Národní podnik Liberecké automobilové závody (LIAZ) byl oficiálně založen k 1. lednu 1953, v té době však už jeho závody v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci dva roky fungovaly – tehdy však ještě v gesci mladoboleslavského AZNP (dnešní Škoda Auto). Firma navíc nepřímo navazovala na někdejší libereckou automobilku Reichenberg Automobil Fabrik fungující od roku 1907, která se později stala součástí firmy Laurin & Klement. Počátky Liazu jsou tak přímo spojeny se značkou Škoda, ostatně vzniklý národní podnik vyráběl nákladní vozy a autobusy s okřídleným šípem ve znaku – jmenovitě Škoda 706 RO a Škoda 706 RTO.
I přes počáteční problémy (výroba se do nového, málo zkušeného podniku přesouvala z letňanské Avie) se novému podniku daří, a to navzdory některým nepochopitelným krokům – výrobní podniky jsou v roce 1954 rozděleny na tři samostatné subjekty, aby se o čtyři roky opět sjednotily v jeden. Výroba rychle roste, a tak zatímco v roce 1951 závod postaví 931 vozidel, o tři roky později je to už 4.120 vozů. K podniku jsou navíc přičleňovány další závody – ve Zvolenu, Přerově (oba 1960), Mělníku (1965), Jablonci nad Nisou (1968), Veľkém Krtíši (1970) nebo Holýšově (1974).
Prohlédněte si obsáhlou fotogalerii
Portfolio na konci osmdesátých let čítalo řadu 100. Jmenovitě se jednalo o modely 100 s nesklopnou kabinou a modely 110 se sklopnou kabinou, které doplňovaly sklápěče řady MTSP a MTS a nové sklápěče 150 a 151. Společnost navíc vyráběla 2.500 motorů ročně, což v té době bylo úctyhodné číslo. Přestože se historie řady 100 datovala do sedmdesátých let, stále se z hlediska produkce výrobců z východní Evropy jednalo o kvalitní techniku. Navíc Liaz mělo po Evropě dobré jméno, a to díky úspěchům Františka Vojtíška na evropském okruhovém mistrovství tahačů. I proto Liaz vstupoval do nové doby s velkými nadějemi. V devadesátých letech ale přichází rychlé vystřízlivění.
