Beitz platil za jednoho z nejuznávanějších německých manažerů, a to i na sklonku života. Přestože byla jeho funkce v ThyssenKrupp pouze formální, „Beitz měl poslední slovo“, tvrdí jeho kolegové. „Ztratili jsme mimořádnou osobnost, která hrála hlavní roli ve vytváření naší společnosti,“ prohlásil předseda dozorčí rady ThyssenKrupp Ulrich Lehner.
Beitz se narodil v roce 1913 v Západním Pomořansku. Přes kariéru u Shellu se dostal až na post obchodního ředitele firmy Kaparten Öl v okupovaném Polsku. Ve svém domě v Boryslavi ukryl 250 židů, čímž je zachránil před deportací do vyhlazovacího tábora, uvádí izraelská organizace Yad Vashem.
„Od rána do večera jsme se zblízka dívali na to, co se boryslavským židům děje,“ řekl později Beitz. „Pokud vidíte, jak zastřelí ženu s dítětem v náručí, a sám máte dítě, vaše reakce bude jiná.“
V roce 1953 si Beitze vybral dědic ocelářského gigantu Krupp Alfred Krupp, aby jeho podnik vedl. Beitz obnovil válkou zničené provozy a jeho reputace otevřela Kruppu bránu na východní trhy.
Krupp se stal první německou firmou, která po válce vyplatila odškodnění nuceně nasazeným a obětem otrockých prací. V roce 1958 se ocelárny staly největší německou firmou, zaměstnávaly 105 tisíc lidí. V roce 1999 došlo ke spojení oceláren Thyssen a Krupp, předloni skupina zaměstnávala 171 tisíc lidí v 80 zemích světa.
