Moskvič v nové době neobstál, nepomohla ani výroba kulečníkových stolů
Éru největších úspěchů Automobilový závod Leninského komsomolu (do roku 1969 Moskevský závod malolitrážních automobilů) zažil v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy se vyráběly nejznámější modely značky, sedan 412 a jeho nástupce 2140. Vozy prodávané se značkou Moskvič byly oceňované hlavně pro svoji robustnost a nízkou cenovku.
V druhé polovině osmdesátých let pak přichází doba Moskviče 2141 (známého též jako Aleko), který byl na poměry sovětských aut velice moderní – používal pohon předních kol.
Nový model měl vzniknout ve spolupráci s některou ze západoevropských automobilek, spolupráci se ale nakonec nepodařilo navázat, a tak výrobce okopíroval Simcu 1308, evropské Auto roku 1976. Změn se ale provedlo hodně (vlastní motor, uložený podélně, zavěšení inspirované Audi 100), a tak o kopii 1:1 hovořit nelze.
Do nové doby po rozpadu Sovětského svazu moskevský výrobce vstupuje právě s Moskvičem 2141, u něhož se však kvůli stále tvrdší konkurenci ze západní Evropy ukazuje jeho reálné stáří. Simca 1308, z níž auto technicky vycházelo, byla totiž v roce 1991 (rok rozpadu SSSR) už 15 let starým vozem.
Kompletní příběh "Stalinových saní" i rozsáhlou fotogalerii najdete na serveru Auto.cz
