu. Podle Handelsblattu tak v praxi tato státní instituce dokázala pokrýt až 75 procent počátečních investic, díky čemuž se tamní firmy nebály expandovat rovněž do oblastí s vysokou mírou investičního rizika. 

Milníkem byla hlavně dohoda z roku 2011 mezi japonským trading housem Sojitz Corporation a australskou těžařskou společností Lynas Rare Earths, která je největším producentem vzácných zemin mimo Čínu. JOGMEC tehdy investoval asi 250 milionů dolarů do dokončení těžebního projektu Mount Weld v Západní Austrálii. Japonsko na oplátku získalo desetiletý přístup k přibližně 8500 tunám vzácných zemin ročně, což tehdy představovalo přibližně 30 procent japonské spotřeby. Dnes Lynas Rare Earths japonskému  průmyslu dodává 75 procent své produkce oxidů těžkých vzácných zemin.